Kdy se píšou malá a velká písmena?
Ach, malá a velká písmena, to je věčná otázka! Mně osobně to vždycky připadalo jako takový malý jazykový tanec. Začínám vždycky velkým písmenem, to je jasné, jako když vcházím na scénu. A pak už se to řídí, jména a názvy si zaslouží tu důstojnost velkého písmena, jinak jsou malá písmena úplně v pohodě. Ale občas se zamotám, přiznávám.
Kdy se píšou malá a velká písmena? Ach jo, tohle je věčná otázka, viďte? Vždycky jsem si s tím trochu lámal hlavu, jako s nějakým divným jazykovým hlavolamem. Představte si to – já, sedím u počítače, a přemýšlím, jestli má být “ano” s velkým A, nebo malým… a pak se zamyslíte nad tim, jestli to vůbec má nějakou logiku.
Začínám větami velkým písmenem, to je jasné, to je snad pro každého, kdo se někdy učil psát, samozřejmost. Jako když se představujete na jevišti – velký vstup! A jména? Jasně, jména si zaslouží velká písmena, to je prostě úcta. Myslím, že by to mělo být podobné, jako když se zdravíte s někým, koho si vážíte, takový respekt prostě patří. A názvy knih, filmů, měst… všechno to má taky svůj majestát, ne? A tyhle “věci” pak prostě dostávají velká písmena, abychom ukázali, že si jich vážíme.
Ale co pak? Co ty ostatní slova? Tam se už tak nějak ztrácím. Pamatujete si, jak jsem jednou psal mail profesorce a napsal “ano” s malým “a”? Chudák profesorka, myslím, že má dodnes trauma. To bylo trapné. A někdy se mi stane, že napíšu “takhle” s velkým “t”, a pak se na to koukám a říkám si: “Co to bylo za blbost?”. A co když začínám větu spojkou? Myslím, že to občas dělám špatně. Ach, je to prostě boj. Boj s malými a velkými písmeny!
Možná by pomohlo nějaké pravidlo, nebo nějaká kniha, která by mi to všechno vysvětlila. Ale kde se k takové knize dostanu? Asi budu muset prostě dál zápasit s těmihle malými a velkými písmeny… a modlit se, abych se příště už tolik nezamotal. A vy? Máte s tím taky problém, nebo jsem jenom já takový nešika?
#Malá Písmena#Psaní Písmen#Velká Písmena