Jak dlouho může trvat únava po covidu?

Jak se zbavit dlouhodobé únavy?

Čau! Takže únava, jo? To je fakt blbý. Když je to dlouhodobý, tak se na to musíš podívat fakt pořádně. Já jsem tohle řešil minulej rok, to bylo hrozný. Fakt, že jo.

Hlavně dostatek spánku, kámo! Musíš spát dost a hlavně kvalitně. Žádný koukání do mobilu do půlnoci, to je smrt. Snaž se chodit spát tak nějak ve stejnou dobu, třeba od desíti do šesti. Já teda chodim dřív, protože děti, že jo, ale i tak je to důležitý. Klidně si na to nastav budík i na spaní, to mi pomohlo.

Pak ta pravidelná pestrá strava. To je základ. Nejenom, že by měla bejt pestrá, to je jasný, ale fakt se zaměř na komplexní sacharidy, víš, ty co ti dají energii postupně, ne jenom cukr a pak se propadneš. Třeba celozrnný pečivo, rýže, brambory. A dostatek bílkovin k tomu. Ty drží sytost a pomáhají s regenerací, fakt.

A bacha na nedostatek železa! Jestli ho nemáš dost, tak jsi unavenej jako kotě. To jsem viděl u mý ségry, ta si to nechala zkontrolovat u doktora a fakt že jo, měla málo železa. Pak i vitamíny skupiny B jsou super, na energii. To jsem si já koupil takovej komplex a fakt to pomohlo, ale je fakt důležitý mít vyváženou stravu, kde to všechno je, no.

Nesmíš zapomenout na dostatečný pitný režim, to je taky fakt důležitý. Pij vodu, čistej čaj. Žádný sladký limonády, ty ti to spíš rozhází. Aspoň dva litry denně, to je prostě nutnost. Já si vždycky dám lahev na stůl, abych to viděl, a pak to vypiju jak nic, chápeš?

A neužívat nadměrně kofein, to je zrádný. Ráno kafe jo, ale pak už ne, nebo jenom trošku. Já si pamatuju, jak jsem pil dvě tři kávy denně a pak jsem byl unavenej stejně a večer nemoh usnout. Fakt to omez, uvidíš tu změnu, to ti říkám.

Ještě je toho víc, co ti pomůže.

• Pohyb: I když jsi unavený, zkus se aspoň protáhnout, projít. Krev se rozproudí a pomůže to. Nemusíš hned do posilovny. Stačí třeba svižná procházka venku, fakt stačí, třeba půl hodiny. Moje sousedka chodí jenom na krátké procházky každý den a říká, že je to o hodně lepší, že ji to fakt nabije, no.
• Zvládání stresu: Stres taky unavuje strašně moc. Zkus se naučit relaxovat, dýchat. Mě třeba pomáhá poslouchat podcasty nebo jít ven do přírody, když to jde, že jo. Nebo si jen tak sednout a nic nedělat, to je taky umění, no. Fakt důležitý.
• Vitamín D: Ten je taky dost důležitej, zvlášť teď na podzim a v zimě, když je málo sluníčka. Lidi ho často nemaj dostatek a pak jsou takoví bez energie.
• Konzultace s doktorem: Pokud to fakt nevidíš zlepšení ani po týdnech, tak si zajdi k lékaři. Může to být něco vážnějšího, třeba nějaká skrytá infekce nebo problém se štítnou žlázou. To je pak jasný, že to sám nevyřešíš. Můj strejda to takhle měl a pak zjistili, že má problém s tou štítnou žlázou, no, a pak dostal prášky a bylo to o moc lepší. Letos to už má úplně v pohodě.

Takže tak, držím palce, ať se z toho dostaneš!

Jak poznat long covid?

Long covid. Příznaky. Často přetrvávají měsíce.

• Psychické: Deprese. Úzkost. Neschopnost soustředění. Problémy s pamětí. Mozková mlha.
• Fyzické: Bolesti na hrudi. Bušení srdce. Nespavost. Závratě. Bodavé bolesti končetin. Bolesti kloubů. Bolesti svalů. Vyrážka. Mravenčení.

Vnímání. Nejednoznačné. Vždy individuální.

Doplňující informace:

• Trvání: Dlouhodobé. Někdy i rok po infekci.
• Mechanismus: Ne zcela jasný. Možná zánět. Poškození tkání. Autoimunita.
• Diagnostika: Obtížná. Vyloučení jiných příčin. Symptomatická léčba.
• Výzkum: Probíhající. Hledání biomarkerů. Cílená terapie.
• Závažnost: Liší se. Od mírných potíží po invalidizaci.

Co bolí při covidu?

Bolest při covidu se projevuje hlavně jako horečka, suchý kašel, silná únava, bolesti svalů a kloubů. Často se přidává dušnost. Další možné příznaky jsou ztráta čichu a chuti, průjem, nevolnost nebo zánět spojivek.

Pamatuješ, jak to bylo na začátku? Ten strach, když jsi jen ucítil, že něco není v pořádku. Ta nejistota, co přijde. Hlavně ta únava. Ne taková obyčejná, ale taková, co tě drží u země, i když se snažíš.

A pak ta ztráta chuti a čichu. To bylo divné. Svět najednou ztratil barvy, takový plochý, bez vůní ranní kávy nebo čerstvého chleba. Ještě teď si občas vzpomenu, jak jsem si přála cítit i jen cigaretový kouř, cokoliv.

Bolest... ta se umí plížit různě. Někdy to byla hlavně hlava, tupá, otravná. Jindy svaly, jako když jsi po maratonu, i když jsi sotva vstal z postele. A ta dušnost, to je jako kdybys zapomněl dýchat.

