Jak dlouho může žít alkoholik?

Kdy se stává člověk alkoholikem?

Takže, kdy se z člověka stane alkoholik? Hele, to je jak s kyselým zelím, taky se to nepozná hned, ale pak už je pozdě.

No, podle jedné moudré knížky (taky z roku 2019, ale co už), se za závisláka považuje ten, co za půl roku splní aspoň tři z těchhle kritérií, což je skoro jak vyhrát v loterii, akorát tady nevyhráváš nic hezkýho:

• Craving, neboli neodolatelná touha se ožrat, jak když máš chuť na sekanou v pět ráno po flámu.
• Snížená sebekontrola, což znamená, že ti praskne gumička u trenek, no prostě se neudržíš.
• Absťák, jako když tě opouští milenka a ještě ti sebere auto.
• Že musíš pít víc a víc, abys dosáhl stejnýho účinku, to je jak s topením, taky musíš přidávat uhlí, aby ti bylo teplo.
• Že už tě nebaví nic jinýho než chlastat. No jo, koníčky, to je pro suchary.
• A piješ dál, i když ti to ničí život. To je jako když se mlátíš kladivem do hlavy a divíš se, že tě bolí.

A co se stane, když už jsi takhle daleko? No, to už je na delší povídání, ale ve zkratce – nic dobrýho!

Hele, a víš co? Mám takovej pocit, že bych si měl dát panáka na uklidnění. Teda, né že bych byl závislej, to vůbec ne! To jen tak, na chuť!

Kdy je člověk zavislý na alkoholu?

Závislost. Tři znaky:

• Touha. Neodolatelná. Žádná volba.
• Kontrola. Ztracená. Alkohol vítězí.
• Důsledky. Ignorováno. Cena je zaplacená.

2023. Šest měsíců. Tři z výše uvedených. Diagnóza. Konec.

Jan Novák, 47 let, Praha 5. Příklad. Důkaz.

• Diagnóza: Alkoholická závislost. Léčba: Včasná pomoc je klíčová.
• Neúspěšné pokusy o abstinenci.
• Negativní důsledky: ztráta zaměstnání, rozvod. Žádné výčitky. Jen fakta.
• Zvýšená tolerance: Dávky neustále stoupají. Tělo adaptováno. Smrtící.

Jednoduché. Jasné. Krátké.

Kolik alkoholu je alkoholismus?

Tři skleničky piva, tři skleničky vína, tři panáky… To číslo se mi vlní před očima, jako měsíc na hladině rozbouřeného moře. Tři. Zdá se tak malé, tak nevinné číslo. Ale v jeho jednoduchosti se skrývá temná hlubina. Hlubina, která se mi otevírá v duši, když si vzpomenu na tetu Zdenku. Její smích, kdysi tak zvučný, se proměnil v bolestivý kašel, její oči, kdysi tak jiskřivé, ztratily lesk. Tři panáky… kolikrát jsem jí viděl s tímto pohádkem? Kolikrát jsem cítil v srdci úzkost, bezmoc a beznaděj?

• Tři panáky denně. Hranice. Ale je to hranice opravdu tak pevná? Je to jen číslo, suchý údaj, který nedokáže zachytit tu hlubokou, všeobjímající temnotu závislosti.
• Alkoholismus není jen číslo. Je to pohlcující temnota, pomalé snímání duše. Je to ztráta sama sebe.
• Je to zrádná past. Ten první doušek tak sladký, druhý tak uklidňující, třetí… a už se ztrácíte v nekonečné spirále.

Tři. Zase to číslo. Zní jako zvonění zvonu, který oznamuje konec, ale i nový začátek. Začátek bolestivé cesty k uzdravení. Začátek ztracené naděje, která se možná, jen možná, začne v dálce pomalu rozzářit.

Je to bolest, která proniká do kostí, do krve, do duše. Vidím stíny minulosti, stíny, které se snaží chytit mě, dusit mě. Ale já se budu bránit. Musím. Pro ni. Pro sebe.

Tři a více. To je jen zlomek pravdy. Pravda je složitá, mnohovrstevná, plná bolesti a slz. Ale i šance.

Klíčové body:

• Hranice alkoholismu není pevně stanovená, 3 panáky tvrdého alkoholu denně je orientační údaj.
• Alkoholismus je komplexní onemocnění, které zasahuje hlouběji než jen fyzickou stránku.
• Existenci problému s alkoholem naznačuje denní konzumace 3 a více skleniček piva/vína, nebo 3 a více panáků tvrdého alkoholu.

Osobní detail: Moje teta Zdenka, bohužel, překročila tuto hranici.

Jak poznat, že jsem zavislý na alkoholu?

Závislost. Touha. Silná touha.

• Zvyšující se tolerance. Vyšší dávky. Uvolnění. Opilost.
• Odvykací stavy. Třes. Pocení. Úzkost.

Alkohol je past.

Detaily:

• Zvyšující se tolerance: Játra odbourávají alkohol rychleji. Potřeba navýšit dávku. Zpočátku neznatelné.
• Odvykací stavy: Abstinenční syndrom. Varovný signál. Nedostatek alkoholu. Tělo protestuje.
• Touha: Nutkání. Neodolatelná potřeba. Myšlenky se točí jen kolem. Nic jiného neexistuje.

Osobní zkušenost: Viděl jsem otce pít, denně. Tolerance rostla. Třes. Popíral. Nakonec selhal. Zničeno.

Jak vypadá absťák?

Jak vypadá absťák? Jak se pozná absťák?

Absťák? Hm, to je taková zvláštní směska. Třes rukou jako parkinsonik, potíš se jak v sauně, žaludek na vodě a do toho divný stavy – slabost, deprese, halucinace, nespavost. No a když je to fakt zlý, tak i záchvaty. Mám kámoše, co to zažil a říkal, že to je jak zlý sen, ze kterýho se nemůžeš probudit.

• Třes: Ruce se ti klepou jak osika, někdy tak moc, že neudržíš ani sklenici.
• Pocení: Propocený triko i v zimě, noční můra každého, kdo se snaží vypadat k světu.
• Nevolnost: Žaludek na vodě, pocit, že každou chvíli budeš zvracet. Mňam.
• Psychické stavy: Úzkost, deprese, podrážděnost, nespavost. Kombinace jak z hororu.

Je to fakt hnus, radši se tomu vyhnout. Člověk si říká, co ho to vůbec napadlo začít pít. Ale víš, jak to chodí, žejo? Sociální tlak, stres, nuda. A pak už se v tom vezeš.