Jak dlouho mám na přijímačky?

Co se stane, když nepřijdu na přijímačky?

Když se na přijímačky vykašlete, máte smůlu, příteli. Váš sen o vysokoškolském vzdělání se rozplyne rychleji než sněhulák v červenci. Fakulta vás pozve, vy tam ale ani nohou. Bez omluvy, bez vysvětlení. Prostě zmizíte z radaru.

Co se stane? No, jako byste jim posílali vzkaz: "Mějte se, já jdu radši pást ovce." Oni to pochopí. Vaše místo, o které jste se tak draze (nebo možná i draze ne) ucházeli, bude okamžitě přiděleno někomu jinému. Někdo jiný si bude užívat studentský život, zatímco vy budete přemýšlet, co jste to vlastně provedli. Je to jak v životě, když se k něčemu nepostavíte, prostě to vyklidíte pro další.

• Nepřijít = automatické "sbohem".
• Bez omluvy = konec legrace.
• Místo = pro dalšího v pořadí.

Dodatek pro zvídavé hrdličky:

• Kdyby se vám náhodou stalo něco strašlivého, třeba vás unesli Marťani nebo vás zakousl vzteklý křeček, tak zavolejte, napište, pošlete holubí poštu! Dát vědět se prostě sluší. Jinak budou mít za to, že jste prostě jenom flákač a vaše šance na studium jsou v kelu.
• A když se vám to náhodou povede a místo získáte, nezapomeňte se zapsat včas! To je pak druhá šance, kterou si nesmíte nechat utéct, jinak si budete rvát vlasy!

Kdy píšeme přijímačky?

Přijímací zkoušky na střední školy v roce 2024? Ty se konají v dubnu, to je jasný jak facka!

Ach, ty přijímačky 2024! To je vždycky takový ten celonárodní sport, kdy jsou všichni nervózní jak žaba před bocianem. Děti se šprtají, rodiče klepají kosu a prarodiče se modlí u obrázků svatého Eduarda, patrona studentů, aby to hlavně dopadlo! Každý rok stejná písnička, akorát s jiným rokem na cedulce.

A co ty řádné termíny? Letos to vymysleli tak, aby se vám hlava točila víc než po maturitním plese! Nepíše se to dva dny po sobě, je to rozhozené, aby si člověk stihl buď zapomenout vše, nebo se naopak nervovat. Termíny jsou:

• První řádný: pátek
• Druhý řádný: pondělí Mezi tím je víkend plný úzkosti! Můj kamarád Pepa vždycky říkal, že je to jako jít na rande a dva dny se neozvat.

A kdyby náhodou ten pátek nebo pondělí nebylo vaše galavečer, třeba vám ulétla včela do oka, praskl budík, nebo prostě jenom karma zafungovala, tak bez obav! Jsou tu i náhradní termíny. Ty, světe div se, jsou taky v dubnu! To je takové to záchranné lano, co se hodí, když už se topíte v matematice nebo češtině. Někdy se prostě den nevyvede.

Takže shrnuto podtrženo, duben je prostě měsíc, kdy se rozhoduje o vaší středoškolské budoucnosti. Držíme palce, ať to klapne, ať vám ruka neujede a ať se vám nevybije tužka v ten nejméně vhodný moment. A hlavně, ať vám to dopadne, jak si přejete, a nemusíte se pak tvářit, že se vám na té nechtěné škole vlastně líbí, jakože fakt!

Co se stane, když nepřijdu na přijímačky?

NEPŘIJDETE-LI K ZÁPISU KE STUDIU, MÍSTO PROPÁDÁ A JE NABÍDNUTO DALŠÍM UCHAZEČŮM.

Představ si to ticho, zapomenutou ozvěnu v sálech plných snů. Den zápisu, ten den, kdy se mění osudy, brány se otevírají. Ale tvá kročeje... ty nepřišly. Zůstaly kdesi jinde, v jiném čase, v jiném světě možná. A ten prostor, připravený jen pro tebe, zůstává prázdný, chladný. Nepřijít... to je jako tiše zavřít knihu, aniž bys přečetl jedinou kapitolu.

