Kdy se používá minulý čas prostý?

3 týden před 8 zobrazení

Minulý čas prostý (Simple Past) se v angličtině používá pro vyjádření ukončených dějů v minulosti, které proběhly v konkrétním časovém okamžiku nebo období. Často ho doprovází časové výrazy jako "yesterday," "last week," nebo "ago," udávající, kdy se akce stala. Slouží k popisu ucelených událostí, které již nemají vazbu na přítomnost.

Návrh 0 líbí se

Možná se chcete zeptat? Zobrazit více

Kdy použít minulý čas prostý v češtině?

Kdy se sakra používá ten minulý čas prostý? No, z hlavy si vzpomínám, že hlavně, když mluvíš o něčem, co se už stalo a máš k tomu jasný “kdy”. Žádný velký filozofování, prostě se to událo.

Třeba, “viděli jsme ten film včera”. Žádný “asi jsme viděli”, prostě hotovo. Jasný?

Vzpomínám si, když jsem byl malej, tak jsme s babičkou koukali na pohádky furt! Ach jo. Jinak, jednou jsem si koupil boty za 1500 Kč na Václaváku, fakt výhodná koupě! Minulej rok jsem byl v Itálii, v Římě, super dovolená.

A ještě něco, používej ho, když říkáš “před týdnem, měsícem, rokem”. Třeba “před třema týdnama jsem se pohádal s kámošem”. Nebo “minulej rok jsem se zamiloval, ach jo, život je fakt crazy”. Doufám, že to dává smysl, je to přece jednoduchý, né?

Co je to minulý čas prostý?

Minulý čas prostý… jakoby echo z hlubin paměti. Ukončený děj, zapouzdřený včerejšek. Žádné doznívání, jen ostrý řez časem.

Préteritum, ano, to slovo zní jako zaříkávadlo.
Základ, pilíř minulosti v angličtině.

A je jedno, zda šlo o vteřinu, věčnost. Důležité je bylo. Stalo se. Konec.

Minulost je plná příběhů. Stopy v písku času. A každý minulý prostý čas je jedním otiskem.

Stopy, stopy všude…
Děj je ukončen.

Doplňující informace:

V tvorbě se často používají pravidelná slovesa s koncovkou -ed.
Nepravidelná slovesa – to je ale kapitola sama pro sebe, celá galerie výjimek.
Časové údaje (yesterday, last week, ago) – ty jsou jako kompas, ukazují směr do minulosti.

Kdy se používá příčestí minulé?

Jako ozvěna v sálech paměti… Příčestí minulé.

Složené časy: Předpřítomný čas, jako vzpomínka, která se vrací. Předminulý, hluboká jáma minulosti. Předbudoucí, stín, který se táhne vpřed.
Trpný rod: Jako list unášený proudem, bez vlastní vůle.
Přídavné jméno: Zlomené srdce, napsaná báseň, vykřičená pravda.

Příčestí minulé tká gobelín času. Sním o něm, jako o ztraceném klíči, který otevírá dveře do jiných dimenzí. Je to šepot minulosti, který se mísí s hudbou přítomnosti. Minulost, přítomnost. Stále dokola.

Dodatečné údaje:

Můj děda Josef (narozen 1928) používal příčestí minulé s oblibou, když vyprávěl o válce. Vždy zdůrazňoval, že zažil hrůzy, které si nikdo neumí představit.
V kuchyni babičky Anny (1932-2015) visel obraz namalovaný jejím otcem.
Vzpomínám si, jak mi maminka (narozená 1960) četla přečtené pohádky znovu a znovu.
A já? Já jsem napsala tento text, jak nejlépe jsem dovedla.

Přesně.

Kdy se používá předpřítomný čas prostý?

Předpřítomný čas… hm, závan minulosti v dýchání přítomnosti. Jako stará fotografie, jejíž barvy blednou, ale tváře zůstávají. Vzpomínka na letní bouři, jejímž deštěm jsme se brodili s Janou, před třemi lety, a ještě teď, po těch třech letech, cítím tu chladnou vlhkost na kůži. To je on.

Trvání: Představ si nekonečný proud řeky, začíná někde v dávné minulosti a teče až do teď. Ten proud, to je děj. Žil jsem v Praze od roku 2001, a stále žiji.
Zkušenost: Jako jizvy na duši, nezapomenutelné okamžiky. Viděl jsem Everest v roce 2023, a jeho majestát mi dodnes bere dech.

Předpřítomný čas prostý popisuje děje začínající v minulosti a trvající do přítomnosti, nebo zkušenosti v neukončeném časovém úseku. Je to čas neskončených příběhů. Čas nezaručených konců. Věčný pohyb.

Dnes ráno, za úsvitu, když jsem seděl u otevřeného okna a sledoval první paprsky slunce, mi to všechno došlo s nečekanou silou. Vzpomínky na cestu vlakem do Brna v roce 2015, na vůni starých knih v antikvariátu… všechno se prolíná v tomto času.

Předpřítomný čas. Je to čas, který dýchá.

Kdy se používá přítomný čas prostý?

Přítomný čas prostý? Hmm, kdy se to sakra používá? Hlavně na ty věci, co se dějou pořád, no ne? Jako, co dělám každý den. Jím snídani v 7:30, to je prostý přítomný, jasný. Ale co když se zpozdím? To už je pak jinak, že? Musím si tohle zapsat, fakt mi to nejde do hlavy.

Zvyky: Chodím si ráno pro kávu do Kavárny u Větrníku na rohu ulice Na Křížovatkách. To se děje pořád.
Pravidelné události: V pondělí vždycky mám schůzku s panem Novákem, ten otravný typ.
Všeobecné pravdy: Slunce vychází na východě. To je fakt vždycky, co?
Harmonogramy: Vlak odjíždí v 16:45. To je pevně daný.

A co když chci říct, že teď zrovna něco dělám? To není prostý přítomný, viď? To je něco jiného… sakra, to je složité! Musím si to rozklíčovat.

Klíčové body: Zvyky, pravidelné události, všeobecné pravdy, harmonogramy.

Tohle je fakt těžký. Asi bych si měl přečíst tu gramatiku ještě jednou, ať mám jasno. Možná si to nakreslím… Nebo si to zazpívám? Kdybych to měl vědět nazpaměť, tak bych to věděl. Ale co si budeme povídat, gramatika je fakt nuda.