Jak zvládnout bolestivý rozchod?

Jak zvládnout ten hrozný, proklínaný rozchod? To je otázka, na kterou bych si přála znát odpověď už před třemi měsíci, než mě ten… no, on, prostě opustil. Jako by mi zlomil srdce na milion kousíčků, a já se teď snažím skládat tu mozaiku zpátky. A víte co? Je to peklo.

První bod, co vám všude radí – prožijte emoce. Jo, jo, snadné říct. Já plakala, snad týdny, v kuse. Pamatuju si, jak jsem se probudila uprostřed noci a úplně jsem se rozplakala, aniž bych věděla proč. Byla jsem jak utržená z řetězu. Vzteky jsem rozbila hrneček na kafe – no, dva hrnečky. A věřte mi, ten vztek, to bylo něco. Ale pomáhalo to? Těžko říct. Asi jo, aspoň se to všechno trošku vyvětralo, uvolnilo se to napětí. Ale ten smutek… ten prostě jen tak nezmizí, že?

A ten vztek… Ten je potřeba zpracovat. Jinak se z vás stane hořká, ztrpklá žena, co si sama sobě pije žluč. Já jsem se snažila. Chodila jsem běhat, křičela jsem na celý les (nikdo mě tam naštěstí neslyšel). Psala jsem si deník, plný výlevů, klení a urážek, no, prostě všechno co mi lezlo na jazyk. Možná to zní divně, ale pomohlo mi to. Přečetla jsem si někde, že je důležité vyjádřit ten vztek, aby se nestal hlubokou jizvou. A fakt, četla jsem někde, že 70% žen po rozchodu trpí depresemi – to je strašný, že? Já se snažím do té skupiny nepatřit, ale je to boj.

Takže, co jsem se naučila? Prožít to, i když je to hrozné. Vyjádřit ten vztek, ať už křičením do polštáře, nebo psaním do deníku. A hlavně – nečekat, že se to zlepší hned. Je to běh na dlouhou trať. A já se stále snažím najít ten svůj cíl.