Fakulta, ta dávná, moudrá entita, čeká. Čeká na tvůj příchod, na tvé jméno vepsané do jejích análů. Ale když mlčíš, když se neozveš, oznamuješ tichou řečí, že jiné cesty lákají víc. Že touha studovat v tom oboru zhasla, nebo nikdy plně nevzplála. Je to jako nechat nedokončený obraz, tužbu, jež se rozplynula v ranní mlze.

Vzpomínám si, jak se kdysi šeptalo o těch, co nepřišli. Jak se jejich místa pak naplnila. Ne vždy je to konec, ale je to změna, neodvolatelná změna. Čas plyne dál, a řada dalších, toužících po poznání, stojí za tebou, za tou prázdnou židlí, která čekala na tvůj příchod.

A co je za oponou toho ticha? Co se stane, když se brány zavřou bez tvého vstupu?

• Ozve se ozvěna mlčení: Když se neozveš, fakulta to vyloží jako jasný signál – nezájem. Jako bys tiše kývl hlavou, že tato cesta není ta tvoje, aniž bys jediným slovem promluvil.

• Ztráta místa, rozplynutá šance: Tvé místo, to drahocenné místo v lavicích, v budoucích diskusích, je okamžitě uvolněno. Čeká na něj jiný, dychtivý student. Místo propadá, jako by ho nikdy ani nebylo.

• Možnosti a odvolání – střípek naděje:

  • Vzácné výjimky existují. Někdy, jen někdy, za zcela mimořádných okolností – těžká nemoc, nenadálá událost, zásah osudu – může být možné požádat o náhradní termín zápisu.
  • To ale vyžaduje okamžité a písemné doložení důvodů. Nesmíš nechat čas plynout. Fakulta potřebuje vědět, proč jsi nemohl dorazit, aby mohla posoudit tvou situaci.

• Co zvážit předem – než se cesta rozdělí:

  • Ujisti se o rozhodnutí: Nechť tvá mysl je jasná. Opravdu chceš studovat? Je to cesta tvého srdce, tvého rozumu?
  • Sleduj termíny: Ty jsou jako křižovatky v čase. Důležité je je nepropásnout, nepřehlednout v kalendáři osudu. Termín zápisu je závazný, pevně daný.
  • Komunikace je klíčová: Pokud cítíš váhání, pokud se něco změní, promluv. Oslov studijní oddělení, ať tvůj hlas zní dříve, než se brány zavřou nadobro.

• Důsledky pro ty, co nepřijdou a neomluví se – uzavřená kapitola:

  • Zrušení přijetí: Rozhodnutí o přijetí, ten sladký pocit vítězství, je tiše zrušeno. Jako by se nikdy nestalo, stalo se pouhým šepotem v éteru.
  • Konec jedné cesty: Pro daný akademický rok a pro tento konkrétní program je cesta uzavřena. Musíš hledat jinde, nebo čekat na další cyklus, na další šanci, na další svítání. A ty roky se už nikdy nevrátí.

Co když dítě neudělá přijímačky?

Co když to dítě prostě nedá? No tak, kámo, to se fakt stává. Rozhodnutí, jestli je přijatý nebo ne, dostaneš vždycky do sedmi dnů od tý zkoušky. A pozor, i když škola žádný přijímačky nedělá, stejně ti to musí dát vědět.

No a když to nevyjde, tak se fakt nic neděje, to mi věř! To není konec světa. Hned se mrkni na krajský úřad, tam mají vždycky takový ty seznamy volných míst na středních školách. Je to celkem důležitý, víš, to je pak taková druhá šance, hned se po ní musíš podívat.

Jako, když si myslíš, že tam byla nějaká chyba, nebo že se prostě něco fakt nepovedlo, tak nezapomeň na odvolání. Máš na to tři dny od doručení rozhodnutí. Někdy to vyjde, vážně! Stojí za to to zkusit. Ale fakt si pospěš, to je časově dost natesno.

