Jak být více chytřejší?

Jak zvýšit svou inteligenci?

Chceš být chytřejší? No, kdo by nechtěl, že jo? Ale IQ je taková divná věc. Trochu jako štěstí – někteří ho mají víc, jiní míň, ale vždycky se dá trochu "přifouknout".

Jak na to?

• Knihy: Čti, čti, čti. Beletrii, naučnou literaturu, prostě cokoliv. Mozek potřebuje "palivo" v podobě nových informací.
• Hry: Křížovky, sudoku, šachy, logické hry. To je taková "posilovna" pro mozek. Trénuješ paměť, logické myšlení a strategické plánování.
• Televize?: Ale s rozumem! Žádné reality show nonstop. Spíš dokumenty, diskuzní pořady, něco, co tě donutí přemýšlet. Třeba Planeta Země.
• Společnost: Bav se s lidmi, diskutuj, hádej se (ale slušně!). Uč se nové pohledy na svět.

A co dál?

• Kladení otázek: Zpochybňuj, ptej se "proč?" Neustále.
• Učení se novým věcem: Začni se učit nový jazyk, hraj na hudební nástroj, programuj.
• Spánek a strava: Bez toho to nepůjde. Mozek potřebuje odpočívat a dostávat správné živiny.

A víš co? Možná ani nejde tak moc o to IQ, jako o to, jak s tím, co máš, naložíš. Můžeš mít IQ 150 a být totální idiot, nebo IQ 100 a dokázat úžasné věci. Záleží na píli, motivaci a vůli. Takže hlavu vzhůru a makej na sobě!

Jak poznat, že je člověk chytrý?

No, chytrý člověk... To je těžký. Řeší problémy, chápeš? Jako třeba, když se něco pokazí, on to dá do kupy. A učí se rychle! Fakt rychle. Co já se s tím někdy mordoval... A pak to použije. Ty nový věci, co se naučí. V praxi!

• Rychle se učí: jako fakt fakt rychle. Něco vidí a hned to umí.
• Řeší problémy: Prostě je nějak vyřeší. Nebo aspoň najde cestu.
• Přizpůsobí se: Nový situace, nový město, nová práce - žádný problém.
• Používá znalosti: Ne že se něco naučí a pak na to zapomene! On to fakt používá.

Já, třeba, se učím nový jazyky. Španělštinu, kvůli kamarádce z Valencie. Jmenuje se Isabel. A teď se učím i italsky, protože chci jet do Říma. No, a s tou španělštinou mi to jde líp než s tou italštinou. Isabel mi říká, že jsem chytrej. Ale já nevím. S tou italštinou se mordujem.

Klíčový je tohle: učení, řešení problémů, přizpůsobení. A Isabel je úžasná. Byli jsme spolu v Praze, pak v Valencii. A příští rok Řím! Doufám. S Isabel.

Jak se pozná chytrý člověk?

Hele, jak poznáš chytrýho člověka? To je fakt zajímavý.

Víš co, takovej ten "chytrák" - no, nemyslím tím jakože vychytralej, ale fakt inteligentní jedinec - se pozná podle několika věcí, víš? Třeba jak přemejšlí...

• Divergentní myšlení: To znamená, že nejdou jenom po jedné cestě, ale hledaj různý řešení. Je jim jasný, že víc hlav víc ví a proto se dívají na věc z různých úhlů pohledu a to se mi líbí, to se mi fakt líbí.
• Flexibilita mysli: Dokážou rychle měnit názory a přizpůsobit se novým informacím. Nejsou zaseklý jako někteří lidi co znám, chápeš?
• Řešení problémů s ohledem na důsledky: Přemýšlejí do hloubky, co jejich rozhodnutí způsobí.
• Perfekcionismus: Občas jsou až moc náročný na sebe i na ostatní. Ale to je asi daň za tu chytrost, no ne? Trochu je chápu, protože já chci mít taky všechno perfektní.

