Co udělá s tělem měsíc bez cukru?

8 měsíců před 166 zobrazení

Měsíc bez cukru tělu prospívá řadou způsobů, především zlepšením zdraví trávicího systému. Eliminace cukru pomůže obnovit narušenou rovnováhu střevních mikroorganismů, kterou cukr často ovlivňuje a vede k zánětům. Výsledkem je lepší trávení, snížení zánětů a celkově vyšší pocit pohody, což přispívá k lepšímu stavu trávicího traktu.

Komentář 0 líbí se mi

Možná chcete zeptat na toto?Více

Měsíc bez cukru: Jaké změny přinese tělu?

No tak měsíc bez cukru jo? To zní jako mučení, fakt. Ale víš co, nedávno jsem to zkusila, protože mi bylo nějak divně, furt taková nafouklá. Hrozný pocit.

Hele, pamatuju si, někdy kolem 10. března 2023, po tom, co jsem snědla snad celou tu velkou Milku z Tesca na Zličíně za 65 korun, jsem se fakt rozhodla. Břicho bolelo, cítila jsem se jak po balónku. A to normálně miluju sladký, to je můj životní styl.

A víš, co jsem zjistila? Ten cukr, on ti tam dole v břiše, v těch střevech, dělá fakt bordel. Jakože ničí ty malinký potvory, co tam maj bejt v rovnováze.

No a pak, když tam nemaj rovnováhu, tak začneš mít ty divný pocity, nadýmání a takový to, že se ti nechce nic dělat, jen sedět. Vždyť to známe, ne? Mně se to stalo po každým větším zákusku, co jsem si dopřála.

Tak jsem si řekla, dost. Zkusím to. Vyloučila jsem všechen cukr, ale fakt všechen, i ten skrytej v pečivu nebo omáčkách. To je teprve výzva.

A světe div se, po nějakých dvou týdnech, kolem 24. března, jsem najednou cítila takovou lehkost. Ta únava po jídle už nebyla tak šílená a i to moje trávení se zdálo být o dost lepší, jakože se ty věci konečně daly do pohybu správně.

Ten mikro... ten mikrobiom, to je slovo co jsem se naučila, se prostě začal srovnávat. Cítila jsem to jako takové vnitřní uklidnění.

Fakt si myslím, že tyhle moderní studie, co říkaj že cukr vyloženě rozhazuje naše vnitřní prostředí a způsobuje záněty, mají pravdu. Na vlastní kůži jsem to zažila a teď už na ty dortíky v Cukrárně U Novotných na rohu nekoukám stejně.

Jak se projevuje nedostatek cukru v těle?

Třes rukou, studený pot, bušení srdce, zmatenost až totální okno. Tělo bije na poplach, protože mozku dochází palivo a začíná z toho solidně panikařit. Celý systém se prostě hroutí jako domeček z karet, když mu sebereš ten nejdůležitější základní kámen, ten sladkej.

Celé to divadlo vypadá nějak takhle, když vám dojde šťáva:

Potíš se jak dveře od chlíva, i když je venku kosa jak z ruskýho filmu. Jsi bílej jak stěna, lidi se tě ptají, jestli jsi právě nepotkal hejkala. Celkově vypadáš, jako bys právě dotočil horor.
Třeseš se jak ratlík v zimě. Neudržíš kafe, natož myšlenku. Ruce mají vlastní život a rozhodly se, že budou hrát na neviditelný buben, ať se ti to líbí nebo ne.
Srdce ti najednou spustí takový techno, že by se za to nemusel stydět ani DJ na Ibize. Máš pocit, že ti vyskočí z hrudníku a odskáče si pro kostku cukru úplně samo.
Mozek se promění v rosol. Jsi zmatenej jak lesní včela v paneláku. Nevíš, kdo jsi, kde jsi, a proč na tebe ten kaktus na okně tak divně kouká. Mluvíš pátý přes devátý a logiku to má asi jako pletení svetru z ostnatýho drátu.
Máš hlad jak herec. Ale ne jen tak ledajaký hlad. Je to vlčí, zoufalý hlad, který křičí DEJ SEM CUKR, NEBO NĚKOHO SNÍM.

Nejčastěji to potká chudáky diabetiky, co si špatně píchnou inzulín. Ale bacha, může to skolit i naprosto zdravýho borce, co to přepískne v posilovně a pak se zapomene najíst. Nebo po prohýřené noci, kdy játra měla plné ruce práce s odbouráváním tekutých hříchů a na výrobu cukru už jim nezbyla síla.

