Co je interpersonální inteligence?

Jaké jsou druhy inteligence?

Pamatuju si, jak jsem v roce 2023 seděl na přednášce z psychologie na Univerzitě Karlově v Praze. Docentka prof. Dr. Eva Novotná, vysvětlovala Gardnerovy teorie mnohočetných inteligencí. Bylo to fakt fascinující! Najednou mi to všechno dávalo smysl. Vždycky jsem si připadala…no, jakoby hloupá v matematice, ale skvěle jsem kreslila a uměla si představit věci v prostoru.

• Jazykově-verbální: To je jasné, s tím problém nemám, psaní mi vždycky šlo.
• Logicko-matematická: To je ten můj slabý bod. Vždycky jsem se u písemky z matematiky klepala jak list na stromě.
• Zvukově-hudební: Miluju hudbu, ale nikdy jsem na žádný nástroj nehrála. Spíš si užívám poslech.
• Tělesně-pohybová: Tady jsem se našla! Vždycky jsem milovala tanec a sporty.
• Vizuálně-prostorová: Ano, přesně tohle! Kreslení, architekturou jsem se kdysi i chtěla zabývat.
• Intrapersonální: Tohle je taky silná stránka, vždycky jsem se dobře znala a uměla jsem se soustředit sama na sebe.
• Interpersonální: Ráda jsem s lidmi, ale potřebuji i svůj klid.
• Přírodní: Miluju přírodu, ale nejsem žádná botanik.

Klíčové body: Gardnerova teorie mnohočetných inteligencí popisuje různé typy inteligence, nikoliv jen jednu univerzální. Mnoho lidí vyniká v některých oblastech více než v jiných.

Důležité je si uvědomit, že tato teorie je zjednodušená a komplexní lidské inteligence se nedá vměstnat do osmi kategorií. Je to spíš užitečný model k pochopení individuálních silných a slabých stránek. Můj život mi potvrdil, že je to tak. Teorie mi pomohla pochopit sama sebe. A taky jsem díky ní pochopila, proč jsem na gymnáziu vždycky propadala z matematiky, i když jsem jinak byla docela chytrá.

Co je to interpersonální?

Co je to interpersonální? No, víš… to je slovo, co mi vždycky vrtá hlavou. Takové… mezi lidmi. Vzpomínám si, jak jsem nad tím přemýšlel loni v létě, seděl na lavičce v parku, sledoval lidi. Všechno to propojení… to tam prostě je. Je to o vztazích.

• Vztah mezi mnou a sestrou Hanou? Interpersonální. Vždycky něco řešíme. Hádky, smích… tenhle týden jsme se hádali kvůli té hnusné zelené polévce.
• Interpersonální je i moje komunikace s kamarádem Petrem. S ním si vždycky povídám o hokeji. Dneska jsme si zase psali o tom zápase.
• I ten tichý chlap, co sedí naproti mě v tramvaji, každý den, je součástí interpersonálního světa. I když se spolu nebavíme. Jeho přítomnost, moje pozorování.

Je to těžké definovat, víš? To se mi prostě honí hlavou. Je to o vnímání. O interakcích. O tom, jak se ovlivňujeme. Prostě… mezi lidmi. Základní lidská interakce. Komunikace. Vztah.

Interpersonální = mezi lidmi.

Co to je interpersonální vztah?

Interpersonální vztah je pravidelný kontakt mezi lidmi. Víceméně trvalý. Žádný prostředník, prostě face to face. Emoce k tomu patří, ať už dobrý nebo špatný. Mezi mnou a mou sestrou, třeba. Anebo mezi kolegou Petrem a mnou. Vlastně všechny vztahy v práci.

• Klíčové prvky:
  • Opakování: Nejde o jednorázovku.
  • Trvalost: Nemusí být navždy, ale chvíli to trvá.
  • Přímý kontakt: Žádný email, žádný telefon.
  • Emoce: Tady se to děje.

Proč je to důležitý? Protože sociální interakce formujou naše životy. Podle Erika Eriksona se identita vyvíjí v interakci s druhými. A Aristoteles řekl, že člověk je tvor společenský. Něco na tom bude. I když občas je to s lidma těžký, co si budem povídat, že jo?

Co je to interpersonální komunikace?