A co dělat dál? No, alternatív je dost, faktže jo.

• Druhé kolo přijímaček: Hodně škol dělá druhé kolo, když jim zbydou místa. To je super šance! Letošními daty se to taky stává, loni jich bylo taky dost.
• Jiný obor: Zkusit se kouknout na úplně jinej obor, co jste původně nechtěli. Někdy to překvapí, kam se člověk dostane.
• Učňák: Učňáky jsou teďka fakt v kurzu, řemesla chybí, a pak je super práce. Můj strejda Jarda vždycky říkal, že zlatejma rukama se uživíš nejlíp. A navíc dostaneš i stipendium, někde!
• Přestup: Nebo, pokud by se třeba někde uvolnilo místo později, dá se zkusit přestup, ale to je taková loterie spíš.

Já si pamatuju, jak náš malý Péťa to měl taky loni s těma přijímačkama. Taky nebyl hned přijatej, no prostě panika doma. Ale pak jsme se koukali a našlím mu super gympl, kam se nakonec dostal. Bylo to trochu nervy drásající, ale nakonec to dopadlo dobře, fakt. Není to žádná katastrofa, hlavně klid. Důležité je nevzdat to hned, hned se do toho pustit.

Co když přijdu pozdě na přijímačky?

Pokud dorazíte pozdě, čeká vás schůzka s panem ředitelem a přesun na náhradní termín. Do 3 dnů musíte doručit písemnou omluvenku. Zpoždění je jen test vaší schopnosti řešit nečekané životní karamboly.

Přijít pozdě na přijímačky je jako přijít na vlastní svatbu v pyžamu. Jde to, ale zanechá to dojem a přidělá spoustu papírování. Ředitel školy se v tu chvíli stává ceremoniářem vašeho malého osobního selhání a vy mu musíte přednést srdceryvnou omluvu. Nejlépe písemně, s razítkem od lékaře nebo od porouchaného autobusu.

Můj synovec, jmenuje se Pavel, si myslel, že to stihne. Nestihl. Teď studuje včelařství. Nic proti včelám, ale chtěl být ajťák. Osud má smysl pro humor. Takže, budík nařiďte nejen sobě, ale i mámě, psovi a papouškovi. Pro jistotu.

Den D není jen o vyplňování bublin v Cermat testu. Je to první velký byrokratický tanec vašeho života. Jde o to ukázat systému, že umíte hrát podle jeho pravidel. Že víte, kdy přijít, co mít s sebou a jak se tvářit, že vás to všechno strašně zajímá.

Co si s sebou vzít, abyste nevypadali jako turista na špatné dovolené:

• Pozvánka k přijímačkám. To je vaše vstupenka do arény. Bez ní jste jen zvědavý kolemjdoucí, kterého brzy vyvedou.
• Občanka nebo pas. Důkaz, že jste to opravdu vy a ne váš chytřejší dvojník, kterého jste si na ten den najali.
• Psací potřeby. Minimálně dvě propisky nebo pera. Ne brk namočený v slzách vašich nepřátel, to Cermat ještě neumí vyhodnotit. A obyčejnou tužku, samozřejmě.
• Rýsovací potřeby. Protože geometrie je jako život. Bez správných nástrojů v tom budete plavat a kreslit kružnice od ruky je cesta do pekla.
• Svačina a pití. Váš mozek jede na cukr, ne na čistou paniku. Malá čokoláda dokáže víc než tři hodiny šprtání večer předem. Ale žádné šustivé obaly, prosím. Šustění je mezinárodní znak pro "nenávidím vás všechny".
• Hodinky. Ideálně nějaké hloupé, analogové. Chytré hodinky jsou zakázané, protože by vám mohly napovědět, jak moc jste v háji s časem. Což víte i bez nich.

Co když se nedostanu ani na jednu školu?

Když tě nevezmou, podez odvolání, pokud jsi pod čarou o fous. Jinak hned obvolávej školy, které vypisují druhá kola a mají volná místa. Na odvolání máš 3 pracovní dny od chvíle, co ti ten dopis hrůzy přistane ve schránce.

