Co je emoční porucha?

Emoční porucha… Co to vlastně je? Víš, jak to je, když se ti něco stane, třeba jen malichernost, a ty se cítíš, jako by se ti zhroutil svět? Nebo naopak, něco vážného a ty jsi jakoby z kamene? Jako by se tě to vůbec netýkalo. No, tak tohle by mohlo být ono. Emoční porucha. Není to jen o tom, že máš špatnou náladu. Je to mnohem… hlubší. Vážnější.

Pamatuju si, jak mi jednou kamarádka vyprávěla o rozchodu. Byla z toho úplně na dně, slzy, zoufalství… Já ji chápu, rozchody jsou těžké. Ale ona se z toho nemohla dostat týdny. Týdny! To už mi přišlo divné. A pak jsem si vzpomněla na sebe. Když mi umřel dědeček, s kterým jsem měla úžasný vztah, tak jsem… nic. Žádný pláč, žádný smutek. Jako bych byla z ledu. Všichni kolem mě plakali a já jen… prázdnota. Co se mnou sakra bylo? Bylo to vůbec normální? Někde jsem četla, že až 10 % lidí zažije nějakou formu emoční poruchy. Deset procent! To je docela dost, ne? A přemýšlela jsem, jestli patřím mezi nich.

Ty emoce, víš… to je taková divočina. Někdy tě pohltí a ty s tím nemůžeš nic dělat. Jako vlna. A jindy… jindy tam prostě nejsou. Jako by ti je někdo ukradl. A co pak? Jak se máš v takovém světě orientovat? Jak máš fungovat? Není to lehké, to mi věř. A proto si myslím, že je důležité o tom mluvit. Sdílet svoje zkušenosti. Protože, kdo ví, třeba nejsi sám, kdo se takhle cítí.