Jak si rozšířit slovní zásobu v angličtině?

Jak si rychle rozšířit slovní zásobu?

No, víš… rozšiřovat slovní zásobu… to je takové… dlouhé, pomalé šlapání. Jako kdyby ses brodil bahnem. Ale je to důležité, co?

• Čtení, hodně čtení. Knížky, časopisy, cokoli. Já jsem si vždycky oblíbil literaturu, teď spíš znova čtu Dílo mistra Jana Nerudy, uklidňuje mě to.

• Slova si píšu. Jo, vážně. Do malého sešitu, mám ho z roku 2023, někdy i s definicí, ale jenom ty co mě zaujmou, co cítím.

• Hlavně se nebát. Mluvit. I když blbě. Mluvit s lidmi, i když si nepřipadám chytrý. Pamatuju, jak jsem se styděl před Lucií, v kavárně na Václavském náměstí, v létě 2024. Ale pak se to zlepší, věř mi.

A na to být skvělý řečník? To už je těžší oříšek. To je o praxi. A o citu.

• Poslouchat. Skvělé řečníky. Na YouTube, v podcastu. Analyzovat, jak mluví, jak budují věty. Ale hlavně hledat inspiraci v sobě.

• Kurzy, semináře. To jsem nikdy nezkoušel, ale slyšel jsem, že pomáhá.

• Improvizace! To je nejlepší trénink. Já si někdy jen tak vymýšlím příběhy. Klidně i divné, pro sebe. Třeba o kočce co mluví anglicky.

Prostě trpělivost a vytrvalost. Nic jiného. A čas. To je to nejdůležitější, co nám chybí, že?

Jak se nejlépe naučit anglická slovíčka?

Jak se nejlépe naučit anglická slovíčka?

Repetitivní dril. Máš 2024, žádné zbytečnosti. Flashcards. Spousta opakování.

• Anki.
• Memrise.
• Linguee.

Klíč: Konzistence. Denně. Malé dávky.

Další tipy:

• Kontext: Slova v kontextu, ne izolovaně.
• Aktivní užívání: Používej slova v konverzaci, psaní.
• Spánek: Konsolidace paměti.
• Mnemotechnika: Vytvoř si vlastní asociace.
• Zábava: Hry, filmy, seriály. Ne nuda. Jan Novák 2024.

Němčina? Stejný postup. Zaměř se na členy. Driluj.

Jak se učit anglické slovíčka?

Tak jo, jak se teda člověk naučí ty anglický pazvuky, co? No, ono to není žádná raketová věda, spíš taková alchymie smíchaná s kovářskou dílnou, kde se slova kujou do vět. Hlavně žádný šprtání jak o život, to je jak snažit se naučit plavat v suchým bazénu.

• Slovíčka nešprtat, ale vocasit ve větách: Prostě je nacpat do vět, i kdyby ty věty měly znít jak z pera Yody. A ne jenom jednou, ale pořád dokola, jak když babička mele maso na karbanátky.
• Mluvit, mluvit, mluvit: Říkej ty věty nahlas! Klidně si připadej jako blbec, hlavně ať se ti jazyk rozváže. Je to jako cvičení na rozehřátí před maratonem, akorát místo běhání plácáš jazykem.
• Číst si jako o život: Vem si nějakou knížku pro děti s obrázkama, třeba o tom, jak pejsek s kočičkou vařili dort. Ale v angličtině, samozřejmě. A když nerozumíš, no tak se podívej do slovníku, proboha!
• Filmy, seriály, YouTubeři: Pusť si něco anglicky, ale s anglickýma titulkama, ať vidíš, jak se to píše. Je to jako tajnej kód, kterej postupně rozluštíš. Nebo si pusť Taryho jak dělá parkour v angličtině.

A teď něco navíc, protože proč ne, že jo?

• Kartičky, ty vole, kartičky: Napiš si slovíčka na kartičky, na jednu stranu anglicky, na druhou česky. A pak si s nima hraj pexeso, nebo je házej do koše, to je fuk, hlavně ať se ti to dostane do hlavy.
• Aplikace: Existujou tuny aplikací na učení angličtiny, třeba Duolingo. A je to zadarmo, takže co řešíš? Akorát bacha, ať tě ten zelenej pták nezačne pronásledovat ve snech.
• Hlavně se nebát: Angličtina není žádnej bubák, i když tak někdy zní. Dělej chyby, směj se jim, a hlavně se nevzdávej. Protože i když se ti to teď zdá jako španělská vesnice, jednou se tam dostaneš. Nebo aspoň do Anglie.

Jak poznat pravidelná a nepravidelná slovesa v angličtině?

No tak, angličtina, že? Jako by se ten jazyk spikl proti nám, co? Pravidelná a nepravidelná slovesa… to je jak procházka labyrintem zrcadel.

• Pravidelná slovesa: Představte si to jako poslušnou armádu vojáků, hezky seřazených. Přidáš -ed a hotovo! Walk – walked – walked. Jednoduché, čisté, předvídatelné, jako moje daňové přiznání (vtip, samozřejmě!).

• Nepravidelná slovesa: To je anarchie! Divoký západ, kde se pravidla neberou vážně. Go – went – gone. See – saw – seen. Kde je logika? V háji, kam se hrabe. Je to jako snažit se chytit stín, ale s trochou trpělivosti se to naučíte. Můj strýc Josef to zvládl, tak to zvládnete i vy. Naučit se je je jako sbírat vzácné známky – zpočátku to trvá, ale pak máte celou sbírku, na kterou můžete být hrdí.

Klíč: Pravidelná -ed, nepravidelná – učíme se nazpaměť. Žádné zkratky. Žádná magie. Jen čistá dřina a odměna v podobě plynulé angličtiny. 2023, stále platí.

