Jaká jsou rizika při darování plazmy?

No, tak hele, darovat plazmu... to je takové, žejo, ušlechtilé a vůbec, zachraňuje to životy a já nevím co všechno. Ale ruku na srdce, taky se toho docela bojím. Jako, jasně, pomoct druhým je super, to se ví. Ale ta představa, že budu dehydratovaná, jak blázen, a pak se mi zatočí hlava... brrr! To se mi fakt nechce.

Pamatuju si, jak jednou moje kamarádka šla darovat krev a málem omdlela. Sice říkala, že pak jí dali čokoládu a bylo jí líp, ale stejně, víš? Představa, že já se někde sesunu k zemi a budou mě tam křísit... no, fakt nic moc.

A co ty modřiny? Vím, že to nemusí být pravidlo, ale co když zrovna já budu mít ruku jak po boxerském zápase? Budu se pak týden stydět v krátkým rukávu, no ne? Možná jsem fakt srab a přeháním to. Ale víš co? Mám prostě strach, že mi to zkazí celý den. A zdraví je pro mě fakt na prvním místě. Možná je to trochu sobecký, co? Ale tak, je to tak. Asi radši zůstanu u tý krve, to mi přijde... no, menší zlo. A nebo víš co? Radši budu pomáhat jinak. Třeba sbírat plastové kelímky. To mi přijde tak nějak míň strašidelný. Co myslíte?