Jaké vzdělání musí mít učitelka MŠ?
Jaké vzdělání a kvalifikace potřebuje učitelka mateřské školy?
Páni, být dneska učitelkou ve školce, to je fakt něco. Když jsem nedávno, asi tak loni v červnu při jednom posezení s kamarádkou, přemýšlela, co to obnáší, úplně mě to pohltilo. Ona má taky dítko ve školce u nás na pražském Spořilově a povídaly jsme si, jak jsou ty paní učitelky neuvěřitelný.
Kvalifikace na učitelku mateřské školy, to není jen tak, jak se možná někomu zdá. Přijde mi, že lidi si myslí, že tam jenom hlídáš děti, ale vždyť je to práce s obrovskou zodpovědností. Ten zákon, zákon o pedagogických pracovnících, ten s tím fakt počítá.
Je to docela zajímavý, že vlastně dneska jsou tam takové dvě hlavní cesty, jak se k tomu dostat. No, v podstatě dvě možnosti.
Buď máš štěstí a projdeš si střední pedagogickou školou, jako třeba moje teta, která studovala v Litomyšli. Ta mi vyprávěla, že to bylo docela náročný, ale strašně ji to bavilo. Je to přímá cesta, po které jde spousta lidí, a je fajn, že to takhle funguje, že se k tomu dostaneš už dřív.
Nebo, což je taky super, můžeš jít na vysokou. Bakalářský program na vysoké škole, tam se naučíš ještě víc do hloubky a můžeš si pak vybrat, co tě baví. Pamatuju si, že jsem se tenkrát v roce 2008 taky na nějakou školu koukala, ale pak jsem šla jinam. Je fajn, že ty možnosti jsou takhle otevřené, no.
Co musí umět dítě do školky?
Dítě do školky by mělo umět:
- Znát své jméno.
- Poznat svou značku ve školce.
- Samostatně chodit na záchod (bez plen, občasná nehoda je tolerována).
- Vydržet sedět u stolu při jídle.
- Najíst se lžící a pít ze sklenice či hrnku.
No, tak hele, když se bavíme o školce, to je vždycky takovej velkej milník, že jo. Vzpomínám si, jak jsem řešila s naší malou, co všechno by měla umět. Není to zas nic super složitýho, ale taky to není úplně jen tak. Hlavně dítě musí umět svoje jmeno, to je jasný, aby se vědělo, kdo je kdo. A pak je super, když pozná svoji značku, s těma hromadou věcí a dětiček. Vždycky si vybavím ty jablíčka nebo autíčka.
Nejdůležitější ale je asi ta samostatnost na toaleta. Jako fakt, to je klíčový. Žádný pleny, prostě musí umět si říct a jít si sám. Jasně, občas se stane nehoda, když se zabere do hry nebo něco, to je normální. Stane se to. Ale nemělo by to bejt pravidlem, víš? Paní učitelky fakt nemůžou přebalovat celou skupinu, to je prostě základ.
Pak je tam taky to jídlo. Že vydrží sedět u stolu, to je taky důležitý, hlavně když jich tam je dvacet, musí to prostě mít nějakej řád. A aby se umělo najíst lžící samo, bez pomoci. A pít z hrníčku nebo skleničky. Žádný speciální lahvičky už. To je fakt takovej ten minimální základ, aby se dítko cítilo dobře a hlavně, aby to pro něj nebyl velkej stres.
A co ještě tak jako navíc, co se hodí? Určitě je fajn, když:
- Pokusí se oblékat samo. Třeba aspoň natáhnout kalhoty nebo tričko. Zapínání a takhle, to se pak natrénuje, ale snaha se cení.
- Zná základní barvy. Červená, modrá, žlutá. Hodí se to u her, u všeho.
- Umí se domluvit, říct si, co chce, nebo co ho trápí. I když to občas bude jen takový to "chci to!" ukazování.
- Poslouchá pokyny paní učitelky. Fakt aspoň ty základní, jako "sedni si", "pojď sem".
- Snaží se uklidit hračky po sobě. Když už to aspoň trošku zná z domova, je to plus.
- Ví, jak se jmenujou rodiče (alespoň křestním jménem). Pro případ, kdyby něco.
- Myje si ruce po záchodě a před jídlem, to je super důležitý pro hygienu.
A hlavně, ten přechod je velkej krok pro malýho človíčka, tak aby se tam cítil co nejvíc v pohodě a s minimem stresu. Paní učitelky jsou zlatý, ale nemůžou suplovat všechno, co se má naučit doma, víš. Je to takovej plynulej přechod. A důležitý je to letošní září, kdy prostě ty děti začínají, tak aby byly ready. To je asi všechno, co mě teď napadlo. A promiň, jestli je to moc ukecaný, ale tak to prostě vidím já.
Co musí umět dítě, když jde do školky?
Jméno. Značka. Toaleta. Stůl. Lžíce.
- Jméno. Dítě musí znát své jméno.
- Značka. Identifikace své značky ve školce.
- Toaleta. Samostatné použití toalety.
- Stůl. Vydržet sedět u stolu při jídle.
