Jak se chová člověk na antidepresivech?

No jo, antidepresiva… To je kapitola sama pro sebe, viď? Já sama znám pár lidí, co je berou, a řeknu ti, že žádná pohádka to není. Vůbec ne. Slyšela jsem, že je hrozně unavuje, že se cítí jak vyždímaný citron, že ani z postele nevylezou. A ten spánek? To je taky masakr, někteří mi říkali, že spí třeba dvanáct hodin a stejně jsou pak totálně vyčerpaní. Jako, vážně? Dvanáct hodin a stále unavení? To je děs!

A ten pokles tlaku? Jedna kamarádka mi vyprávěla, že se jí točí hlava, když vstane, a to je fakt nepříjemný. Zrychlený tep taky, to si představ, jak to musí být nepříjemný, že? To se člověku klepou ruce, nervozita, a to všechno v kombinaci s tou únavou… fuj. Představuju si, že několik měsíců takhle žít je peklo na zemi.

Pamatuješ si na tetu Hanku? Ta brala antidepresiva snad tři roky, a říkala, že se cítila jako zombie. Nic ji netěšilo, byla apatická, a i když se jí léky pomohly s depresí, ten vedlejší efekt… To jí stálo fakt hodně sil. A teď si představ, že tohle prožívají tisíce lidí. Četl jsem někde, že nějaká studie ukazovala, že až 70 % lidí má nějaké vedlejší účinky, ale... kdo ví, jak je to doopravdy. Třeba to číslo je i vyšší.

Je mi jich fakt líto. Protože i když vím, že je to nezbytná léčba pro spoustu lidí, ta představa, že se člověk musí několik měsíců trápit s těmihle vedlejšími efekty… To je prostě těžký. Doufám, že jim to alespoň skutečně pomůže, že to stojí za to. Jinak to je vážně hodně velká oběť.