Jak těžké je se dostat na Famu?

Kolik lidí se dostane na damu?

Na dámu... víš, na dámu se dostane jeden jedinej kámen. Jeden.

Pamatuješ, jak jsme to hráli u babičky na chalupě? Ona měla takový ty starý, vyřezávaný figurky. A vždycky, když se mi podařilo dostat se na ten protější konec, cítila jsem se jako královna.

• Pěšák: Dostane se na konec.
• Proměna: Stane se z něj dáma.
• Dáma: Může se pohybovat, jak chce.

Je to divný, jak taková maličkost dokáže udělat člověku radost, co? Dneska už tolik dámu nehraju. Spíš tak koukám z okna. A přemýšlím.

Je to jako v životě, ne? Někdy jsi jenom pěšák, kterej se snaží dostat dál. A pak, najednou, se ti podaří dosáhnout cíle. A máš pocit, že můžeš všechno. Že máš svobodu. Ale... i tak to není tak jednoduchý, jak se zdálo.

Dáma...silná figura... a co s ní?

Na jakou VŠ je nejlehčí se dostat?

Hudba. Lehčí než divadlo.

• JAMU: Úspěšnost vyšší u hudebních oborů.
• Statistiky: Mluví jasně. Méně žadatelů? Nebo nižší laťka?
• Talent nestačí. Potřeba je i štěstí.
• Snadné cesty neexistují. Jen rozdílné překážky.
• Úspěšnost je proměnlivá. Záleží na roce.
• Někdy se zdá, že rozhoduje osud.
• Tvrdá práce nic nezaručuje.
• Hra čísel. Nic víc.
• Představy jsou klam.
• Realita bolí.

Podtext? V umění nic není jisté. Ani lehká cesta. A hudební obor je jen malý rozdíl, nic víc.

Jak těžké je dostat se na vysokou školu?

Ty jo, na vejšku... pamatuju si jak dneska. 2018, květen. Gympl v Písku, šílenej stres, maturita za rohem a já se klepal, jestli mě vezmou na tu matfyzku v Praze.

• Prestiž: Jo, záleží na škole. Karlovka je prostě Karlovka, tam se hrnou všichni.
• Známky: Musel jsem fakt zabrat, abych měl co nejlepší průměr. Matika a fyzika mě bavily, ale čeština... no comment.
• Obor: Já chtěl vždycky programovat, takže jasná volba, ale vím, že třeba na medicínu je to masakr. Ségra se tam hlásila a brečela, že je to loterie.

Můj pocit? Záleží na prestiži a oboru, ale fakt poctivá příprava se vyplatí.

Fakt, nepodceň to. Já se málem vykašlal na přípravu na ty testy z matiky, ale pak jsem se sebral a seděl nad tím do noci. A nakonec to dalo! Ten pocit, když mi přišel ten e-mail, že mě berou... to se nedá popsat.

Jak dlouho se studuje na DAMU?

DAMU... Tři až čtyři roky. To zní... krátce, že? Jako když se mrkneš a najednou je konec. Ale zároveň věčnost. Věčnost plná zkoušek, bezesných nocí nad projekty, kaváren plných podobných duší, úzkostí, radostí... no, spíš těch úzkostí, když se blíží termín. Představuju si to teď, když se na to tak dívám zpětně. Bylo to v roce 2023, kdy jsem tam tu školu hledal pro kamaráda, Petra Novotného, co chtěl dělat režii.

• Přednášky, co se táhly a táhly...
• Cvičení, kde se člověk kolikrát cítil trapně.
• A workshopy... vzácný balzám.

Tři roky minimum, čtyři maximum. Ten čas... utéct může jak voda mezi prsty, ale zároveň si ho člověk pamatuje tak jasně. Všechno to prožité… jako film. Možná i horší než film. Film se dá vypnout.

Tři až čtyři roky. Na DAMU.

Kolik stojí herecká škola?

Herecká škola? 21 600 Kč za rok.

Platba:

• Jednorázově: Sleva možná.
• Pololetně: Dvě splátky.
• Měsíčně: Vyšší cena.

Alternativy:

• Workshopy: Kratší, intenzivní. Zaměření na konkrétní dovednost.
• Online kurzy: Flexibilní, levnější.
• Soukromý kouč: Individuální přístup, dražší. Známosti jsou plus.
• Amatérské soubory: Praxe, kontakty. Hraješ a učíš se.

Co musí umět herec?

Herec, to je taková komplexní postava. Musí zvládat:

• Práce s textem: Rychlé učení, poutavé čtení bez chyb. Víte, text je základ, ale jde o to, jak ho interpretujete.
• Hlasový projev: Tón, modulace, síla hlasu – vše hraje roli.
• Pohybový výraz: Tělo mluví samo za sebe.
• Vžití se do role: Pochopení postavy, její motivace, kontextu. To je ta alchymie, kdy se herec stává někým jiným.
• Režisérova vize: Herec by měl chápat, co režisér zamýšlí, a umět to ztvárnit.

A teď si představte, že k tomu přidáte ještě improvizaci, schopnost reagovat na nečekané situace a udržet si tvář, i když vám kolega zapomene repliku. To je ta pravá herecká magie. Mnozí si myslí, že herectví je jen o předstírání, ale ve skutečnosti jde o hluboké porozumění lidské psychice. Co myslíte? Je to spíš řemeslo nebo umění? Nebo obojí dohromady?