Jak člověk pozná, že má deprese?

Jak člověk pozná, že má depresi? To je otázka, na kterou bych si přála znát odpověď už před lety… Předtím, než se mi ten chmurný mrak snesl na hlavu. Víte, na začátku to bylo takové… nenápadné. Jen takový divný, dlouhý smutek, víte? Jako by mi někdo vyndal baterky ze života.

Vzpomínám si, jak jsem přestala chodit na jógu, co mě dřív tak bavila. Najednou mi přišla hrozná. Úplně zbytečná. A to já, co jsem si na tu hodinu vždycky tak moc těšila! A ten pocit beznaděje… jako by se mi na duši usadil těžký kámen. Ten se s vámi vleče všude, kam jdete. A ten pocit bezcennosti? Ach jo… to je něco strašnýho. Cítíte se jako naprostá nula, jako byste pro svět nic neznamenali.

Pak přišla únava. Neuvěřitelná únava. Spala jsem snad dvanáct hodin a stejně jsem se cítila jakoby rozbitá. A jídlo? To jsem buď úplně přestala jíst, nebo jsem snědla půl kila čokolády najednou. Víte, tohle se nedá ani popsat… je to jako byste se sami sobě v zrcadle nepoznali.

Četla jsem někde, že deprese trvá u lidí v průměru přes dva týdny, a že se projevuje těmahle věcma. Ale kdo ví, jestli je to pravda? Každý to prožívá jinak. Já jsem se například dost bála vyhledat pomoc, protože… no, prostě jsem se styděla. Co si budou ostatní myslet? Ale nakonec jsem to udělala a je mi mnohem lépe.

Takže pokud se v tomhle popisu poznáváte, neváhejte. Nečekejte, až se to zlepší samo. Někdy je to těžké, vím. Ale věřte mi, že odborná pomoc opravdu existuje a může vám pomoct. A sebevražedné myšlenky? O těch raději nemluvit. Ale pokud vás napadají, prosím, okamžitě vyhledejte pomoc. Nebo zavolejte někomu blízkému. Prostě někoho, komu důvěřujete. Protože nejste sami. Vůbec ne.