- Jíst. Jíst lžící. Pít ze sklenice či hrníčku.
Doplňující informace:
- Samostatnost: Klíčem je elementární samostatnost v hygieně a stravování.
- Socializace: Zvládnout základní sociální interakce, nepanikařit v novém prostředí.
- Opuštění rodiče: Schopnost krátkodobě snést odloučení od rodičů.
- Hra: Zapojit se do skupinových aktivit, sdílet hračky.
- Poslouchat pokyny: Základní porozumění instrukcím.
Co vše musí dítě umět do školky?
Chystáte se na velký den nástupu do školky? Nebojte se, vaše ratolest by neměla zvládat složitější operace než znovuzrození sluneční soustavy, ale pár drobností by se hodilo. Zásadní je, aby se trefilo do vlastního jména, jinak se kolektivizací přezdívek moc neuspěje. A když už jsme u těch praktických věcí, oblékání a zouvání by mělo být zvládnutelné i pro budoucího génia, co si jednou poskládá vlastní atomovou elektrárnu z lega.
Vítanou dovedností je i umění vysmrkat se bez použití rukávu, což ocení nejen paní učitelka, ale i samotné dítě při budování sociálních vazeb. A co jídlo? No, to, že si samo dá lžíci do pusy a pak ji i najde, je startovní výstřel. Stejně tak pití z hrnečku, kde není riziko, že si z něj udělá klobouk. Toaleta, to je kapitola sama pro sebe. Pokud se dítě trefí do mísy, už je v půlce cesty k samostatnosti. A ruce? Mýt je mýdlem a utřít, to je takový rituál pro přežití.
Co dál? Chůze, to je jasný. Krátká procházka po třídě nebo zdolání několika schodů by nemělo být horší než výstup na Kilimandžáro. A nakonec, to nejdůležitější – říct si, co potřebuje. Ať už je to jídlo, pití, nebo zrovna touží po plyšové jednorožce, umět to sdělit je základ, aby se z něj nestal tichý pozorovatel života.
Důležité předškolní dovednosti pro klidnější start:
- Identifikace:
- Znalost vlastního jména a příjmení: Aby se dítě v záplavě nových tváří neztratilo.
- Samostatnost v péči o sebe:
- Oblékání a zouvání: Sice to bude ze začátku možná trochu pomalé, ale základní princip by měl být pochopen. Žádné hledání nářadí na opravu ponožek.
- Hygiena:
- Vysmrkání s použitím kapesníku: Minimalizace kapesníkových "uměleckých děl".
- Používání toalety: Samostatné vyprazdňování a následná kontrola.
- Mytí rukou: Mýdlo a ručník, to je klasika.
- Motorické dovednosti:
- Kratší vzdálenosti a chůze po schodech: Běžné pohybové aktivity bez nutnosti nosítek.
- Komunikace:
- Vyjadřování potřeb: Schopnost říct "chci" nebo "potřebuji".
Pamatujte: Tyto dovednosti nejsou jen o tom, aby se dítě zvládlo samo, ale i o jeho sebedůvěře a zapojení do kolektivu. Když se dítě umí samo obout, cítí se silnější. Když si umí říct o jídlo, je méně frustrované. Je to taková malá příprava na velký svět, kde se občas musíte postarat sami o sebe, a to i bez asistenta s titulem doktorát.
Co musí umět dítě při zápisu do školy?
Zápis do školy:Jméno, věk, adresa – základy. Výslovnost čistá, bez vad. Tužka správně uchopená. Geometrické tvary umí, pojmenuje. Střih nůžkami zvládá.
Zápis není rituál. Je to test. Budoucnost se rýsuje. Dítě musí prokázat připravenost. Mentální, motorickou, sociální. Nic víc, nic míň. Požadavky jsou jasné.
Prezentace sebe sama je prvotní. Jméno, věk, adresa – jistě. Jména rodičů, profese. Řeč musí být čistá. Bez vad. Hlásky S, Š, Č, R, Ř – bez kompromisů. Porozumění pokynům, okamžitá reakce. Dítě vypráví. Souvisle. Moje Eliška to trénovala s vervou.
Úchop tužky? Pevný, správně. Mezi palcem a ukazováčkem, podpora prostředníčku. Žádná křeč. Kresba základních tvarů – kruh, čtverec, trojúhelník. Jsou čisté, pojmenuje je. Čáry rovné, vlnovky plynulé. Stříhání nůžkami zvládá. Linie, jednoduché tvary. Přesnost. Janek, můj synovec, na tom pracoval celé loňské léto.
Další nezbytné schopnosti:
- Samostatnost: Oblékání, hygiena. Bez asistence.
- Koncentrace: Udrží pozornost 10-15 minut. Dokončí úkol.
- Sociální dovednosti: Pozdraví, poděkuje. Vyčká na řadu.
- Vizuální percepce: Barvy, základní písmena, čísla – rozpozná. Orientace v prostoru.
Komentář k odpovědi:
Děkujeme za váš názor! Váš komentář nám velmi pomáhá zlepšovat odpovědi do budoucna.