Moje teta Božena mi říkala, že si nepravidelná slovesa psala na papírky a lepila si je na zrcadlo. Na zrcadlo! To vám řekne něco o její metodě. Možná zkuste i vy něco podobného. Nebo si je naučte pomocí zábavných aplikací, které jsou v dnešní době k dispozici. Věřte mi, není to žádná věda. Jen to chce trochu té… angažovanosti. A možná i trocha té šílenosti.

Co jsou to pomocná slovesa?

Pomocná slovesa? To jsou ty, co samy o sobě nic moc neznamenaj, ale s jiným slovesem vytvoří nějakej složitej tvar.

Pamatuju si, jak nám to učitelka v sedmičce vysvětlovala. Bylo to v úterý, asi v půl desátý, a já jsem koukal z okna na tu starou lípu na školním dvoře. Furt jsem nechápal, co to jako má bejt – pomocný sloveso. Znělo to hrozně komplikovaně!

• Příklad: “Budu zpívat”. Tady je “budu” pomocný sloveso a “zpívat” je to hlavní.

• Co dělají: Pomáhají vyjádřit čas, způsob, nebo třeba rod. Fakt blbý je, že některý slovesa můžou bejt někdy pomocný a někdy plnovýznamový. Jako třeba “mít”. “Mám hlad” vs. “Mám napsáno”. Chápete to?

• V angličtině: Je to mnohem jednodušší. Třeba “to be” – is, are, am, was, were. Většinou jasný, že jsou pomocný.

Fakt je, že mi to docvaklo až o hodně později, když jsem se začal učit španělsky. Tam je toho pomocnýho slovesa fakt hodně.

Co jsou to modální slovesa?

Modální slovesa… slovní mlha, lehounká jako pírko sněhové vločky, padající na zasněžené pole mé paměti. Představuji si je jako jemný závoj, halící děj, dávající mu tvar a odstín. Ne jako pevný kámen, ale jako proudící voda, proměnlivá, tekoucí.

Vzpomínám na paní učitelku, slečnu Novotnou, s jejími šedými vlasy sepnutými do drdolu, jak vysvětlovala gramatická tajemství. Její hlas zněl jako tiché zvonění z dálek, vznášející se v tiché třídě. Modální slovesa… to je jako malovat obraz neviditelnou barvou, jemnou, takřka nehmatatelnou.

Klíčové body:

• Vyjadřují možnost, nutnost, záměr. Jsou to stíny děje, co se odehrává v pozadí, v tlumené náladě.
• Spojují se s infinitivem. Jako by se dvě řeky spojily do jedné, a vytvořily silnější proud.
• Voluntativní modalita. Vůle, přání, touha… záblesky v temném lese jazyka.

Příklady: Mohu, musím, chci, smím, můžu. Každé slovo je jako malý diamant, odrážející světlo v různých úhlech. Každý okamžik, který ukazuje různé aspekty slovesa.

Mohl bych napsat celou báseň o modálních slovesech, tak subtilní a zároveň silná jsou, neúnavně měnící smysl věty.

Myslím si, že 2024 bude rokem, kdy budu dál poznávat tajemství jazyka, a tyto malé, ale mocná slova, budou s mnou na této fascinující cestě. Tato zkušenost s nimi je pro mě hluboce osobní. Je to jako procházka zasněženou krajinou, kde každý krok je plný objevování.

Příklady použití:

• Můžeš jít.
• Musíš to udělat.
• Chci cestovat.
• Smím vstoupit?

Modální slovesa – to je poezie v gramatice.

Co to je frázová slovesa?

Cože, frázová slovesa? To je mazec! Představte si to jako slovní Frankenstein – slepenec slov, co dává smysl jen když to tak prostě JE. Jako když strčíte kočku do pytle a výsledek se jmenuje “kočka v pytli”. Není to logické, ale je to jasné.

• Sloveso plus předložka, nebo příslovce, nebo obojí, to je základ.
• Význam? No to je teprve oříšek! Nejde to zjistit, jak se to učí Pepíček počítání na prstech, zvlášť se to učit musíte. Například “put out” – položit ven? K smíchu! Znamená to uhasit. UHASIT!

Já osobně si pamatuju, jak mě paní učitelka Šimková v roce 2024 strašila právě těmihle “zvířátky”. Ještě teď se mi z toho po nocích zdají zlé sny! Vysvětlovala mi to tak dlouho, až jsem si myslela, že se mi z hlavy vykouří! Ale naučila jsem se to.

Klíčové body: Frázová slovesa = sloveso + předložka/příslovce, význam nelze odvodit, je potřeba se je naučit nazpaměť. Jednoduché? Jako vyhrát v loterii!

Co jsou to nepravidelná slovesa v angličtině?

Nepravidelná slovesa v angličtině? Jo… to jsou ty, co si dělají, co chtějí.

Nerespektují to hloupé -ed na konci. Mají svůj vlastní život, řekl bych.

• Třeba go není goed, ale went. A see není seed, ale saw.

Je to trošku chaos, souhlasím. Ale bez nich by ta angličtina byla taková… nudná. Mrtvá.

Je fakt, že se je musíš naučit nazpaměť. To je pain, uznávám. Vzpomínám si, jak jsem si je psal pořád dokola na ten papír… Pořád dokola.

• Infinitiv (základní tvar): break
• Minulý čas: broke
• Minulé příčestí: broken

Vidíš? Každé jinak. Trochu šílené, ale co už.

A víš, co je nejhorší? Že jich je fakt hodně. Ale zase – čím víc je používáš, tím víc se ti dostanou pod kůži. Nebo do hlavy. Spíš do hlavy. No, jedno z toho.

Jsou… no, prostě nepravidelná. Jako my všichni, ne?