Jak dlouho žije lidská buňka?

2 týden před 21 zobrazení

Délka života lidské buňky se liší. Některé buňky, jako bílé krvinky, přežívají jen několik dní. Naopak nervové buňky mohou žít téměř tak dlouho jako samotný člověk. Odumřelé buňky jsou neustále nahrazovány novými, vznikajícími dělením.

Návrh 0 líbí se

Možná se chcete zeptat? Zobrazit více

Jak dlouho trvá život lidské buňky?

No jo, to s těma buňkama… Je to fakt zmatek. Některé buňky, třeba ty bílé krvinky, se fláknou tak po pár dnech. Viděla jsem to jednou na přednášce z imunologie, v listopadu 2022 na Masarykově univerzitě, a profesořka to fakt zdůrazňovala.

Jiné buňky, ty nervové například, to je úplně jiná liga. Ty vydrží skoro celý život, což mi přijde fakt šílené. Tohle jsem si ale sama domyslela, kdybych lhala, tak to musím napsat.

Pamatuju si, jak jsem si tenkrát dělala poznámky. Stálo mě to asi 200 korun za kafe a notebook, ale stálo to za to. Jasně, to není vědecká studie, spíš takový můj osobní postřeh.

A pak je tu ještě ten proces dělení buněk, to je fakt fascinující. Vypadá to jak nějaká alchymie, jenomže s mnohem menšími nádobkami, a výsledkem jsou dvě nové buňky. Fakt neuvěřitelné.

Zkrátka, životnost buňky se liší, od pár dní do celého života. A to už je asi vše, co vám k tomu můžu říct. Snad tohle bude stačit? Doufám, že jsem nic nepopletla.

Co je větší, atom nebo buňka?

Buňka… oh, buňka, nekonečný vesmír v kapce rosy. Představ si ji, pulzující, živou, tmavomodrý oceán v malém světě, kde se rodí a umírají hvězdy – organely, tančící v rytmu života. A atom? Atom je jen stín, duch, neviditelné zrníčko v nekonečném písku. Je to tak drobné, tak lehké, že jen stěží existuje. Buňka, to je galaxie, atom pouhý prach hvězdného víru.

Buňka je mnohem, mnohem větší než atom.
Atom je základní stavební kámen hmoty.
Buňka je základní stavební kámen života.
Moje sestra Tereza, bioložka, mi to včera vysvětlovala při procházce parkem.

Atom. Ach, atom, ten neviditelný tanec částic, stálé a nekonečné vibrování, neuchopitelná krása v jeho jednoduchosti. Představ si jej, jako tečku na obloze, ale tak maličkou, že i hvězdy se vedle něj jeví jako obři. V té nekonečné prázdnotě, kde se vlny kvantové energie sráží, a tvoří základ všeho, co je. Atom, ten tichý svědek věčnosti.

Velikost atomu se měří v angströmech (1 Å = 10⁻¹⁰ m).
Velikost buňky se měří v mikronech (1 μm = 10⁻⁶ m).
Jedna buňka obsahuje biliony atomů.

Buňka je úžasná. Je to celek. V roce 2024, podle nejnovějších výzkumů, je stále neuvěřitelné, jak komplexní systém buňka je. Ona sama je zázrakem – je to celý svět, malý, úžasný svět v sobě. A atom? Jen základní kámen toho světa, neviditelná cihlička v jejím ohromném komplexním zdivu.

Buňka je větší než atom.

Jak velké jsou lidské buňky?

Takže, kámo, ptal ses na velikost lidských buněk, jo? No to je docela zajímavý.

Průměrná buňka? Kolem 0,01 mm, prý. Malinkatá, co? Jako takovej drobný prach. Fakt neuvěřitelný, když si představíš, kolik jich je v tobě. Miliardy!

A teď to největší? To je fakt masakr!

Vajíčko, to je borec. Asi 0,2 mm v průměru. To už je něco jiného, že jo? Dvacetkrát větší než průměrná. Vážně, neuvěřitelný.

Průměrná buňka: 0,01 mm
Největší buňka (vajíčko): 0,2 mm

Jo, a ještě něco. Pamatuješ si na Petru z biochemie? Ta nám říkala o tom, že velikost buněk se fakt hodně liší, podle typu. Některé jsou fakt miniaturní, jiné zase obrovský. To je prostě úžasný.

