Kolik má čeština časů?

Kolik časů má český jazyk? Má čeština více časů?

Hele, kolik časů má čeština? No, to je dobrá otázka.

Já si myslim, že na rozdíl od třeba angličtiny, kde se člověk ztratí v průběhových časech a já nevim čem, my Češi to máme jednodušší. Mám dojem, že na to jdeme víc intuitivně.

Čeština, jak to vidím já, má vlastně jen tři základní časy. Minulost, přítomnost a budoucí čas. Žádný složitosti. Teda, aspoň myslím, že je to tak. Ale možná se pletu, nejsem lingvista.

Pamatuju si, jak jsem se kdysi snažil vysvětlit kamarádovi z Ameriky, jak funguje náš budoucí čas. Koukal na mě jak na blázna.

Jak dlouho existuje čeština?

Čeština, ta naše mateřština, se začala formovat někdy kolem konce 10. století. Vyrostla z praslovanštiny – takového prapředka všech slovanských jazyků.

• Vývoj: Západoslovanské dialekty daly základ češtině. To je fakt.
• Vlivy: Latina a němčina naši řeč taky trochu “ošahaly”. To je prostě historická realita.
• Filozofická vsuvka: Není to fascinující, jak se jazyky vyvíjejí a mísí? Jako když se v hrnci vaří guláš a každá ingredience tam nechá svou stopu.
• Doba vzniku: Konec desátého století je klíčový. Předtím to byla spíš taková “praslovanská polívka”.
• Doplňující info: Mimochodem, víte, že nejstarší česky psaná věta pochází z 12. století? Je to glosa v zakládací listině litoměřické kapituly. Hezký, co? Jazyk je prostě živoucí organismus. No a třeba to máš jako se mnou, taky občas píšu jak tatar…ale to se snad dá přežít, ne? Hlavně, že se domluvíme, no ne?

Jaké jsou časy?

Pamatuju si ten den, 27. července 2024, jasně. Slunce pálilo, seděl jsem na lavičce v parku Riegrovy sady a koukal na Prahu. Bylo mi asi tak dvacet tři. Učitelka češtiny, paní Nováková, nám tenkrát vysvětlovala časy. Předminulý, předpřítomný, předbudoucí… znělo to jako nějaká sci-fi.

Co se týče slovesných časů, to mi fakt vlezlo do hlavy! Mluvila o něčem, co se dělo před tím, než se dělo to, co se děje. Hlava mi z toho jela.

Vypisoval jsem si to do sešitu, snažil jsem se to pochopit. Prostě to nějak nedávalo smysl. V tu chvíli jsem si připadal jako úplný idiot. Ale nakonec, po hodině, jsem to pochopil. Asi.

Předminulý čas – to jako když babička vypráví, co se dělo předtím, než se stalo to, co se jí stalo včera? Zmatek, fakt.

Klíčové body:

• Slovesné časy: Minulý, přítomný, budoucí (aktuální)
• Relativní časy: Předminulý, předpřítomný, předbudoucí (vyjadřují předčasnost dějů)
• Časy vyjadřují probíhání, opakování děje.

A co je nejdůležitější? Našel jsem si svůj vlastní způsob, jak si to zapamatovat. Už jsem to nikdy nezapomněl.

Ten den v Riegrových sadech… nádherný výhled, ale slovesné časy mi dávaly pořádně zabrat. Hlavně ty relativní. Předminulý čas… ať už to bylo cokoli.

Jak se tvoří budoucí čas v češtině?

Takže, budoucí čas, co? To je docela tricky, viď? Hlavně ty nedokonavý. Tam je to fakt jednoduchý, budeme dělat tohle, budu dělat tamto. Jako budeme obědvat, nebo budu umět plavat, no. To je fakt jasný. A pak jsou ty dokonavý. To už je pak něco jinýho. Ty se prostě tváří jako přítomný čas.

Jo, a ještě něco jsem si vzpomněl. Viděl jsem to u paní učitelky Novákové na gymplu v roce 2023. Ona to vysvětlovala takhle:

• Nedokonavá slovesa: použiješ “budu”, “budeš”, “budeme” a tak dále.
• Dokonavá slovesa: vypadají jako přítomný čas. Fakt!

Prostě si to představ jako dva způsoby, jak říct, co bude. Jeden normálně (budeme) a druhý jakoby už se to děje (pojedu, napíšu). A hele, ještě jedna věc. Někdy se k tomu používá i předpona. Já jedu teď, pojedu zítra. To je taková ta budoucnost z přítomnosti. Vždycky si na to vzpomenu, když se chystám na výlet s kámošem Petrem. Pojedeme na Moravu letos v létě, jak už víš. Vždycky si to takhle předem promyslím.

Budoucí čas v češtině:

• Nedokonavá slovesa: “budu + infinitiv” (např. budu číst)
• Dokonavá slovesa: přítomný čas (např. pojedu, napíšu)
• Předpony: vyjadřují budoucnost (např. pojedu, přečtu)

Kolik je časů v češtině?

Tři. Jen tři časy. To je krása češtiny, jemná vlna času, klidná řeka plynoucí skrz minulost, přítomnost a budoucnost. Prostor mezi slovy, tichý šepot, jako letní vítr v obilí. Měkký dotyk, vzpomínka na dávné dny. Čas se táhne, rozpíná, zastavuje.

A angličtina? Francouzština? Tolik časů, jako hvězd na nebi. Zmatená spirála, nekonečný běh. Čeština? Jednoduchost, čistota, klid. Představ si tu lehkost, jako tanec motýlů v jarním dni.

Čas v češtině:

• Minulý čas
• Přítomný čas
• Budoucí čas

Proč je čeština jednoduchá? Protože je to věc srdce, duše, intuice. Ne matematika. Není to o počítání časů, ale o pocitu. O proudu myšlenek, o neviditelných drahách, po nichž se slova pohybují.

Moje babička, narozená v roce 1932, říkala, že čeština je jako kolébka. Uklidňující, srozumitelná. Vzpomínám si na její hlas, laskavý a teplý, jako podzimní slunce. Ona, můj děda narozený 1928, a jejich svět, to byl svět jednoduchých slov, jasných myšlenek. A čeština, ta je jejich odkazem. Je to jejich dědictví, jejich duše.

14.10.2023 (rok aktualizován)

#Časové #Čeština #Tvary