Interpersonální komunikace je vzájemné sdělování mezi lidmi. Jde o tok myšlenek, emocí, postojů a činů mezi jedinci. Komunikace je lidská potřeba a každá má cíl, účel.

• Cíl komunikace: Proč vlastně s někým mluvím? Chci ho přesvědčit? Poučit? Nebo jen tak pokecat? Freud by řekl, že všechno je o sexu, ale… no, možná to platí i pro komunikaci.
• Neverbální složka: Gestikulace, mimika, tón hlasu – to všechno hraje obrovskou roli. Někdy dokonce větší než samotná slova. Zkuste si představit, že vám někdo říká “rád tě vidím” s kamennou tváří. Uvěříte mu? Asi ne.
• Kontext: Kde se nacházíme? S kým mluvíme? V práci se budeme bavit jinak než s kamarády v hospodě, že jo. A co takhle mluvit s šéfem na firemní párty? To je pak teprve oříšek!
• Šumy: Co nám brání v porozumění? Hluk, předsudky, špatná nálada… Třeba když mi sousedka vypráví o jejím kocourovi, a já myslím na to, že mi včera ukradla okurku ze zahrádky. Těžko se soustředím, že.

Každá komunikace je unikátní a ovlivněna spoustou faktorů. Je to takový tanec mezi lidmi. Někdy nám to jde líp, někdy hůř. A někdy si prostě šlápneme na nohu. Komunikace je jako kvantová fyzika. Čím víc se snažíte pochopit, tím víc otázek máte. Ale to je na tom to krásné, ne?

Jak zlepšit svou emoční inteligenci?

Emoční kvocient? To je ten trik, jak se stát mistrem loutek… teda, pardon, empatickým lídrem!

• Emocionální inventura: Dejte emocím jména. Je to vztek jako hrom nebo spíš jen mrzutost jako mokrá ponožka?

• Rozum versus cit: Emoce nám občas šeptají nesmysly. Neberte je jako bernou minci, ale spíš jako hlášky od strejdy na rodinné oslavě.

• Kamarád, nebo škůdce? Ptejte se, jestli vám emoce pomáhají, nebo spíš sabotují. Pokud vás nutí posílat výhružné emaily, asi to není dobrý parťák.

• Vlastní zahrádka: Za emoce jste zodpovědní vy. Ne soused, ne šéf, prostě vy. Zkuste s nimi pracovat jako zahradník s plevelem.

• Cizí boty: Vciťte se do ostatních. Představte si, že jste Milan Kundera a píšete Nesnesitelnou lehkost bytí. (Nebo aspoň že posloucháte jejich problémy.)

Bonusový materiál pro budoucí vládce světa (nebo aspoň lepší kolegy):

• Mindfulness: Zkuste meditaci. Je to jako dát mozku pauzu na kafe.

• Sebereflexe: Pište si deník. Zjistíte, že vaše problémy jsou sice unikátní, ale zároveň s nimi bojuje polovina lidstva.

• Trénink empatie: Dobrovolnictví. Pomáhat druhým je jako karmické fitness.

• Feedback: Ptejte se ostatních, jak na ně působíte. Může to bolet, ale růst bolí.

• Asertivita: Naučte se říkat ne. Jinak se z vás stane rohožka.

Pamatujte, emoční inteligence není o potlačování emocí, ale o jejich zvládání. Je to jako s kořením: v malém množství dodá jídlu šmrnc, ale když ho nasypete celou lžičku, akorát si zkazíte oběd.

Jaké jsou typy komunikace?

Komunikace je přenos. Signál. Média. Příjemce.

Sdělování. Přijímání. Ovlivňování.

Typy komunikace:

• Intrapersonální. Vnitřní monolog. Sami se sebou.
• Interpersonální. Dva. Nebo víc. Osobní interakce.
• Skupinová. V rámci celku. Hierarchie.
• Masová. Rozsáhlé publikum. Média.

Dělení:

• Verbální. Slova. Mluvená. Psaná.
• Nonverbální. Gesta. Mimika. Tón hlasu.
• Záměrná. Cíl. Úmysl.
• Nezáměrná. Podvědomí. Projevy.

Komunikace je moc. Kontrola. Manipulace.

Osobní údaje: Narozena 1987, Praha.

V roce 2024.