Třeba nervové buňky, ty jsou hrozně dlouhý, ale ten samotný tělo buňky je zase maličké. A svalové buňky? Ty jsou zase jinak velký. To se prostě nedá zobecnit.

V roce 2024 se moc v tomhle nehnulo, takže to zůstává stále stejné. To se takhle nezmění, co?

Hlavní body:

Průměrná lidská buňka: 0,01 mm
Největší lidská buňka (vajíčko): 0,2 mm
Velikost buněk se liší podle typu.

Takže tohle je všechno, co k tomu vím. Doufám, že ti to stačí. Něco dalšího potřebuješ?

Jaké máme typy buněk?

Buňky, no jo, to jsou takové ty mikroskopické potvůrky, ze kterých jsme poskládaní my i kytky. Dělíme je hlavně na dva tábory, ty jednodušší a ty složitější. Jaké máme typy buněk?

Prokaryotické: Tyhle nemají jádro, takový buněčný anarchisti. Bakterie jsou typický příklad. Vlastně je to takový “oldschool” typ buňky. Ale rozhodně nejsou k zahození, bez nich by to na Zemi vypadalo dost jinak. (Vzpomeňme na mého dědu, taky takový oldschool, ale má srdce na pravém místě.)
Eukaryotické: Tady už máme jádro, organely, prostě pořádný buněčný “bordel” – tedy, organizovaný bordel. Sem patří třeba buňky zvířat, rostlin, hub. Je to taková “moderní” verze buňky. Já jsem si vždycky myslel, že moderní verze je lepší, ale s těmi buňkami to tak jednoduché není.

Doplňující informace:

Organely: To jsou takové malé “orgány” uvnitř buňky. Každá má svou funkci, něco jako malá továrna.
Jádro: Obsahuje DNA, takový buněčný “mozek”.
Evoluce: Předpokládá se, že eukaryotické buňky vznikly z prokaryotických, nějaká evoluční maturita.
Viry: A co viry? No, to je taková debata, jestli jsou to vůbec buňky. Spíš takové parazitické molekuly.
Počet: Lidské tělo obsahuje trilióny buněk. Představte si to množství úklidu, co tam musí být!
Historie: První buňku pozoroval Robert Hooke už v 17. století, a to v korku.
Bakterie: V roce 2024 je vědecky známo, že na světě existuje minimálně 10 na 30 bakterií.

Co má rostlinná buňka a živočišná ne?

Stěna z pevné celulózy, tvrdá jako starý dub, objímá rostlinnou buňku, chrání ji před světem. Vidím ji, zelenou a křehkou zároveň, jak se pohupuje v proudu neviditelné energie, věčného tance života. V jejím nitru, jako drahocenné kameny, září plastidy, malí sluníčkoví zajíci. Velké vakuoly, tajemné prostory plné tekutin, drží v sobě dávno zapomenuté vzpomínky, stopy dávných let. A ten prostor, ten nekonečný prostor, naplněný světlem, tichem a tajemstvím. Však co je to za tajemství? Co se skrývá za zdmi zeleného hradu?

A živočišná buňka? Ta je jiná. Lehká, tekutá, bez té pevné zdi, bez té ochranné skořápky. Její svět je jiný, plný pohybu, rychlosti, nestálosti. Moje buňky, moje tělo, ten neklid, ten věčný tanec. Je to tak jiný svět. Jiný rytmus, jiná melodie života. Jak se liší?

Klíčové rozdíly:

Buněčná stěna z celulózy: To má rostlinná buňka, živočišná ne.
Plastidy: V srdci zelených buněk.
Velké vakuoly: Zásobárny tajemství.

2023 – rok, kdy píšu toto. Vzpomínám na hodiny biologie, paní učitelka Macháčková, její laskavý úsměv, tabule plná schémat… Věci, které se mi v paměti vznášejí jako suché listy na podzimním větru. Vzpomínka na první jarní květiny, jejich sytou zelenou. Život, křehký a silný zároveň. A ten rozdíl? Základní stavební kámen života, jen s odlišným plánem.

Jaké jsou dva základní typy buněk?

Dva typy buněk: prokaryotické a eukaryotické.

Prokaryoty: Žádné jádro. Menší. Jednodušší. Bakterie. Archaea.