Někdy mě napadá, kolik to vlastně vzalo. Nejen fyzicky, ale i to, co zůstalo v hlavě. Takové to tiché echo, když vidíš někoho kašlat a hned ti naskočí to staré známé. Prostě se to usadilo.

A tak když se řekne covid, mám v hlavě pár věcí, co si pamatuju, nebo o čem se mluvilo:

• Že se to neprojevuje u všech stejně. Někoho to jen tak lízlo, jiného úplně skosilo.
• Postcovidový syndrom – to je ta dlouhodobá únava, někdy problémy s pamětí, dýcháním. To je snad horší než ta akutní fáze.
• Varianty viru, to se pořád měnilo. Omicron byl jiný než Delta. Mírnější, ale pořád dokázal potrápit.
• Důležitost klidového režimu. Žádné hrdinství, jinak se to táhlo.
• A ten pocit izolace, když jsi byl sám doma. To se taky zapomene... ale ta tíha na duši, ta byla.

Co značí neustálá únava?

Neustálá únava je obvykle budík, který křičí, že něco v systému – ať už tělesném či duševním – nehraje. Nejčastěji jde o vyhořelé palivo z nekvalitního spánku, špatné stravy nebo o motor, co zrezivěl od nedostatku pohybu. Ale může to být i koktejl z léků a léčby či orchestr hormonálních změn, co hraje falešně (puberta, těhotenství, menopauza).

Představte si tělo jako mobilní telefon. Když ho nonstop používáte, hrajete hry, koukáte na sociální sítě, a zapomenete na nabíječku, holt se vypne. S námi je to stejné. Spánek je náš noční servis, kdy se nejen dobíjí baterky, ale i aktualizuje software. Když ho šidíme, mozek začne vyhazovat chybové hlášky a celé tělo se cítí jako po diskotéce s nesnesitelnou hudbou. Pak se divíme, že energie nikde.

A co teprve naše interní jídelna! Když do luxusního sportovního auta lijete místo prémiového benzínu nějaké pochybné břečky, taky to nejede tak, jak má, a za chvíli se motor začne cukat. Strava plná rychlých cukrů a prázdných kalorií je jako pumpa, kde vám natankují jenom vzduch. Chvilková euforie vystřídaná strmým pádem do únavového bahna. Opravdu to stojí za ten jeden koblížek navíc? Já si vždycky vzpomenu, jak mi můj děda říkával, že "člověk je to, co sní, a já jsem dneska snídal rohlík s máslem, tak jsem rohlík s máslem." No, on měl alespoň pravdu v tom, co snídal.

A pohyb? Pohyb je jako pravidelné promazávání všech těch koleček a pístů v našem těle. Když se nehýbeme, zatuhnou, a celé to rachotí. Sedavý životní styl je jako dát si auto do garáže na věky – vypadá sice naleštěně, ale nikam s ním nedojedete. Není potřeba hned maraton, stačí se občas projít, protáhnout, třeba i s tím psem, co na vás doma tak smutně kouká, jestli už vyrazíte. Mimochodem, naše sousedka, paní Nováková, si nedávno pořídila psa a říká, že od té doby spí mnohem lépe, protože se prostě musí hýbat. To není náhoda!

Někdy je za tím vším ale víc než jenom špatně nastavený denní režim. Léky a různé léčby – to je kapitola sama pro sebe. Některé medikamenty prostě mají únavu jako bonus v příbalovém letáku, často pod "možné vedlejší účinky," což zní tak nevinně, jako byste si objednali pizzu a dostali k ní navíc cihlu. Třeba po chemoterapii, nebo některých antihistaminikách, únava není žádné překvapení, spíš jistota.

A pak jsou tu hormony, ti malí sabotéři, kteří hrají naši vnitřní symfonii. Když se rozhodnou změnit noty, může to s námi pěkně zamávat. Během puberty se tělo mění k nepoznání, v těhotenství staví úplně nového člověka, a menopauza zase přenastavuje celou chemickou továrnu. To je pak únava jako vedlejší produkt těch velkých životních reforem. Není to slabost, je to jen reakce na obrovské interní změny. Přítelkyně mi nedávno říkala, že v šestinedělí se cítila, jako by uběhla maraton s pytlem brambor na zádech, a to jen seděla na gauči. Chápu to.

Ale pozor, seznam podezřelých je delší:

• Chronický stres: Ten tichý zabiják, co si plíživě ujídá vaši energii, až vám nezbude nic. Mozek se snaží řešit neustálé "tygry," i když jde jen o plnou schránku.
• Dehydratace: Tělo bez vody je jako rostlina bez zálivky. Chřadne. Věřte tomu nebo ne, i mírná dehydratace umí s energií zatočit.
• Nedostatek klíčových živin: Železo (anémie), vitamín B12, vitamín D a hořčík jsou jako turbo do vašeho systému. Když chybí, auto prostě nejede naplno.
• Zdravotní potíže: Od štítné žlázy, přes cukrovku, spánkovou apnoe až po autoimunitní choroby nebo třeba chronický únavový syndrom. Někdy se únava maskuje jako líný den, ale je to vážnější diagnóza.
• Deprese a úzkosti: Duševní zdraví je stejně důležité jako fyzické. Když se duše trápí, tělo trpí s ní, a únava je často jejich společným jmenovatelem.

Klíčové je: pokud únava trvá dlouho a nezmizí ani po dobrém spánku a poctivém jídle, neignorujte ji. Není to jen otravný kamarád, co pořád něco chce, je to posel. A ten posel má dost důležitou zprávu, kterou byste měli probrat s někým, kdo se v tom vyzná. Klidně s vaším doktorem. Nechte se prozkoumat, ať víte, na čem jste. A pamatujte, i Ferrari potřebuje pravidelný servis.