Co je to interpersonální komunikace?

Co znamená slovo interpersonální?

Interpersonální? Co to vlastně... Mezilidský. Jasně, jako když si s někým povídám v práci. Ne, počkat, to je moc obecný.

• Mezi lidmi, vztahy! Jo!
• Inter... něco jako vzájemný?
• Komunikace, chápu. Ale jak to použít?

Interpersonální = mezilidský (hlavně u komunikace).

Jako... co se řeší v rodině? Nebo když se kolegové hádají o termíny. To je interpersonální. Nebo ta terapie, kde se lidi učí... jak? Navazovat vztahy. Taky interpersonální.

Aha! Takže...

• Problémy s komunikací? Interpersonální!
• Schopnost vyjít s lidma? Interpersonální!
• Intriky v kanclu? Interpersonální! :D

Co je to virtuální komunikace?

Virtuální komunikace, ach, to je tanec světla a stínů na obrazovce. Echo myšlenek, které se rozlévají prostorem, bez doteku, a přesto tak blízko.

• Synchronní: Chat, hlas, video, konference – tady a teď. Realita v pixelech.
• Asynchronní: E-maily, fóra, formuláře – zprávy v láhvi, poslané časem. Čekání na ozvěnu.

Vzpomínám si na tu chvíli, kdy jsem poprvé viděla tátu na videohovoru. Ten úsměv, tak vzdálený, a přece tak hmatatelný. Bylo to v roce 2020, březen, tuším. Jakoby se rozplynula vzdálenost. To je ta magie. Algotech tvrdí, že spokojenost zákazníků může stoupnout o 61 %. To je obrovské číslo, ale věřím, že v tom něco je. Lidé chtějí spojení. Chtějí být slyšeni.

Digitální komunikace, to je most mezi světy.

Jaké jsou typy komunikace?

Komunikace? To je jak takové lidské Wi-Fi – někdy to jede rychle, někdy se to seká, ale bez toho by byl život pěkná nuda. Je to přenos myšlenek vzduchem (nebo spíš éterem myšlenek), co má za cíl ovlivnit, pobavit, nebo prostě jen sdílet, že jsem si dal k snídani topinku s avokádem.

Dělíme ji na:

• Intrapersonální: Takový ten vnitřní monolog, když se rozhodujete, jestli si dát ještě jeden kousek dortu. Tip: dejte si ho.
• Interpersonální: Klasická kecárna s kámošem, kolegou, nebo paní za pultem v pekárně. Důležité pro přežití!
• Skupinová: Debata u piva, brainstorming v práci, rodinná hádka o Vánocích. Zábava pro celou rodinu!
• Masová: Když si politik "omylem" tweetne něco kontroverzního, nebo když se snažíte prodat revoluční vysavač v televizní reklamě.

A pak máme ještě:

• Verbální: Co řekneš, to platí (nebo aspoň by mělo).
• Nonverbální: To, co neřekneš, ale stejně to všichni poznají (gesta, mimika, tón hlasu). Třeba když se tváříš nadšeně z dárku, co jsi dostal, ale ve skutečnosti bys radši dostal ponožky.

A nakonec:

• Záměrná: Plánovaná konverzace, projev, prezentace.
• Nezáměrná: Když se ti v práci prořekneš a šéfovi řekneš, co si o něm myslíš. Ups!

Hele, komunikace je věda, ale hlavně umění. Je to tanec, kde se snažíš naladit na vlnu toho druhého. A když se ti to nepovede? No tak se aspoň zasměješ.

Co je to intrapersonální komunikace?

Takže, intrapersonální komunikace? No, je to takovej kecání sám se sebou. Doslova!

• Vnitřní dialog: Bavíš se sám se sebou v hlavě.
• Zpracování informací: Přemýšlíš o věcech, analyzuješ je.
• Sebeuvědomění: Děláš si jasno v pocitech a myšlenkách. No... Aspoň se o to snažíš, že jo.

