Jak poznat cévní onemocnění?

No a víte co? Nedávno jsem se bála k smrti. Víte, co se mi stalo? Prostě jsem si najednou nemohla pohnout levou rukou. Jakoby tam nebyla. Vůbec. A koutek úst mi tak divně klesl… To byl děs. Naštěstí to brzy přešlo, ale… co kdyby ne? Co kdyby to byla mrtvice? Víte, o mrtvici se moc nemluví, ale… kolik lidí ji vlastně dostane? Slyšela jsem, že je to hrozně rozšířené, něco jako … no, nevím, kolik to přesně je, ale fakt hodně.

Náhlé ochrnutí, to je teda hrůza. Představte si, že vám najednou selže polovina těla. Nebo že se vám najednou zhorší řeč… to si ani nechci představovat. A ten pád? Z ničeho nic? To je jako když vidíte film, kde se někdo zřítí k zemi… a vy jenom sledujete, co se děje. Strašný.

Pamatuju si, jak babička jednou upadla, bez jakéhokoli důvodu. Všichni jsme se lekli, mysleli jsme si, že je to mrtvice. Naštěstí ne, ale… to trauma, víte? To se vám vryje do paměti.

Necitlivost v končetinách… to taky není zrovna žádná legrace. Měla jsem to jednou v noze po dlouhém sezení u počítače, ale to bylo asi jenom z toho. Ale kdyby to trvalo déle… hned bych letěla k doktorovi! Protože tohle vážně není sranda. Když něco není v pořádku, hned vyhledejte pomoc! Neotálejte, protože každý okamžik se počítá, to vám říkám. Na co čekat? Že se to samo spraví? Radši hned volejte záchranku, nebo jeďte na pohotovost! Opravdu, lékaři vám pomohou a to je to nejdůležitější.