Jak poznám, že mám rakovinu jícnu?

Uf, rakovina jícnu… To je teda věc, co? Představte si, že se vám najednou začne pořád vracet kyselina a říháte jak starý děda. Vím, o čem mluvím, taky jsem si tím prošel. Myslel jsem si, že to je jenom z toho stresu v práci, víte jak… Ale pak jsem začal hubnout. A to ne tak, že bych se konečně dostal do formy, ale fakt divně, bezdůvodně. Prostě najednou kalhoty padaly.

A ten dech? No radši ani nemluvit! Cítil jsem se jak… jak popelník! A k tomu všemu mi pořád bylo divně plno, i když jsem snědl jenom pár soust. Vážně jen pár soust a už jsem se nemohl ani hnout. Copak je to normální? No není! Ani trochu! A pak ta škytavka… neustále. Říkal jsem si, co se to se mnou děje?

Nejdřív jsem to ignoroval. Myslíte, že je to blbost? Možná… Ale kdo chce myslet na to nejhorší, že jo? Ale kamarád – potkal jsem ho náhodou v obchodě, vypadal hrozně – mi vyprávěl, jak měl podobné problémy. A bum! Rakovina jícnu. Prý tyhle příznaky, to pálení žáhy, hubnutí, ten odporný dech… to všechno může být signál. Tehdy mi to došlo… Co když…?

Běžel jsem k doktorce. No, spíš se doplazil, byl jsem fakt vyřízený. Naštěstí to u mě nakonec tak vážné nebylo, ale… Co kdybych si to nechal líbit? Co kdybych k ní nešel? Radši nechci domýšlet.

Takže prosím, fakt prosím, když máte podobné potíže, nenechávejte to plavat. Nestojí to za to! Jděte k lékaři. Vážně! Někde jsem četl, nevím už přesně kde, že včasná diagnóza je u rakoviny jícnu klíčová. A i když to nakonec bude jenom nějaká banalita, budete mít klid. A ten klid, ten za to stojí, ne? Věřte mi.