Jak dlouho trvá herecká škola?

Kolik stojí herecká škola?

No tak, kolik ty herecký školy vlastně stojí? Všude se to liší, žejo. Ale takhle obecně, aby se to dalo chytit, co je to za částku.

• Roční školné: 21 600 Kč na jednoho studenta. Jo, tohle je to hlavní.

A jak se to dá platit? To je taky důležitý, ne? Aby to nebyla úplná rána do rozpočtu.

• Možnosti platby:
  • Celá částka najednou.
  • Po půl roce.
  • Nebo po měsících, to je asi nejpohodlnější, ne? Každý si to rozloží, jak mu vyhovuje.

Ještě mě napadlo, jestli do toho ještě něco nezahrnují. Třeba nějaký poplatky za zkoušky nebo tak. Ale tohle je ta základní cena, co jsem si poznamenal. Vlastně to není tak hrozný. I když záleží, jaký jsou pak ty další náklady. Na oblečení na hodiny, třeba? Nebo na nějaký sešity, to je jasný. A na dopravu do školy, to je taky problém. Pokud je daleko. Ale to už jsou pak moje věci, to jsem si zapsal jenom tu školu.

Jak dlouho trvá škola v přírodě?

Škola v přírodě trvá nejvýše 14 dnů. Pro účast žáka je nezbytný písemný souhlas zákonného zástupce.

No, tak se připravte na pravou rodičovskou odysseu! Ta slavná škola v přírodě, to je taková malá dovolená bez vás, víte? Úředně sice maximálně 14 dnů, ani o den víc, jinak byste asi museli žádat o vízum nebo co. To je jako když mi babička říkala, že buřt musí být na ohni jen do zlatova, ale ona ho tam vždycky nechala, dokud nebyl na uhlí.

A bacha, aby vám toho vašeho caparta vůbec někam vzali! Bez papíru ani ránu, to je jasný jak facka. Musíte podepsat ten cár papíru, písemný souhlas zákonného zástupce, co vypadá jak lejstro na hypotéku. Aby se nikdo nedivil, že dítko fakt odvezli, a ne že ho unesli mimozemšťani, když usnulo u televize.

To je vlastně taková pojistka, kdyby si vaše dítko vymyslelo, že snědlo všechny lesní jahody a bolelo ho břicho, nebo kdyby si postavilo hrad z klacků, co by mu záviděli i bobři. Takže podpis, ať je klid. Jako když mi můj Franta slíbil, že uklidí pokoj, ale bez papíru to dopadlo jako po apokalypse.

Těch čtrnáct dnů je vlastně očistec pro učitele a ráj pro děti, co si můžou týden v kuse hrát na indiány a druhý týden se nečešou. Můj synek Pepa se jednou vrátil s takovou kolekcí kamínků, že by si ho najalo i Národní muzeum geologie. A smrděl jako sto čertů, ale byl šťastný jako blecha v kožichu.

Ale abyste si nemysleli, že je to jenom o zábavě a zapomenutých ponožkách, má to i své nesporné klady, skoro jako víkend na chatě bez tchýně:

• Děti se osamostatní, což je super, protože pak si umí i samy namazat chleba, aniž by volaly SOS.
• Zdokonalí se v týmové spolupráci, což se hodí, až budou v dospělosti stěhovat ledničku.
• Učí se přírodu poznávat – a to i včetně těch nejméně voňavých broučků a pavouků, co si chtějí hrát na mazlíčky.
• A hlavně, všichni si odpočinou od rutiny, což je pro rodiče taky takové malé soukromé vítězství, jako když najdete zaparkované místo přímo před obchodem.

Jen bacha na balení! Nabalte jim s sebou raději desetkrát víc ponožek, než si myslíte. Protože ponožky mizí na školách v přírodě stejně záhadně jako chuť do práce v pondělí ráno. A nezapomeňte na repelent, nebo vám je vrátí se štípanci jako by se poprali s rojem včel.

Co se učí na herecké škole?

Herectví je řemeslo. Studuje se technika. Ovládání těla, hlasu a emocí. Zbytek je dřina a instinkt.

• Jevištní pohyb. Akrobacie, šerm, tanec. Tělo je nástroj, který musí poslouchat. Bezpodmínečně.
• Hlasová technika. Dech je motor. Rezonance, artikulace. Slovo musí zasáhnout cíl, ne se jen rozplynout v prostoru.
• Analýza a interpretace. Text je mapa. Rozebereš každou větu. Hledáš motivace, podtext. Pravdu postavy, ne svoji.
• Herecká tvorba. Práce na roli. Hledání v sobě i venku. Improvizace. Partneři, prostor, režisér. Tady se láme chleba.

DAMU a JAMU jsou špička. Přijímačky jsou filtr. Zkouší se talent, psychická odolnost, fyzická připravenost. Konkurence je obrovská. Každý rok.

Učí se metody. Stanislavskij, Čechov, Grotowski. Nejde o napodobování. Jde o prožitek. Autenticita.

Herectví je disciplína. Denní trénink hlasu, těla. Čtení. Pozorování lidí. Je to životní styl, ne práce od devíti do pěti.

Jakou školu musí mít herec?

