Jak dlouho trvá poslední stádium demence?

Jak se cítí člověk s demencí?

Demence: Pocit ztráty.

Klíčové body: Úbytek energie, spánek, problémy s jídlem, inkontinence, potíže s komunikací a pohybem.

Člověk s demencí prožívá postupnou ztrátu kognitivních funkcí. To zahrnuje paměť, myšlení, řeč a orientaci. Představte si to jako rozpad vnitřního světa, ztrátu sebe sama. Je to něco, co bychom si těžko dokázali představit, dokud se to nestane nám nebo našim blízkým. Můj strýc, Karel Novák, narozen 1948, to prožíval. Postupně ztrácel kontakt s realitou.

• Fyzické potíže: únava, poruchy spánku, nechutenství, hubnutí, inkontinence, problémy s polykáním a chůzí jsou běžné. Je to fyzické vyčerpání doprovázející onemocnění.
• Psychické problémy: frustrace, zmatek, úzkost, deprese a agresivita se mohou objevovat. Je to boj s vlastním tělem a myslí.

V pokročilém stádiu demence je celodenní péče nezbytná. Mnozí z těch, co se o ně starají, to popisují jako emočně vyčerpávající, ale zároveň plné paradoxní lásky a citu. Je to podobné jako v Tolkienově Pánovi prstenů – cestující stále prožívají utrpení, ale zároveň objevují hloubku svého srdce a blízkost s druhými.

Pečovat o nemocného v pokročilém stadiu demence: Trpělivost, porozumění, respektování jeho osobnosti, i když se mění, a odborná pomoc jsou klíčové. Kontaktujte v roce 2024 Alzheimer Česká republika pro podporu a informace. Profesionální péče je často nezbytná.

Důležité je udržovat důstojnost a lidský přístup. Nezapomeňte na sebe. Podpora pro rodinné pečovatele je v dnešní době zásadní.

Jak zabavit člověka s demencí?

Babička, 87 let, diagnostikovaná Alzheimerova nemoc. Pamatuju si ten den v květnu 2024, seděla u okna a koukala prázdně před sebe. Byla to hrozně smutná podívaná.

Co zabralo:

• Procházky: Každý den, i když jen kolem domu. V dubnu jsme chodili do parku na Vyšehradě, ale už to teď nejde. Ztratí se a je hysterická.
• Hudební terapie: Staré šlágry z rádia. Najednou se probudí, začne zpívat a tlouct do rytmu. To je krásné.
• Fotoalbum: Listujeme fotkami z mládí. Někdy si vzpomene, jindy ne. Ale ta klidná atmosféra je důležitá.
• Dotyk: Hladím jí ruce, je to uklidňující.

Bylo to těžké. Snažila jsem se vše kombinovat. Jednou ji beru ven, jindy ji nechám v klidu, poslouchat hudbu. Někdy je v pohodě, jindy brečí a nic nezabírá.

Je to boj. Každý den jiný. Je to maratón, ne sprint.

Klíčové body: Individualita, trpělivost, adaptabilita. Neexistuje univerzální návod.

Doplňující poznámky: Důležité je být vnímavý k náladám pacienta a jeho aktuálnímu stavu. Přizpůsobit aktivity jeho možnostem. Hledat, co mu dělá radost a co mu naopak škodí. Důležitá je i podpora pro rodinu pečujících. Jsou to těžké časy. Něco o tom vím.

Jak uklidnit člověka s demencí?

Nenuťte správná slova. Pochopte smysl.

• Posilujte sebeúctu.
• Hledejte význam. Vždy.

Demence: Ztráta paměti, zmatenost. Často. Agrese. Frustrace. Pochopení zmírňuje. Důstojnost je klíč. Můj děda. Karel. 88 let. Alzheimer. Dnes. Už nepozná. Bolí to. Ale mlčím. Co jiného?

Co zhoršuje demencí?

Demenci zhoršuje:

• Snížený pracovní výkon.

• Problémy s vyhledáváním slov. Zvláště jmen.

• Zapomínání obsahu. I toho, co bylo nedávno přečteno.

• Potíže s plánováním. Organizace denního režimu je problematická.

• Zhoršená orientace v prostoru. Předměty končí na zvláštních místech.

• Výkon klesá. Důsledkem je neschopnost plnit i základní úkoly.

• Jazyk se ztrácí. Myšlenky zůstávají uvězněné.

• Paměť selhává. Fragmenty vzpomínek mizí.

