Kdy se píše ty s velkým T?

Tak jo, pojďme se podívat na to “ty” s velkým “T”. Jo, ta pravidla… brrr, to je vždycky taková nuda, že? Ale vlastně… je to docela jednoduchý, když se nad tím člověk zamyslí. Víš, já to beru takhle:

Pro mě je to hlavně o úctě. Když píšu něco oficiálního, třeba fakt oficiálního… víš, ten dopis paní Novákové, co už mě měsíce straší na stole… tak tam “Vy” je jasný. To je takový to automatický. Nebo když chci někoho fakt uctít, třeba babičku v přání k Vánocům, tak ji píšu “Ty” s velkým.

Ale pak je tu taková ta šedá zóna, že jo? S kamarádama v SMSkách si přece nebudu hrát na “Vy”, to by bylo fakt divný. Tam klidně hodím to malý “ty”, protože to je prostě… přirozený. Ne, že bych neměl k nim úctu, to vůbec! Ale víš jak to je, přátelský pokec prostě snese jiný pravidla.

Vlastně, jednou jsem si takhle naběhla. Písala jsem email svýmu šéfovi… (teda už bejvalýmu šéfovi, díkbohu!) a úplně automaticky jsem tam flákla malý “ty”. No… docela se urazil. Pak mi to vysvětloval, že to bere jako projev neúcty, zvlášť v pracovní komunikaci. Takže jo, od tý doby si na to dávám bacha.

Takže za mě? Je to o kontextu. O vztahu k tomu člověku. O tom, co chci tím psaním říct. Formálnost versus blízkost. Není to raketová věda, ale občas se člověk fakt zamyslí, jestli už to nepřehání s tou strohostí, nebo naopak, jestli už není moc familiární. Ale víš co? Někdy je lepší se zeptat než se zbytečně někoho dotknout, ne? Co ty na to?