Jak správně napsat pomlčku?

Tak jo, pojďme se podívat na ty pomlčky, co nám občas pěkně zamotají hlavu, co? Víte, já jsem s nimi vždycky trochu bojovala, přiznávám se bez mučení.

Krátká pomlčka (–)… No, taková ta trošku delší než spojovník, jo? Řekla bych, že ji používám nejčastěji. Třeba když píšu rozsah, jako třeba “otevřeno 8–17 hodin” – to se bez ní prostě neobejdu. Anebo ve výčtech, i když teda… kolikrát se mi tam spíš vloudí spojovník, ale snažím se! Jo a mimochodem, Levý Alt + 0150… to je jako tajnej kód, co? No, možná si ho jednou zapamatuju, ale spíš to budu hledat na internetu, ha!

Dlouhá pomlčka (—)… Ááá, ta je teda frajerka, to se musí nechat! Ta už si troufne oddělit celý věty! Tedy, aspoň tak to chápu. Jo a taky v dialozích! Pamětám si, jak jsem kdysi psala povídku a strašně jsem se trápila s tím, jak ty dialogy správně zapsat. Nakonec mi kamarádka ukázala právě tu dlouhou pomlčku. Uf, to mi tenkrát ulehčilo život. Levý Alt + 0151, jo? No, uvidíme, uvidíme…

No a hlavně – nepřehánět to s nima, že? Vždycky si říkám, že míň je někdy víc. Hlavně, ať se to dobře čte! Protože co je mi platný, že jsem je správně použila, když z toho nikdo nic nemá, že? A upřímně, kolikrát jsem si to musela googlit, jak to vlastně s tou pomlčkou je… no, radši neptejte se! Ale víte co? Hlavní je, že se snažíme! A že se to učíme. A i když se nám to občas poplete, tak se svět nezboří. No ne?