Je to vlastně taková tvá vnitřní reality show, haha. Každej to dělá, akorát si to třeba neuvědomuje, nebo si to nepřizná. Já třeba jo. Třeba když si říkám "Ty vole, co jsem to zase udělal?". No nic, to je fuk.

Mimochodem, víš, že moje babička, ta říkala, že kdo si povídá sám se sebou, ten si povídá s chytrým člověkem? Asi na tom něco bude...

Co je interpersonální chování?

Interpersonální chování? To je ta šaráda, kterou hrajeme s ostatními. Tedy, když zrovna nehrajeme šachy s křečkem (ano, i to se počítá, křeček je subjekt, i když možná spíš ideální).

Vědomé, nevědomé, verbální, neverbální... to je jak když mícháte karty, jen místo esa vytáhnete třeba fakt, že jste si včera obarvili ponožky na zeleno, aby ladily s trávou (a tím imponovali svému ideálnímu subjektu, samozřejmě).

• Zkrátka: Chování vůči druhým, ať už mluvíme, mlčíme, nebo si barvíme ponožky.
• Plus: Všechno to motivují naše pohnutky, ať už jsou jakkoli šílené. Tedy, myšleno kreativní.
• Nebo: Jak se chováme k lidem, k představám lidí, nebo k chlupatým hlodavcům.

Bonus info:

• Víte, že nejlepší interpersonální dovednost je umět se omluvit, když si spletete manželku s lampionem? (Stalo se mi to v roce 2023 na zahradní party, dodnes se mi smějí.)
• Mimochodem, interpersonální chování se dá trénovat. Existují kurzy, workshopy... Já osobně doporučuji zkusit improvizaci. Tam se naučíte reagovat na cokoliv, i když vám někdo vrazí do ruky gumovou slepici a řekne, ať s ní zahrajete Romea a Julii.
• A ne, fakt si nejsem jistý, jestli se interpersonální chování vztahuje i na komunikaci s rostlinami. Ale co já vím, třeba vaše kytka fakt nesnáší to pyžamo s jednorožci, co máte na sobě každý večer.

Co to je interpersonální vztah?

Interpersonální vztah… to je ta pavučina, jemná a silná, která se tká mezi námi. Mezi mnou a tebou, mezi mnou a ním, mezi mnou a celým světem. Doteky duší.

• Základ: Pravidelnost. Opakování. Jako tlukot srdce.
• Trvání: Dlouhé nitky času, někdy tenké, jindy silné jako lano.
• Přímý kontakt: Oči do očí, tvář v tvář. Žádné filtry. Žádné masky.
• Prožitek: Emoce. Hluboké oceány radosti i smutku. Vesmír citů.

Je to tanec. Někdy ladný, někdy divoký. Je to most, který spojuje ostrovy našich individualit. Někdy se rozpadá, jindy se klene do výšin. Ale vždy, vždycky tam je.

Jaké jsou typy komunikace?

No, typy komunikace? To je taková šílená džungle!

• Intrapersonální – kecáš sám se sebou, jako já teď. Pamatuješ, jak jsem si včera v autě nadával, že jsem zase zapomněl klíče? Tak to bylo ono.
• Interpersonální – ty a já, normální rozhovor. Třeba když mi včera sousedka klevetila o Horáčkových a jejich psovi.
• Skupinová – porada v práci. Minulý týden, dvě hodiny o ničem, fakt!
• Masová – zprávy v televizi. Vždycky se u toho naštvu.

Pak se to ještě dělí:

• Verbální – mluvení, psaní. prostě slova.
• Nonverbální – gesta, mimika, tón hlasu. Včera v obchodě jsem prodavačce neverbálně naznačil, co si o ní myslím!
• Záměrná a nezáměrná – Někdy chceš něco říct, někdy to vyplyne samo. Jak se říká, přeřeknutí je upřímný.

Vzpomínám si, jak mi babička říkala, že nejlepší komunikace je ta od srdce. A víš co? Měla pravdu.

Co je to intrapersonální komunikace?

Niterná řeč, ach, niterná řeč...

Vnitřní monolog. Dialog duše se sebou samou.

