Na jakou VŠ je nejlehčí se dostat?

Na jakou vš je nejlehčí se dostat: Přehled oborů

Výběr správné univerzity ovlivňuje budoucí uplatnění a úspěšnost u přijímacích zkoušek. Znalost náročnosti jednotlivých fakult pomáhá studentům zvolit správnou strategii a vyhnout se zbytečnému stresu při podávání přihlášek, když zvažují, na jakou VŠ je nejlehčí se dostat.

Na jakou vysokou školu je nejlehčí se dostat a co od ní očekávat?

Otázka, na jakou vš je nejlehčí se dostat, trápí každoročně tisíce maturantů, kteří se obávají náročných přijímacích zkoušek nebo složitých teoretických předmětů. Žádná oficiální a státem uznaná vysoká škola není zcela bez práce, ale statistiky ukazují, že šance na přijetí se na vybraných fakultách pohybuje vysoko nad průměrem.

Lets be honest - výběr školy jen kvůli statusu studenta nebo snaha vyhnout se těžké matematice je naprosto běžná motivace. Na některých fakultách se míra přijetí uchazečů blíží až k osmdesáti nebo devadesáti procentům, protože poptávka po technicích či absolventech specifických oborů dlouhodobě převyšuje zájem. Tyto fakulty s nízkou náročností studia často lákají velké množství uchazečů.

Zemědělské a lesnické fakulty jako sázka na jistotu

Zemědělské univerzity, jako je Česká zemědělská univerzita v Praze nebo Mendelova univerzita v Brně, patři dlouhodobě mezi instituce, kam je nejlehčí udělat přijímačky. Nabízejí totiž širokou paletu oborů od provozu a ekonomiky až po specifické environmentální programy.

V anketách absolventů bývají tyto obory často hodnoceny jako méně teoretické a snazší na zvládnutí v porovnání s jadernou fyzikou nebo všeobecným lékařstvím. Přijímací zkoušky často promíjejí uchazečům s dobrým průměrem ze střední školy, případně bývají testy zaměřené na základní přehled. To ale neznamená, že zkouškové období v prvním ročníku bude úplně zadarmo.

Technické obory s vysokou mírou přijetí

Ačkoli se to může zdát paradoxní kvůli obavám z technických předmětů, na řadu technických fakult se hlásí méně studentů, než kolik jich škola dokáže přijmout. Například vybrané strojírenské, hornické nebo materiálové obory hlásí úspěšnost přijetí v rozmezí 80 až 95 procent.

Školy jako České vysoké učení technické v Praze nebo VŠB - Technická univerzita Ostrava otevírají dveře téměř každému, kdo projeví o obor vážný zájem. Háček však přichází až po zápisu - udržet se na škole vyžaduje technické myšlení a pravidelnou přípravu, protože úmrtnost v prvním semestru bývá nemilosrdná.

Soukromé vysoké školy a flexibilita při při práci

Další alternativou pro uchazeče, kteří hledají co nejméně trnitou cestu k vysokoškolskému diplomu, jsou soukromé vysoké školy bez přijímacích zkoušek. Instituce jako AMBIS vysoká škola, Unicorn University nebo Vysoká škola finanční a správní nabízejí obory zaměřené na veřejnou správu, manažerskou ekonomiku nebo marketing.

Přijímací řízení na tyto školy zpravidla vůbec neobsahuje náročné testy a často se omezuje na motivační pohovor nebo pouhé odevzdání přihlášky. Systém studia bývá nastavený mnohem vstřícněji pro studenty, kteří při škole pracují na plný úvazek. Je ale nutné počítat s tím, že za tuto flexibilitu zaplatíte formou školného, které se platí každý semestr.

This next part surprises most people - navzdory nižší vstupní náročnosti mají absolventi soukromých škol často velmi dobrou uplatnitelnost v praxi, protože programy bývají úzce zaměřené na aktuální požadavky firem a měkké dovednosti.

Humanitní a pedagogické směry s mírnějším sítem

Pokud vás desítek teoretických výpočtů děsí, možná zvažujete humanitní nebo pedagogické obory. Některé kombinované obory na regionálních univerzitách nebo specifické katedry jazyků a společenských věd nezaznamenávají takový přetlak jako mediální studia nebo psychologie.

Zatímco na prestižní psychologii se hlásí tisíce uchazečů a uspěje jen zlomek z nich, méně tradiční filologické obory nebo učitelství pro mateřské a základní školy mívají kapacitní volnost. Důraz se zde klade hlavně na čtení textů, esejistiku a vyjadřovací schopnosti, nikoliv na logické testy nebo fyzikální vzorce.

Srovnání typů mírnějších vysokých škol

Zemědělské a lesnické fakulty

• Zdarma v českém jazyce (státní financování)

• Standardní prezenční či kombinované studium

• Velmi nízká, vysoké procento přijatých uchazečů

• Příroda, ekonomika provozu, technologie

Soukromé vysoké školy

• Placené (poplatky za semestr dle ceníku školy)

• Vysoká přizpůsobivost při zaměstnání

• Minimální, často bez testů formou pohovoru

• Management, ekonomie, veřejná správa, IT

Technické fakulty (vybrané obory)

• Zdarma v českém jazyce

• Spíše nižší, nutná účast na cvičeních a laboratořích

• Nízká kvůli nedostatku zájemců (přijímají většinu)

• Strojírenství, materiálové inženýrství, doprava

Cesta Petra z úředníka na soukromou školu

Petr pracoval jako referent v Brně a zoufale potřeboval vysokoškolský titul pro postup na vedoucí pozici, ale bál se, že u přijímaček na státní univerzitu po letech od maturit pohoří na matematice.

Zpočátku zvažoval dálkové studium veřejné ekonomiky, avšak obával se rigidního rozvrhu a povinné docházky, která by ohrozila jeho stávající zaměstnání na plný úvazek.

Po zjištění možností podal přihlášku na soukromou vysokou školu zaměřenou na veřejnou správu, kam ho přijali bez zkoušek na základě motivačního dopisu a doloženého maturitního vysvědčení.

Díky flexibilnímu rozvrhu o víkendech úspěšně dostudoval, získal vysněnou pozici vedoucího oddělení a dokázal, že cesta za titulem nemusí vést jen přes úmorné státní přijímačky.