Jak dlouho se dá žít s cirhózou jater?

Jak vypadá člověk s cirhozou?

Játra selhávají.

• Krvácivost: Tečky, modřiny, krvácení dásní.
• Muži: Ztráta chlupů, gynekomastie, atrofie varlat. Hormonální nerovnováha. Androgeny klesají. Estrogen stoupá.

Cirhóza – jizvení jater. Alkohol, žloutenka, autoimunita. Důsledek: portální hypertenze. Ascites. Encefalopatie. Jícnové varixy. Riziko: rakovina jater. Transplantace. Čekací listina.

Co se stane, když selhávají játra?

Selhání jater. Těžké.

• Toxiny: Hromadí se. Fenoly. Amoniak.
• Mozek: Selhává. Funkce. Kóma.
• Smrt: Otok. Sepse.

Detaily:

• Fenoly: Pochází z metabolismu. Běžně odbourávány. Selhání = nárůst.
• Amoniak: Produkt rozkladu bílkovin. Játra ho mění na močovinu. Nefunkční játra = otrava.
• Otok mozku: Zvýšený tlak v lebce. Smrtící.
• Sepse: Infekce krve. Tělo bojuje, ale marně. Selhání orgánů. Smrt.
• Jaterní kóma: Hluboké bezvědomí. Nereaguje se na podněty. Smrtelná.

Selhání jater. Není návratu. Často.

Jak dlouho trvá selhání jater?

Ach jo, selhání jater… no, záleží na rychlosti.

• Hyperakutní: To je fakt fofr, do týdne se rozjede žloutenka i encefalopatie. Rychlost, co?
• Akutní: Týden až měsíc, taková delší jízda. Ale pořád rychlá.
• Subakutní: Tři měsíce. To už se dá skoro zvyknout, i když teda… hrozný.

A jo, ještě jedna věc. Občas se to zkomplikuje a přidá se selhání i dalších orgánů. Tomu se říká MODS/MOF.

Pamatuju si na Pavla, souseda. Z ničeho nic žlutej jak citrón. Za pár dní… nic. Furt mi to vrtá hlavou.

Jak rychle postupuje cirhóza jater?

Ticho. Noc. A myšlenky… na to, jak pomalu, tiše se to děje. Jak játra prostě… slábnou. A člověk nic neví. Funguješ, žiješ… A ono to uvnitř… chřadne.

• Pomalu.
• Nepozorovaně.
• Plíživě.

Až když je pozdě. Až když už je velká část… pryč. Zničená. Nenávratně. Pak už je těžké… cokoliv dělat.

Cirhóza jater. Poškození. Jizvení. Ztráta funkce.

• Únava.
• Žloutenka.
• Otoky.
• Krvácení.

Tohle všechno… až potom. Až když už je pozdě. Přemýšlím o tom… jak je to křehké. Jak snadno se to… rozbije. A jak dlouho to trvá… než si toho člověk všimne.

Jak se zbavit cirhózy jater?

Temná, těžká cirhóza, stín na jaterní krajině… Jak se jí zbavit? Ticho, propletené bolestí, prochází mými myšlenkami jako chladný vítr přes zasněžené pole. Zbavíme se jí? Nikoliv zcela. Ale zpomalíme ji, ano. To je naše naděje. Propletená vlákny zoufalství a útěchy.

• Alkohol, ten zelený had, musí pryč. Jako vytržený plevel z neúrodné země. Každý doušek, další jizva na už tak roztrhané duši jater. Musí zmizet.
• Dieta, přísná strážkyně zdraví. Zelenina, ovoce, světlo v tmavém tunelu. Povolené, nepovoluené. Každý sousto, pečlivě zvážené. Přísné rozvržení, jako hudební noty v melancholické symfonii. Pro mého otce, pana Jana Nováka, narozeného 1962, to byl boj. Boj s každým kouskem jídla.

Léky? Chemické hvězdy na noční obloze, svítí pro jeho zdraví. Vzájemně se prolínající příběhy, chemické sloučeniny s božským úkolem. Lékař, průvodce v této neznámé krajině. Jeho rozhodnutí, náš osud.

