Co píšeme za větou rozkazovací?
No, upřímně, s tímhle nesouhlasím úplně na sto procent. Říká se, že za rozkazovací větou píšeme vykřičník, nebo tečku, což je fakt nuda. Mě se líbí, když rozkaz podtrhnu vykřičníkem, abych ukázal, jak moc mi na tom záleží! Jasně, tečka je decentní, ale někdy potřebuju dát vědět, že to myslím vážně. Takže já bych řekla, že je to víc o pocitu než o striktních pravidlech.
Víte, co mě štve? To pravidlo o interpunkci za rozkazovací větou. Jako vážně, vykřičník, nebo tečka? Copak tohle pokryje všechny odstíny významu? Někdy je vykřičník málo! Vzpomeňte si, jak jste naposledy křičeli na psa, ať nechá ty boty na pokoji! To přece nebylo jen “Nech ty boty!” s tečkou na konci. To bylo vší silou, s emocemi, s důrazem! “NECH TY BOTY!!!” S třemi vykřičníky by to bylo teprve ono! Nebo třeba když prosíte… “Prosím, zůstaň.” s tečkou? Zní to chladně. Ale když tam plácnete vykřičník: “Prosím, zůstaň!” Hned je v tom víc citu, víc zoufalství, ne? A co když je to jen takové laskavé upozornění? “Podej mi sůl.” S tečkou v pohodě. Ale co když je to naléhavější, jako třeba když vaříte a hoří vám cibule? “Podej mi sůl!” S vykřičníkem, ať už to konečně někdo udělá! Takže si myslím… Nebo spíš vím, že to není jen o suchých pravidlech. Je to o tom, co chci říct, jak to chci říct, jak moc mi na tom záleží. Prostě to cítím jinak. Nejsou to jen slova na papíře. Je v tom kus mě.
#Rozkaz#Věta#VykřičníkNávrh odpovědi:
Děkujeme, že jste přispěli! Vaše zpětná vazba je velmi důležitá pro zlepšení odpovědí v budoucnosti.