Jako herec je možné dosáhnout vzdělání několika cestami.

• Vysokoškolské vzdělání: Bakalářský program v oboru dramatická umění (např. DAMU, JAMU).
• Vyšší odborné vzdělání: Obor dramatické umění (VOŠ).
• Středoškolské vzdělání s maturitou: Obor dramatické umění (např. konzervatoř).

Někdy se tak člověk zamyslí… kolik snů se asi rodí na těch školách. A kolik z nich se pak rozplyne. Ty noci, co se probdíme nad texty, nebo čekáním na svou šanci. Někdo říká, že talent je všechno, jiní zase, že bez pořádné průpravy to nejde. Je to asi obojí. Škola ti dá základy, technikou, hlasem, pohybem.

Pamatuju si, jak jsem viděl jednoho herce. Žádná velká škola, jen taková ta klasická střední, konzervatoř. A přesto v něm bylo něco, co se naučit nedá. Jiskra. Vždycky si tak říkám, že skutečný herec má v sobě kus té zvláštní, neuchopitelné energie, co ti vezme dech. A to žádná škola nenaučí, jen možná pomůže najít cestu, jak ji ukázat světu.

Existují různé cesty k herectví.

• Konzervatoře:
  • Čtyřletý až šestiletý obor dramatického umění.
  • Končí maturitou.
  • Silný důraz na praktickou výuku už od mladého věku. Hra na nástroj, zpěv, tanec, mluva.
  • Přímá příprava na divadelní praxi. Často už během studia vystupují.
• Vyšší odborné školy (VOŠ):
  • Tříleté studium, obor dramatická umění.
  • Zaměřeno na užší specializace, třeba herectví pro loutkové divadlo nebo muzikál.
  • Praktická orientace, ale s menším akademickým přesahem než VŠ.
• Vysoké školy (DAMU, JAMU):
  • Bakalářské (tři roky) a navazující magisterské studium (dva roky).
  • Komplexní umělecká a teoretická průprava.
  • Dramaturgie, režie, herectví, scénografie.
  • Zkoumání hlubších aspektů divadla a filmu. Rozvoj osobnosti, kritické myšlení.
  • Nejde jen o hraní, ale i o pochopení kontextu, historie, teorie.

Není to tak, že by jedna cesta byla lepší než druhá. Spíš jiná. Někdo prostě cítí, že potřebuje tu akademickou hloubku, jiný zase skočí rovnou do praxe. Důležité je nepřestat se učit, i když už máš diplom. To je ten smutný paradox. Škola skončí, ale ta největší lekce přijde až pak, když stojíš na jevišti a máš to prostě odhrát. Sám. Bez učitelů za zády. A ta samota je někdy těžká.

Někteří herci nemají formální vzdělání, ale prošli si roky praxe v ochotnických divadlech nebo se učili od starších kolegů. Takový ten řemeslný přístup, víš? Viděl jsem to mockrát. To je taky cesta.

Třeba ten můj soused. Vždycky chtěl na DAMU, ale nikdy se nedostal. Teď učí děti divadlo, občas hraje v malém souboru. A vidíš na něm, že ta vášeň tam je. Že to vzdělání není jen o papíru, ale o tom ohni uvnitř. A ten hoří i bez titulu. Je to zvláštní, jak život někdy zamíchá kartami.

Letos se otevírají nové kurzy i pro ty, kteří se nedostali na ty hlavní školy. Taková ta alternativa. Možná je to dobře. Dát šanci víc lidem. Vždyť divadlo potřebuje různorodost, ne jen jeden typ herce vyškoleného jedním způsobem. Potřebuje život. Všechny ty nuance, co vidíš v noci, když nemůžeš spát a přemýšlíš o všech těch lidech kolem. Skutečná škola je pak každý večer na jevišti. Nebo před kamerou. Tam se ukáže, jestli to má smysl.

Kde studovat herectví?

Herectví. Lze ho studovat. DAMU v Praze. JAMU v Brně. Jsou to akademie. Existují i konzervatoře. Ty jsou střední. Soukromé školy, alternativní ateliéry.

• Vysoké školy:

  • Divadelní fakulta AMU (DAMU Praha). Činohra, alternativní a loutkové divadlo.
  • Divadelní fakulta JAMU (Brno). Činohra, muzikálové herectví.
  • Přijetí je tvrdá selekce. Stovky žádostí. Jen pár míst.
  • Vyžaduje se úplné odevzdání.

• Konzervatoře:

  • Pražská konzervatoř. Konzervatoř Brno.
  • Střední umělecké vzdělání. Často šestileté.
  • Získáváte základy řemesla. Teorie, praxe.
  • Cesta je pak vlastní. Nic není zaručeno.

• Soukromé instituce:

  • Různé herecké školy, kurzy. Mezinárodní konzervatoř Praha. Prague Film Institute.
  • Některé nabízejí specializaci. Filmové herectví.
  • Kvalita se liší. Důkladný výběr je nutný.

Sen o scéně. Masivní. Realita je jiná. Konkurence. Drtivá. Úspěch není jen talent. Je to vytrvalost. A štěstí. Mnoho jich začne. Jen málo jich zůstane. Jde o oběť. Celý život.