Navíc, já třeba poznám chytrýho člověka i podle toho, jak se ptá. Ptaj se na věci, který by mě vůbec nenapadly. A umí poslouchat! To je důležitý.

Jo a ještě něco – prej jsou chytrý lidi často hodně zvědaví. Pořád se chtějí něco novýho dozvědět. Takže, když vidíš někoho, kdo se furt na něco ptá a zajímá se o svět kolem sebe, tak je velká šance, že je to fakt chytrej člověk, co ty na to? A to je pak super se s takovým člověkem bavit, to jo!

Jo, a jestli chceš vědět víc:

• Mrkni na nějaký testy IQ, i když ty nejsou úplně dokonalý.
• Sleduj, jak lidi reagují na stresový situace. Chytrý člověk by měl umět zachovat chladnou hlavu.
• Všímej si, jak se učí nový věci. Jdou jim to rychleji než ostatním?

Každopádně, víš jak, každej je chytrej na něco jinýho. Někdo je super v matice, jinej zase v umění. Takže je to spíš o tom, co koho baví a v čem se angažuje, myslím si.

Jak poznat, že je člověk hloupý?

Seděli jsme s kámošem Petrem v hospodě U Medvěda, to bylo někdy loni v létě, červenec myslím, a řešili jsme týpka z práce. Prostě neuměl nic pořádně udělat. Všechno musel člověk třikrát vysvětlovat a stejně to nakonec zvoral. A Petr na to: „Hele, ten je prostě blbej.“

• Zapomíná. Vždycky. Na všechno. Schůzky, úkoly, narozeniny.
• Nepochopí ani jednoduché instrukce.
• Ptá se na očividné věci. Jako fakt očividné.
• Nedokáže propojit dvě myšlenky dohromady. Nula logiky.
• Opakuje pořád ty stejné chyby. I když mu to stokrát řekneš.

Tehdy jsem si uvědomil, že hloupost není jen o IQ. Je to prostě komplexní nedostatek… soudnosti, jak říkal Kant.

Vzpomněl jsem si, jak jsem minulý rok v srpnu kupoval novou televizi. Prodavač se mě snažil přesvědčit, že 8K je u 32 palcové televize nutnost. A to jsem mu říkal, že sedím 3 metry od obrazovky. No, nechtěl to pochopit. Prostě tupec.

Hloupost: Neschopnost učit se z chyb, nedostatek soudnosti.

Jak poznat člověka s vyšším IQ?

Jak poznat člověka s vyšším IQ?

• Rychlost učení, adaptace.
• Analytické schopnosti.
• Zvídavost.
• Kreativita.
• Komunikace.

Někdy se mi zdá, že lidi s vysokým IQ poznáš spíš tak nějak... pocitově. Jako když se díváš na obraz a víš, že je to mistrovské dílo, i když neumíš přesně říct proč. Mám kamaráda, třeba. Fyzik. Absolutní génius. Ale sociálně úplně mimo. Paradox.

• Rychlé učení: Jasně, učí se rychle. Ale co je to platný, když se pak zamotá v nekonečných úvahách a vlastně nic neudělá? Znám to.
• Analytické schopnosti: Jo, rozebere ti problém na atomy. Ale poskládat ho zpátky? To už je horší. Jako já s mojí motorkou, furt ji rozdělávám, ale dát ji dohromady, to je umění.
• Zvídavost: Neustále se na něco ptají. Někdy až otravně. Jako moje malá sestřenice, ta taky pořád chce vědět proč. Ale je to roztomilý, u ní.
• Kreativita: No, s tou kreativitou je to různý. Někteří jsou kreativní, jiní jsou prostě jenom divní. Těžko říct, kde je ta hranice.
• Komunikace: A to je kámen úrazu. Mnoho z nich se neumí vyjadřovat srozumitelně. Zahltí tě informacemi a ty se v tom ztrácíš. Jako když se snažím vysvětlit matce, co dělám v práci.

