Co v krvi ukazuje na rakovinu?

Co krevní testy skutečně prozradí o rakovině?

Obavy z rakoviny jsou pochopitelné a krevní testy se často jeví jako první krok k jejich rozptýlení či potvrzení. Je však důležité si uvědomit, že krev sama o sobě neřekne celou pravdu o tom, zda rakovina v těle je, či není. Krevní testy slouží spíše jako nástroj k nasměrování lékařů a k včasné detekci potenciálních problémů, nikoliv k definitivní diagnóze.

Při podezření na rakovinu se provádí široká škála krevních vyšetření. Základním kamenem je kompletní krevní obraz, který odhaluje abnormality v počtu červených a bílých krvinek a krevních destiček. Zvýšený počet bílých krvinek může například svědčit o zánětu, který může být spojen s nádorovým onemocněním, ale i s mnoha jinými stavy. Sedimentace erytrocytů (RW), měřící rychlost sedimentace červených krvinek, se používá k posouzení stupně zánětu v těle, který může být také indikátorem rakoviny.

Další důležitou součástí vyšetření je hormonální profil, zejména pokud existuje podezření na rakovinu související s hormonálními změnami. To zahrnuje například vyšetření hormonů štítné žlázy, které mohou být ovlivněny nádorovým bujením.

Nejdiskutovanější částí krevních testů při podezření na rakovinu jsou nádorové markery. Jedná se o látky produkované nádorovými buňkami, které se uvolňují do krevního oběhu. Existuje široká škála markerů, přičemž každý je specifický pro určitý typ nádoru. Mezi nejznámější patří:

• CEA (karcinoembryonální antigen): Používá se k monitoringu rakoviny tlustého střeva, plic a dalších.
• PSA (prostatický specifický antigen): Používá se k vyšetřování rakoviny prostaty.
• CA 19-9: Používá se k monitoringu rakoviny slinivky břišní a žlučových cest.
• AFP (alfa-fetoprotein): Používá se k vyšetřování rakoviny jater a varlat.
• HCG (lidský choriogonadotropin): Používá se k vyšetřování rakoviny varlat a nádorů trofoblastů.
• CA 125: Používá se k monitoringu rakoviny vaječníků.

Je však důležité zdůraznit, že zvýšené hladiny nádorových markerů neznamenají automaticky rakovinu. Tyto markery mohou být zvýšené i u benigních (nezhoubných) onemocnění, zánětů, či vlivem jiných faktorů. Naopak, rakovina může být přítomna i při normálních hladinách markerů.

Poslední, ale neméně důležitá je hladina vitamínu D. Některé studie naznačují souvislost mezi nízkými hladinami vitamínu D a zvýšeným rizikem některých typů rakoviny. Nicméně, nízká hladina sama o sobě není diagnózou rakoviny.

Závěrem, krevní testy hrají důležitou roli v diagnostice rakoviny, ale nikdy nejsou samy o sobě dostačující pro stanovení diagnózy. Výsledky krevních testů by měly být vždy interpretovány v kontextu dalších klinických nálezů, jako je anamnéza pacienta, fyzikální vyšetření a zobrazovací metody (např. CT, MRI, ultrazvuk). Pouze komplexní přístup může vést k přesné diagnóze a efektivní léčbě.