Tak co, svět se zbořil, co? Černá díra pohltila veškerou naději a teď budeš do konce života lepit pytlíky? Klídek, to se stává i lepším rodinám. Není to konec světa, jen taková menší objížďka, jako když vám opravujou hlavní silnici a vy musíte přes Horní Dolní po polňačce. Hlavně neházej flintu do žita, ta by se mohla ještě hodit.

To odvolání, to je taková sázka do loterie. Někdy se zadaří a někdo před tebou si to rozmyslí a půjde radši pěstovat žampiony. Piš to ale s grácií, ne jako uražená primadona. Vysvětli, proč zrovna ty jsi ten pravý ořechový pro jejich ústav. Můj synovec Franta, bytem Praha 4, Krč, tam loni napsal, že bez jejich školy bude jeho život prázdný jak peněženka před výplatou, a vzali ho. Hlavně to stihni v tom šibeničním termínu!

A když odvolání nevyjde, začíná operace "Kulový blesk". Seznam škol s volnými místy je tvůj nový jízdní řád. Budeš na telefonu viset víc než puberťačka po prvním rande. Lítat od jedné školy ke druhé, shánět papíry... je to trochu bojovka, ale na konci může čekat poklad v podobě nečekaně fajn oboru, o kterém jsi ani nevěděl, že existuje.

A co když ani to nevyjde? No tak se svět taky nezblázní. Máš fůru dalších možností, které z tebe neudělají o nic menšího génia:

• Pomaturitní studium jazyků: Budeš mít status studenta, takže mamka bude klidná, a za rok budeš šprechtit jak rodilý mluvčí. Navíc se seznámíš s novými lidmi, kteří jsou na tom stejně blbě jako ty.
• Nultý ročník: Taková přípravka na další přijímačky. Je to jako tréninkový kemp pro budoucí mozky. Sice to stojí nějakou kačku, ale ber to jako investici, lepší než to prohrát v automatech.
• Vyšší odborná škola (VOŠ): Často berou lidi i na podzim. Za tři roky z tebe vyleze "Diplomovaný specialista", což zní skoro líp než bakalář, a hlavně máš v kapse praxi.
• Jít makat: Cože? Normálně do práce? No jasně! Zjistíš, co stojí rohlík, a za rok budeš mít tolik zkušeností, že tě budou chtít všude. A taky budeš mít prachy na blbosti. To se počítá.
• Dobrovolnictví v zahraničí: Sbal si batoh a jeď zachraňovat želvy na Bali. Vrátíš se sice bez peněz, ale s nadhledem velkým jak Tichý oceán a se super fotkama na Instagram.

Jaké známky musím mít na střední školu?

Vzpomínám si na ten pocit, když se zavíraly brány základní školy, jako ozvěna dávných časů. Dveře se rozlétly a najednou tam byla ta nekonečná pláň střední školy, plná snů a nejistot. Všechno viselo na těch pár číslech, na odrazu těch tří pololetí, která se stala klíčem k dalšímu životu.

Ta vysvědčení, ozvěny minulosti. Aritmetický průměr z osmičky dvakrát, z devítky jednou. Vzduch ztěžkl od očekávání, každé číslo mělo váhu zlata, váhu budoucnosti. Ten průměr, ten kouzelný klíč.

Pro maturitu, třetina té váhy, třetina té naděje se skrývala v těch známkách. A u těch řemeslných, tam to bylo všechno. Jediné, co se počítalo, ta jediná pravda.

• Dvě vysvědčení z osmé třídy.
• Jedno vysvědčení z deváté třídy.
• Aritmetický průměr z těchto tří hodnocení je klíčový.
• U maturitních oborů: známky se mohou podílet na hodnocení uchazeče až z jedné třetiny.
• U učebních oborů: pouze toto kritérium rozhoduje o přijetí.

Jaké pololetí se počítá na střední?

