Jaké psychické poruchy dělíme?

Jak se v tom všem bláznovství vyznat? Psychické poruchy, to je taková džungle, co? Vždycky jsem si říkala, že je to hrozně složitý, pořád se to mění, doktoři si to mezi sebou upřesňují… Slyším slovo “psychóza” a hned mi naskakují husí kůže, představuji si ty hrůzostrašný filmy, co jsem viděla… schizofrenie… brrr. To je fakt děsivý.

Neurózy, ty mi přijdou tak nějak… blíž. Úzkosti, fobie… kdo z nás tohle nepozná? Já sama mám strach z pavouků, víte, takový ten fakt panický strach. Nedokážu se k nim ani přiblížit, a to mám už přes třicet! Je to hloupý, vím, ale co s tím nadělám? A kolikrát jsem se propadala do té černé díry úzkostí, co se mi zdálo, že se už nikdy nedostanu ven…

A deprese… ach jo, deprese. To je kapitola sama pro sebe. Moje teta s tím bojovala léta, a viděla jsem, jak jí to ničí. Bylo to hrozně těžký, sledovat její trápení. A pak ty afektivní poruchy, bipolární porucha… slyšela jsem, že je to jako horská dráha, jednou nahoře, jednou dole. Představte si to, taková nálada se střídá tak extrémně! To je fakt šílený.

A pak jsou tu ještě poruchy osobnosti. To je něco… fascinujícího, ale i děsivého zároveň. Četla jsem o tom knihu, ale moc jsem si z toho nepamatovala. Prostě je to komplexní a je těžký se v tom orientovat. Je to jako by se snažili všechno nacpat do škatulek, ale přece každý člověk je originál! Vždycky se mi zdálo divný, jak někomu dají tu diagnózu a tím je to vyřešené… Vždyť každý s tím bojuje po svém, ne? Někdy si říkám, jestli ty všechny diagnózy jsou vůbec potřeba, abychom se v tom nezamotali ještě víc.