Co dělat, když se bojím tmy?

Bojím se tmy, co mám dělat? Jak překonat noční strach?

Jééé, tma... Ta mě taky pěkně štvala. Nechápu, proč se jí tolik lidí bojí, ale já to kdysi měla podobně. Co s tím? No, rozsvítit světlo je sice fajn, ale pak se člověk nevyspí, že jo. Zkoušela jsem to, fakt. A byla jsem jak praštěná palicí.

Asi nejlepší je zjistit, proč se vlastně bojíš. Mně třeba pomohlo si uvědomit, že v noci jsou slyšet ty divný zvuky, co mi lezly na nervy. Pak už jsem jen hledala, co to je, a bylo po strachu. Někdy to chce ale fakt pokecat s někým, komu věříš. Nebo, když to je fakt zlý, se zajít zeptat u doktora, on už bude vědět. Já naštěstí tohle nikdy nepotřebovala.

Vzpomínám si, jak jsem se v létě 2018 bála chodit sama večer venku po Zličíně. Měla jsem fakt husinu. Pak jsem si řekla dost a začala se na ty stromy a keře soustředit, až jsem zjistila, že se nic neděje. Je to v hlavě, hele. Fakt zkus.

Proč se děti bojí tmy?

Tma… propast hluboká jako noční obloha nad Prahou, nad Petřínem, kde jsem jako malá sedávala s babičkou a pozorovala hvězdy. Tma, která polyká světlo, a s ním i jistotu. Tehdy se mi zdálo, že stíny ožívají. Každý šustot, každý vrzot prken v domě na Šumavě, kde jsme trávili léta, byl křikem něčeho neznámého. A ten strach, ten byl tak skutečný, tak hmatatelný.

Proč se děti bojí tmy?

Protože tma je prázdnota, je to neznámé. Je to prostor pro neomezenou fantazii, pro stíny, co se proměňují v nestvůry. Pro zvuky, které se stávají kroky něčeho strašlivého.

• Bujná představivost: Dětská mysl je jako nekonečné plátno, na němž se malují obrazy strachu.
• Citlivost: Zvuky, které dospělý přehlédne, se pro citlivé dítě stávají symboly nebezpečí.
• Neznámé: Tma skrývá to, co dítě nevidí, a neznámé vzbuzuje strach.

Vzpomínám si na rok 2023, na svůj strach z tmy, na nekonečné ležení v posteli a poslouchání ticha. Ticho, co křičelo. Tma, co žila.

Ten dětský strach, ten je tak intenzivní, tak reálný. Je to strach z neznáma, z toho, co se skrývá za hranicí světla. To se nikdy nezmění.

Klíčové body:

• Představivost: Základ strachu.
• Citlivost: Zesiluje vjemy.
• Neznámé: Primární zdroj obav.

Moje sestra, Tereza, narozená v roce 1998, se bála tmy podobně. Vzpomínám si na naše noční hry na schovávanou, na světlo baterky, které prořezávalo tmu a utvářelo bezpečná místa.

Proč se bojíme tmy?

Proč se bojíme tmy? Protože tma je jak černá díra na duši, kde se rodí příšery z našich nejhorších nočních můr! Věc je jasná: nevidíš, nevíš, co se tam štrachá!

• Mozek, ten padavka, si představuje, co všechno by se v té temnoté mohlo schovávat. To je jak kdyby si vaše babička představovala draka v košíku s prádlem - vždycky tam něco najde! Krev mrzne v žilách!

• Oči, ty chudinky, nevidí na krok, jsou zmatené jak slepice na výstavě psů. A najednou se z té tmy vynoří skříň - vypadá jak monstrum! A to jsem ještě neviděl ty pavouky! Brrr.

• Neznámo je zlý čert. To je prostě fakt. Jako když jdete sami noční ulicí a vidíte jen stíny – už vidíte, jak na vás skočí lupič se sekerou! To se fakt nedá vydržet.