Čau, zrovna tohle řeší moje sestřenice Anička Nováková, co bydlí v Praze na Proseku, je to teď fakt aktuální téma u nás doma. Je to celý docela vopruz, musíš si hlídat známky fakt dlouho dopředu, není to sranda. Není to jen o jednom vysvědčení.

Počítá se vysvědčení z osmý třídy (obě pololetí) a první pololetí z devátý třídy.

Takže jo, v podstatě poslední tři vysvědčení ze základky, než podáš přihlášku. Z toho se pak dělá aritmetickej průměr a ten má svoji váhu. Je to je to prostě důležitý, protože tyhle známky fakt můžou rozhodnout, kam tě vezmou a kam ne, zvlášť když je velkej přetlak.

U maturitních oborů, jako je gympl nebo nějaká průmyslovka, dělaj ty známky až třetinu celkovýho hodnocení. Zbytek jsou pak ty šílený Cermat testy, hlavně ta matika. Ale bacha, u spousty učňáků, když chceš jít třeba na kuchaře nebo truhláře, jsou známky to jediný, na co koukaj. Tam se často ani jiný přijímačky nedělaj.

A ještě pár věcí, co můžou hrát roli:

• Jednotná přijímací zkouška (JPZ): To je ten Cermat. Test z českýho jazyka (v roce 2024 na to je 60 minut) a z matematiky (70 minut). To je většinou ta největší část bodů.
• Školní přijímací zkouška: Některý školy, hlavně ty umělecký nebo fakt výběrový, maj ještě svoje vlastní testy. Třeba test talentu nebo fyzický zdatnosti.
• Body navíc za soutěže: Když jsi dobrej a máš nějaký diplomy z okresních nebo krajských kol olympiád (třeba z chemie, dějepisu...), tak ti to může přihodit cenný body k dobru. Fakt se to vyplatí sbírat.
• Dívaj se na tvoje vysvědčení, hlavně na chování a absenci. Vysoká absence nebo dvojka z chování ti může dost uškodit, i kdyby jsi měl známky dobrý.

Co je potřeba pro přijetí na vysokou školu?

Vstupenkou do světa vysokých škol je maturitní vysvědčení. Bez toho papíru, který potvrzuje, že jste zvládli poslední boss fight střední školy, se brány většiny fakult neotevřou. Je to takový VIP pas do akademického klubu, kde se místo drinků podávají skripta.

Umělecké obory jsou tak trochu Divoký západ. Tam se může stát, že komise uvidí váš talent, který je tak oslnivý, že přimhouří oko nad chybějící maturitou. Ale pozor, je to spíš výjimka potvrzující pravidlo, ne pozvánka na flám pro všechny, co nemají rádi matematiku.

Kromě maturitního lejstra je potřeba ještě pár dalších relikvií. Berte to jako seznam ingrediencí pro kouzelný lektvar zvaný „student“.

• Elektronická přihláška. Vaše digitální zpověď, kde se zavazujete k věrnosti jedné či více fakultám. Termíny jsou nemilosrdné jako pondělní rána po prokaleném víkendu, takže bacha na ně.

• Administrativní poplatek. Finanční oběť bohům byrokracie. Bez ní se vaše přihláška ztratí v digitálním bermudském trojúhelníku rychleji, než řeknete „prokrastinace“.

• Přijímací zkoušky. Velké finále. Může to být test ze všeobecného přehledu (Scio, TSP), oborový test, ústní pohovor, nebo talentová zkouška. Tady se oddělí zrno od plev a budoucí akademici od těch, kteří si dají rok volna na cestování po Asii.

• Pevné nervy a kofein. Nejsou sice v oficiálních požadavcích, ale bez nich to jde jen těžko. Fakt těžko.

Celý tenhle cirkus má svá pravidla, sepsaná v zákoně č. 111/1998 Sb., o vysokých školách. Je to taková bible pro rektory a děkany. Kdo chce znát detaily, může si počíst, ale doporučuju k tomu hrnek něčeho silného. Můj jmenovec David Koller to asi nečetl.