První pomoc? Hroznový cukr, sladký džus, med, nebo i ta obyčejná kola. Ne čokoláda, ta je s tím jejím tukem pomalá jak šnek. Tělo potřebuje rychlou dávku, kterou nasaje jak houba a během pár minut jsi zase člověk a ne chodící zombie.

Hladina cukru v krvi (glykémie) se má správně motat mezi 3,9 a 5,6 mmol/l. Jakmile to spadne pod 3,3, začíná v těle poplach a spouští se nouzový režim. Pod 2,8 už je to fakt průšvih a hrozí bezvědomí.

Co způsobí nedostatek cukru?

Nedostatek cukru. Hypoglykémie. Tělo selže. Nebo korekce, příliš mocná. Často léčba. Inzulin. Léky. Předávkování. Někdy prázdnota. Jídlo chybí. Tělo vyčerpáno. Hluboká rovina. Energie.

Příčiny poklesu. Cesty k propasti. Mnohé.

Léčba. První. A nejčastější past.
- Diabetes. Korekce. Často příliš silná ruka.
  - Inzulin. Jeho chladná síla. Přebytek. Okamžitý, drsný pád.
  - Antidiabetika. Tablety. Jejich účinek se táhne. Dlouhý stín.
- Prázdnota. Tělo bez paliva. Jídlo chybí. Hladovění.
- Ztráta. Tělo odmítá. Zvracení. Vše ven.
- Vyčerpání. Fyzická námaha. Příliš. Bez příjmu. Energie mizí. Jen ticho.
Jiní aktéři. Vzácní, skrytí.
- Alkohol. Klame. Játra mlčí. Oslabuje obranu.
- Léky. Některé. Nepředvídaný vedlejší efekt. Tichý úder.
- Nádory. Vzácné. Produkují inzulin. Zrádná síla.
- Hormony. Rovnováha ztracena. Systém mimo osu.
- Játra. Selhání. Nelze udržet rezervy. Kolaps.
Varování. Tělo křičí.
- Třes. Slabost. Pot. Hlad. Srdce. Bije zběsile.
- Zmatek. Pohled zamlžen. Až tma. Ztráta vědomí. Hranice.
- Rozpoznat. Jednat. To je jediná volba. Rychlost.

Proč přestat jíst sladké?

Nadměrná konzumace cukru dramaticky zvyšuje riziko obezity a s ní spojených civilizačních chorob, jako jsou srdeční potíže či některé typy rakoviny. Je proto klíčové jeho příjem omezit. Ideálně by neměl tvořit více než 10 % denního energetického příjmu.

Cukr, ten bílý démon s andělskou tváří, je jako mistr kamufláže. Chutná božsky, slibuje okamžitou radost, ale v zákulisí tahá za provázky naší obezity a nemocí. Je to takový moderní trojský kůň pro naše tělo – vypadá nevinně, ale uvnitř skrývá celou armádu problémů, co čekají na svou chvíli.

Představte si tělo jako prvotřídní sporťák. A cukr? To je jako, kdybyste do něj místo vysokooktanového paliva lili sirup z javoru. Chvíli to možná pojede, ale motor začne chrlit černý dým a nakonec se zastaví. Tady mluvíme o zvýšeném riziku cukrovky, té tiché bestie, co pomalu ničí naše orgány, nebo o srdečních potížích, které nás pak chytnou za srdce doslova.

Ale pozor, nikdo po vás nechce, abyste se stali asketou z Tibetu, co opovrhuje i rozinkou. Jen se snažte držet toho zlatého pravidla: maximálně 10 % denního energetického příjmu by mělo pocházet z přidaného cukru. To je jako když se s kamarádem dohodnete na pivo – jedno je pohoda, dvě je ještě fajn, ale po deseti už to má jinou dohru. Vím to, už jsem párkrát přebral. Tedy, cukru!

Proč cukru zamávat, ale ne úplně sbohem?

Stabilní energie: Konec těch únavných pádů po cukrovém opojení, kdy se cítíte jako vybitá baterie.
Lepší nálada: Už žádné emoční horské dráhy.
Jasnější pleť: Akné a jiné neduhy se s menším cukrem často zázračně zlepší. Je to jako, když pleť konečně dýchá.
Zlepšení spánku: Klidnější noci bez nočních cukrových orgií.
Prevence: Snížení rizika celé řady chorob, od zubního kazu až po ty, o kterých se raději moc nemluví.

Cukr je zkrátka jako ta milenka: krátkodobě fascinující, dlouhodobě drahá a zrádná. Místo abychom mu padali k nohám, je dobré mu ukázat, kdo je tady pánem. A nebojte se, život bez přehnaného cukru chutná pořád sladce, jen jinak. Třeba po jahodách ze zahrádky nebo po dobré kávě bez cukru, co má svou vlastní hloubku.