Jak se dostat na léčení protialkoholní?

Uf, jak se dostat na léčení… to je teda otázka, co? Jako by se mě někdo ptal, jak se dostat na Měsíc. Nebo tak nějak. Víte, je to tak osobní, tak… syrové. Pamatuju si, jak jsem se cítil, když jsem si poprvé uvědomil, že mám problém. Bože, to byl děs. Jako by se mi pod nohama propadla zem. A ta beznaděj… Co teď? Kam se mám obrátit?

Ta sebereflexe, o které se tady mluví… No, snadněji se řekne, než udělá. Zkoušel jste se někdy opravdu poctivě podívat na své démony? Já jo. A není to nic příjemnýho. Všechny ty výmluvy, ta lži, co jsem si namlouval… Fakt hnus.

Pak je tu to “vyhledat pomoc”. Jasně, zní to jednoduše. Ale najít si psychiatra, adiktologa… kolikrát je to jako hledat jehlu v kupce sena. A co teprve ta terapeutická komunita. Já se teda přiznám, že s tímhle zkušenost nemám, ale slyšel jsem, že to může fakt pomoct. No, ono záleží na každým, no ne?

Ambulantní péče… hm, to u mě moc nefungovalo. Potřeboval jsem něco… intenzivnějšího. Nakonec jsem skončil na klinice. A i když to bylo těžký, jako fakt těžký, tak… stálo to za to. Možná vám to bude stačit ambulantně, kdo ví. Ale pro mě ta klinika byla… záchrana. Doslova. Vzpomínám si, jak mi tam jeden doktor říkal – bylo to asi po týdnu, co jsem tam byl – že jen asi 30% lidí, co tam přijdou, to fakt dotáhne do konce. Třicet procent! To mě docela vyděsilo, musím říct. Ale pak jsem si řekl, že nebudu v těch zbylých sedmdesáti. Že to prostě dám.

Takže… no… co říct? Není to jednoduchý. Ale jde to. Fakt. Nebojte se požádat o pomoc. Já vím, je to těžký. Ale věřte mi… stojí to za to. A to myslím vážně.