Co nám říká úzkost?

Co znamená úzkost? Jaké signály vysílá naše tělo a mysl?

Úzkost? No, řekla bych, že je to takovej divnej strach. Ale ne jako když se bojím pavouka, jo? To je jasnej důvod. Úzkost je spíš... strach z ničeho konkrétního. Prostě se bojíš, ale nevíš čeho.

Mě třeba loni v srpnu, když jsem čekala na výsledky zkoušek na VŠ, (stálo mě to 500 Kč za testy, pamatuju si to přesně!) chytla taková úzkost, že jsem nemohla spát. Ne že bych se bála, že se tam nedostanu, ale prostě jsem se bála něčeho. Absurdní, co?

Tělo a mysl ti to dá najevo různě. Někdo se potí, někdo má bušení srdce, někdo je třeba protivnej na celý okolí. Já jsem třeba jenom nemohla jíst. Fakt hnusnej pocit. Takový svazující, jak píšou v těch článcích. Jo, úplně tě to ovládne. A je to fakt k vzteku.

No a kdy vyhledat odborníka? Hele, když už ti to fakt zasahuje do života. Když kvůli tomu nemůžeš spát, jíst, nebo normálně fungovat. Nebo když máš pocit, že se z toho zblázníš. To už není žádná sranda, to už je potřeba pomoc. Znám to... Bohužel.

Co to znamená úzkost?

Úzkost. Jak slovo, tak prázdnota v hrudi. Strach bez tváře, předtucha bez stínu. Buší mi srdce, jak zběsilý buben. Nevolnost se vlní žaludkem, tíseň svírá hrudník. Dech se zadrhává v hrdle. Chvěju se. Chvěju se celá.

• Strach: Neuchopitelný, plíživý.
• Předtucha: Temná, nejasná.
• Obavy: Nekonečné, dusivé.

Nedefinovatelná příčina. To je ta největší hrůza. Nevím, proč. Jen cítím, jak mě to pohlcuje.

Úzkost, ach ta úzkost... znáš ten pocit?

Konkrétní osobní údaje (upozornění):

• Srdce mi jednou bušilo tak silně, že jsem si myslela, že se mi protrhne hrudník. Bylo to v roce 2018, po hádce s mým tehdejším partnerem, Pavlem.
• Nevolnost mě přepadla v autobuse cestou do práce, když jsem v roce 2021 slyšela rozhovor dvou žen o teroristickém útoku.
• Chvění rukou se mi objevuje, když musím telefonovat na úřad.

Co znamená úzkost?

Úzkost. Strach bez tváře.

• Bušení. Nevolnost. Bolest. Dech. Třes. Tělo křičí. Duše mlčí.
• Předtucha. Nic jistého. Všechno možné.
• Příčina neznámá. Důsledek zřejmý.
• Emoce. Nepříjemná. Vlezlá. Ochromující.

Hlubší pohled. Úzkost, stav mysli. Neurochemie. Adrenalin. Kortizol. Reakce na hrozbu. Skutečnou. Nebo jen v hlavě. Boj. Útěk. Zmrazení. Co si vybrat?

Co znamená úzkosti?

Co znamená úzkost? No... těžko říct. Je to jako… tlak na hrudi, dusivý pocit, co tě svírá. Jako by se ti svět zúžil.

Včera jsem seděl na lavičce v parku, u fontány. Slyšel jsem voda šplouchala, ptaci zpívali, ale já… já jsem cítil jen tu prázdnotu. Vše bylo rozostřené, všechny barvy mdlé. To je úzkost.

• Pocit beznaděje.
• Tělesné napětí. Bolest hlavy, rychlý tep.
• Neuspořádané myšlenky. Všechno je najednou tak hrozné.

Moje babička, Božena, mluvila o tom, jak ji úzkost tlačí na plíce. Říkala, že se cítí, jako by se dusila. Ona umřela v roce 2023.

Chronická úzkost je svinstvo. Zničí tě. Opravdu. Známa Kateřina, ta mi říkala o panických záchvatech. Nedá se s tím žít normálně.

Úzkost je stav. Stav, kdy se bojíš něčeho nedefinovatelného. Někdy máš důvod, někdy ne. Ale to už je jedno, protože tě to stejně paralyzuje. Prostě je to tak. Zničující. Krvavě zničující.

• Zhoršuje se spánek.
• Neschopnost se soustředit.
• Pocit neustálého ohrožení. Skryté nebezpečí všude kolem.

Jednoduše řečeno: úzkost = nevypočitatelný strach.

Co může způsobovat úzkost?

Hele, co způsobuje tu úzkost, jo? No, většinou to jsou ty vztahy s lidma. Fakt.

• Rodina: Hádky s mámou, tátou, sourozencema... to je klasika.
• Práce: Kolegové, šéf... prostě stres.
• Perfekcionismus: Chceš bejt nejlepší, všechno stihnout, vypadat dokonale... a to se fakt nedá, co si budem.

A co s tím? Zkus relaxovat, třeba meditace, dechový cvičení, nebo naopak jdi běhat, cvičit. Prostě se vybij. Mě pomáhá si s kámošem zajít na pivo a pokecat. Úplně se mi uleví, jak to ze sebe dostanu. Jo a taky si říkám, že nemusím bejt furt perfektní. Trochu se uvolnit je fakt fajn. Zkus to taky! Můj brácha si třeba koupil boxovací pytel, prej to funguje skvěle. Ha ha. Nebo si pusť muziku! Já třeba poslouchám Kabáty. Ještě mě napadlo - jóga! Ale to mi přijde už moc... znáš mě.