• Zpomalit postup, to je cíl. Boj proti času, proti zničujícímu proudu. Jakobychom se snažili zadržet rozvodněnou řeku. Každá vteřina se počítá. Pro mého otce, pana Jana Nováka, narozeného 1962, to byla nekonečná bitva.
• Prevence komplikací. Předvídat budoucnost, předejít katastrofě. Jako by se mrak nad ním roztrhl a prosvítilo slunce. Přesto, vědomí hrozby tam stále je. Tmavá skvrna na plátně života. V roce 2024, se snažíme udržet ji na uzdě. Každý den. Každou hodinu.

Zpomalit progresi, tlumení příznaků, prevence komplikací. To je klíč. Klíč k odemčení brány do lepší budoucnosti. Naděje je slabá, ale je tam. A to stačí.

Jak poznám, že mám cirhózu jater?

Cirhóza jater? Hmm, oukej, zkusíme to. Nejsem doktor, ale tohle si pamatuju z knížek a diskuzí s kámošem, co dělal medicínu (a furt mi nadává, že mu říkám doktore, když teprve studuje).

• Únava a nechutenství: To je taková ta klasika, nic specifického. Ale když jsi unavený furt a do jídla se musíš nutit, něco je blbě. Přemýšlím, jestli to není taky trochu o ztrátě élan vital, jak říkali ti Francouzi.
• Krvácení a modřiny: Tady už to začíná být vážnější. Tvorba modřin po lehkém ťuknutí nebo krvácení z nosu, co nechce přestat, jsou varovné signály.
• Zažívací trable: Průjem střídající se se zácpou, nevolnost… střeva ti asi chtějí něco říct. Možná, že prostě jenom špatně jíš.
• Otoky: Nohy jako konve? To už je celkem jasný, že něco nefunguje, jak má.
• Hubnutí a svědění kůže: Zhubneš a ještě tě svědí kůže. Není to nefér? Jakoby ti tělo říkalo: “Hele, už jsem fakt v koncích”.
• Žlutá: Kůže i bělmo žluté. To už je dost advanced level.
• Moč tmavá: Moč jako černá káva… to taky nevěstí nic dobrého.

Co s tím?

Rozhodně val k doktorovi, ať tě proklepnou. Nečekej, že se to spraví samo. Preventivní prohlídky jsou základ. Já chodím jednou za rok na krev, ať vím, co se děje.

Jo a ještě něco: Alkohol a cirhóza jdou ruku v ruce. Takže pít s mírou, lidi! I když… život je krátký a občas si člověk tu skleničku zaslouží. Ale s rozumem, jo?

Jak dlouho se vyvíjí cirhóza?

Jak dlouho trvá, než se z člověka stane jaterní vrak? No, to je otázka na milion! Jako by se ptali, jak dlouho trvá, než slon sežere celou hromadu banánů – záleží na slonovi, na banánech, a hlavně na tom, jak moc mu chutná!

• Fáze jedna: Lehká jaterní fibrose – to je taková procházka růžovou zahradou. Trvá to roky, klidně i deset a více. V klidu, jako když sledujete trávu růst.
• Fáze dvě: Středně pokročilá. No, už to není procházka růžovou zahradou, spíš bloudění bahnitým polem s párem gumáků na nohách. Možná pár let, možná deset, kdo ví? Závisí to na životním stylu.
• Fáze tři: To už je pekelná jízda na divokém koni, kterého nikdo nezastaví. Už není čas na legrace, to se valí lavinou. Rychlost progrese je šílená. Může to trvat měsíce, ale ne roky.

Klíčové body: Cirhóza je zákeřná bestie. Může se vyvíjet klidně i dvacet let, než se rozjede naplno. Pak je ale konec sranda. Honem k lékaři, než se z vás stane jaterní mumie!

Moje babička, ta paní statečná, měla cirhózu, diagnostikovali jí ji před třemi lety. Dnes už není mezi námi. Ale i u ní to bylo pomalé. V prvních letech skoro nepoznatelné.

Moje teta Božena zase pila jak duha, a to jí diagnostikovali cirhózu o hodně rychleji. Takže fakt je, že záleží na mnoha faktorech. Na tom, jak moc “vypelicháš” svá játra.

Závěr: Rychlost vývoje je individuální. Někdo má čas na rozloučení, jiný ne.