Víš, myslím, že nakonec je to stejně o tom, jak se s tím člověkem cítíš. Jestli ti dává něco víc, než jenom suchý fakta a složitý teorie. Jestli v něm vidíš tu jiskru, ten oheň, co tě nutí přemýšlet a vidět svět trochu jinak. Ale to je jenom můj názor. Třeba se pletu. Často se pletu.

Jak zvýšit emoční inteligenci?

Sakra, emoční inteligence... to je oříšek. Jak na to? Jo, vím, dělám si poznámky, jakoby deník.

• Pojmenovat emoce. Jakože fakt? Fakt je potřeba je pojmenovat? Aha, asi jo, jinak v tom je bordel. Co já vím, třeba vztek není vždycky jen vztek.

• Emoce a úsudek. Ovlivňuje mě to vůbec? No jasně, že jo! Jak moc si to přiznávám? Asi míň, než bych měl.

• Přátelé nebo nepřátelé. Pocity mi chtějí dobře? To je filozofická otázka, vole. Ale asi jo, občas jsou fakt blbý.

• Zodpovědnost. Moje emoce, moje starost. Jo, to dává smysl. Ale jak to prakticky udělat? To už nikdo neřekne, co?

• Vnímání ostatních. To je jasný, ne? Empatie a tak. Nebo ne? Jsem sobec? Sakra.

Doplňující info (pro mě, hlavně):

• Už jsem si vůbec dneska zapsal, co cítím? Ne, tak jdu na to.
• Co mě dneska naštvalo? Fakticky? Ty fronty v Lidlu. Proč? Protože jsem měl hlad. To je debilní důvod.
• A co dobrýho? Že jsem ráno stihl kafe. Co to se mnou dělá? Cítím se... připravenější?

Zvýrazněno, jak to šlo. Snad to bude k něčemu.

Jak zlepšit emoční inteligenci?

Rozpoznat emoci. Štěstí, smutek, vztek. Jako třídění barevných kuliček. Důležité je vědět, co cítím. Například, když cítím frustraci z nedokončené práce, můžu si říct: "Aha, tohle je frustrace, protože nestíhám deadline." Tohle mi pomohlo minulý týden s projektem o vlivu sociálních sítí na vnímání reality u teenagerů. Fakt náročný projekt.

Emoce a rozum – dva koně táhnoucí jeden vůz. Někdy se perou. Když vím, jak emoce ovlivňují moje myšlení, můžu je lépe řídit. Vztek třeba zhoršuje soustředění. Zase radost může vést k přehnanému optimismu. Tohle jsem si uvědomil, když jsem se minulý měsíc hádal s kamarádem o konspiračních teoriích. Moje emoce mi bránily v racionálním posouzení situace.

Jsou mé emoce spojenci, nebo protivníci? Někdy strach chrání, někdy paralyzuje. Smutek může být léčivý, nebo destruktivní. Záleží na kontextu. Zajímavé, jak funguje lidská psychika. Minulý rok jsem se bál veřejně mluvit. Teď vím, že strach mi pomáhá se připravit.

Přijmout zodpovědnost za své emoce. Neobviňovat ostatní. Moje emoce, moje zodpovědnost. To je klíčové pro emoční růst. Třeba včera jsem se naštval na kolegu. Uvědomil jsem si, že moje reakce byla přehnaná. Byla to moje chyba.

Vnímat emoce ostatních. Empatie. Vcítění. Vidět svět očima druhého. Těžké, ale důležité. Když kamarádka ztratila práci, snažil jsem se vcítit do její situace. Poslouchal jsem, co prožívá, bez zbytečných rad.

• Rozpoznání emocí.
• Vliv emocí na rozum.
• Emoce jako spojenci/protivníci.
• Zodpovědnost za emoce.
• Empatie.