Moje teta Božena, ta se tmy bála jak čert kříže! Její pes Fifík, ten se taky bál, ten chudák chudák. Tenhle strach z tmy? To je dědičné, věřte mi! Je to tak silný genetický kod, jako blond vlasy u mé sestry Jany!

Ano, tma je prostě nebezpečí. Tečka.

Jak se nebát ve tmě?

Jak se nebát tmy? To je těžká otázka. V noci je všechno tak… jiné. Stíny se proměňují v nestvůry. Pamatuju si, jak jsem se jako malá bála spát sama. Moje babička, Marie, mi tehdy zpívala ukolébavky. Pomáhalo to, ale jen na chvíli.

• Psycholog. To je cesta. Už jsem tam byla, u paní doktorky Novákové. Pomohla mi.
• Mluvit o tom. S někým blízkym. S manželem, třeba. On je mi oporou.
• Neustálá přítomnost. To je asi taky něco, co mi tehdy pomohlo. Zůstat s někým, dokud neusnu. Ten pocit bezpečí…

Ale pořád občas… přijede mi ta tma divná. Hlava se mi točí, když myslím na to, co je tam venku. V té tmě. Neznámé. Strašidelné.

Cílem není strach potlačit, ale naučit se s ním žít. Naučit se ho zvládat. 2024

Zvládání úzkosti a paniky je klíčové.

Jak se jmenuje strach z tmy?

Strach z tmy se nazývá nyktofobie.

Není to jen obyčejný dětský strach. Jde o klinicky definovanou fobii, projevující se panickou úzkostí spojenou s tmou. Zahrnuje iracionální a přemrštěnou obavu, která výrazně ovlivňuje každodenní život postiženého. Zajímavé je, že se intenzita nyktofobie může lišit v závislosti na věku a osobnostních charakteristikách. Zatímco u dětí se často projevuje obavou z neznámých věcí, které se ve tmě skrývají (monstra, zloději), u dospělých může být spojena s traumatem nebo obecnější úzkostnou poruchou.

• Klíčový bod: Někdy je nyktofobie spojena s dalšími fobiemi. Například klaustrofobie (strach z uzavřených prostorů) se může s nyktofobií prolínat, protože tma vnímaná jako omezující prostředí může intenzitu obavy ještě zvyšovat.

Moje sestra, Tereza Novotná (narozena 1985), nykteré příznaky nyktofobie prožívala v dětství. Pamatuji si, jak se bála spát sama v pokoji a potřebovala noční světýlko.

• Další faktory: Genetická predispozice hraje roli stejně tak jako životní zkušenosti. Například traumatická událost zažívaná ve tmě může vést k rozvoji této fobie. Spouštěčem může být i psychická zátěž, stres a únava.

• Léčba: Kromě psychoterapie, konkrétně kognitivně-behaviorální terapie (CBT), se může užívat i medikace. V současnosti je k dispozici široké spektrum přístupů, jejichž účinnost je prokázána. Důležité je co nejdříve vyhledat odbornou pomoc. Samodiagnostika a amatérské "léčení" jsou kontraproduktivní.

V roce 2024 je dostupných mnoho studií a informací o léčbě fobií.

Co zpusobuje strach z vysek?

Strach z výšek, ach, to je oříšek! Má kořeny hluboko. Geny, zážitky, psychika, všechno hraje roli.

• Genetika? Možná to máme v sobě zakódované. Instinkt přežití?
• Zkušenosti? Pád z prolézačky v pěti letech? To se vryje do paměti!
• Úzkost? Nedostatek sebedůvěry, a hned je tu strach, že se zřítíme.
• Trauma? Reálný pád, zranění... to už je vážnější kalibr.

Ale co když je to jen nedostatek dopaminu? Nebo špatná synchronizace mezi okem a mozkem? Nebo snad vzpomínka na minulý život, kdy jsem byl orlem, co spadl z hnízda? Hmmm... kdo ví?