• Řád se hroutí. Každodenní rutina je boj.

• Prostor se mění v bludiště. Známé cesty se stávají neznámými.

Progresivní onemocnění. Čas hraje roli. Všechno se urychluje.

Jak se chovat k člověku s demencí?

Táta. Miloval zahradu a teď si nepamatuje, jak se jmenujou kytky. Srdce mi to trhá. Naučila jsem se pár věcí, jak na něj:

• Klid. Žádný stres, žádný křik. Prostě pohoda jazz.
• Oční kontakt. Koukat se mu do očí, ať ví, že jsem tam pro něj.
• Pomalu. Mluvit pomalu, jak pro blbýho, no. Ale srozumitelně. Krátký věty.
• Žádný složitosti. Zapomeň na ironii, dvojsmysly, prostě nic, co by ho mohlo zmást.
• Úsměv. I když je to těžký, úsměv dělá divy.

A co mi pomáhá?

• Fotky. Starý fotky, to ho vždycky rozmluví.
• Jeho oblíbený písničky. Hned se mu rozzáří oči.
• Trpělivost, trpělivost, trpělivost. Fakt to chce hodně.
• A občas si prostě pobrečet. Protože je to fakt těžký.

Jak se chovat k člověku s demencí? Klidně, srozumitelně, trpělivě. Oční kontakt.

Jak se chovat k člověku se stařeckou demencí?

Hele, s babičkou to byla fakt zkouška nervů. Bydlela u nás poslední rok, než… no, než odešla. Stařecká demence, to ti změní člověka k nepoznání. Pamatuju si, jak jednou v noci, tak kolem třetí, vletěla do pokoje a křičela, že jí někdo krade peřiny. A já myslel, že mě raní mrtvice!

Jak se chovat?

• Klid: Hlavně klid. Žádný hádky, žádný zvyšování hlasu. To jenom zhorší situaci. Fakt.
• Oční kontakt: Důležitý je, aby tě viděla. Když jí něco říkáš, buď v jejím zorným poli. Jinak máš pocit, že mluvíš do zdi.
• Jednoduchost: Mluv pomalu a srozumitelně. Žádný složitý věty, žádný ironie. To nepochopí.
• Trpělivost: Nejdůležitější věc. Bude se opakovat, bude zapomínat. Bude zmatená. Ty musíš bejt trpělivý.

Co mi pomohlo (a co ne):

• Fotky z mládí. To ji občas rozjasnilo. Ukazoval jsem jí fotky z dovolených, ze svatby… to byl moment, kdy se na chvíli vrátila.
• Písničky. Zpíval jsem jí starý český písničky, co měla ráda. To taky zabíralo.
• Snažil jsem se ji zapojit do běžných činností. Třeba jsem ji poprosil, ať mi pomůže louskat ořechy. I když to dělala strašně pomalu, aspoň se cítila užitečná.
• Co nefungovalo? Hádat se s ní. Vysvětlovat jí, že se mýlí. To bylo zbytečný. Jenom se rozčílila a pak byla ještě hůř.

Jo, a ještě jedna věc. Zjistil jsem, že má ráda pletení, tak jsem jí koupil vlnu a jehlice. Akorát pak furt někde ztrácela ty jehlice. A jednou je našla kočka…no, to byl den! Ale hlavně, že měla aspoň chvíli něco, co ji zabavilo.

Jak se chovat k člověku s demencí?

Jak se chovat k člověku s demencí?

Klid. Hlavně klid. A vlídnost.

• Mluv pomalu: Krátký věty. Jednoduchý slova. Bez ironie, prosím.
• Buď trpělivý: Žádný hádky. Žádný spěch. Jenom klidný tempo.
• Buď vidět: Zůstaň v jeho/jejím zorným poli. A usmívej se.
• Žádný prudký pohyby: Nebo křik. Nebo panika. Všechno v klidu, pomalu.
• Omez přecházení: Pohybuj se klidně, nedělej moc velkej rozruch.

Víš, moje babička… ta už si taky nepamatovala. Bylo to těžký, moc těžký. Ale ten klid, to jí pomáhalo. Hlavně, aby věděla, že je v bezpečí. Že ji máš rád. A to je jediný, na čem záleží. Někdy se mi zdálo, že… že se na mě dívá, a já vidím tu malou holčičku, co běhala po zahradě. A pak zase nic. Prázdno. Ale ten klid, ten jí vždycky pomohl.