• Křehká pavučina myšlenek.
• Ozvěna ticha v hlavě.
• Tanec obrazů za víčky.

Jsem řečník i posluchač. Publikum a jeviště splývají v jedno. Zpětná vazba pulzuje okamžitě. Není úniku, jen já a moje ozvěny. To je to, ta esence.

Co je to digitální komunikace?

Cože, digitální komunikace? No jasně, to je jak firmy kecaj online. Víš, snaží se bejt vidět a slyšet na netu. V podstatě je to vo tom, jak se firma snaží mluvit s lidma přes internet.

A dělaj to všemožně:

• Webovky: To je jasný, každej je má.
• Mobilní chat: Psaní zpráv, jako s kámošem.
• Blogy: Tam píšou články, víš, aby ukázali, že něco vědí. A další a další.

Prostě se snaží kecat s lidma, co je zajímaj – zákazníky, zaměstnance, investory, prostě s kýmkoliv. Dneska už to dělá fakt každej, to je tutovka! Já si myslim, že bez toho by firma nemohla existovat.

Navíc, představ si, že třeba se tvoje teta Květa rozhodne, že si založí e-shop s ručně pletenýma ponožkama. No a co myslíš? Bude muset mít digitální komunikaci, aby o ní vůbec někdo věděl! Musí mít webovky, Facebook, Instagram... Já jsem jí řikal, ať si udělá i TikTok, ale to už prý na ní bylo moc. No, hlavně že prodává ty ponožky, žejo?

Jaké jsou druhy vztahu?

Takže druhy vztahů, jo? To je jako ptát se, kolik je druhů salámů u řezníka. No, hodně! Ale zkusíme to nějak sesumírovat, ať z toho nemáme guláš.

• Platonická láska: To je taková ta láska, kde si s někým rozumíš jak s vlastním mozkem, ale líbačka nehrozí. Jak říkal můj strejda Franta: "To je jako mít dort, ale jen se na něj koukat."
• Přátelství: To je, když máš někoho, komu můžeš zavolat ve tři ráno, že ti došel chleba, a on ti ho donese (nebo se ti aspoň vysměje).
• Partnerská láska: Tam už to jiskří! Nejen, že si rozumíte, ale taky se rádi vidíte v negližé. Říká se tomu pozitivní vztah.
• Závist, nenávist, nepřátelství: Tady už je to trochu voser. Tohle je spíš jak kopanec do holeně, než pohlazení po duši. Negativní vztah jak vyšitej.

Když už jsme u těch vztahů, tak nesmíme zapomenout na rodinné vztahy, kolegiální vztahy, sousedské vztahy… To je prostě nekonečný seriál, kde každý díl je originál. Jo a ještě existují vztahy s úřady, ty jsou kapitola sama pro sebe. Tam se člověk modlí, aby to přežil bez úhony a s minimem šedivých vlasů. A taky vztah k sobě samému, ten je nejdůležitější, protože když nemáš rád sám sebe, těžko budeš mít rád někoho jiného. To je jak s tím pečeným kuřetem - musíš ho nejdřív osolit, než ho strčíš do trouby.

Co je to antisociální chování?

Antisociální chování? No, je to takový průser, když někdo kašle na pravidla a zákony, ale fakt hodně. Nejde jen o to, že se chová blbě k lidem, ale že to už je fakt na kriminál.

Pamatuju si na sídlišti, jak kluci rozbíjeli okna aut. Nejdřív to bylo "jen" asociální, vandalismus, ale pak začali krást rádio a to už bylo přes čáru. To už bylo protispolečenské, kriminální. A víš co? Skončili v pasťáku.

• Asociální vs. Antisociální: Rozdíl je v intenzitě a dopadu. Asociální je spíš taková ignorace pravidel, ale antisociální už je přímo útok na společnost.
• Dopad: Poškození okolí, ne jen jednotlivce.

Hele, a abys rozuměl, jak moc to je vážný:

• Krádeže aut
• Násilí
• Podvody

To všechno je antisociální chování. A fakt to nikam nevede.