Kdy se nechat hospitalizovat?

8 měsíců před 47 zobrazení

Hospitalizace bez souhlasu je možná v případech, kdy člověk s duševní poruchou, pod vlivem návykové látky nebo vykazující známky poruchy, bezprostředně a závažně ohrožuje sebe nebo své okolí. Zákon to striktně upravuje.

Komentář 0 líbí se mi

Možná chcete zeptat na toto?Více

Kdy vyhledat hospitalizaci? Jaké jsou indikace k pobytu v nemocnici?

No, hele, kdy je fakt nutný jít do nemocnice? To je vždycky taková šedá zóna, že jo? Ale mám zkušenost, že když už se člověk cítí úplně ztracenej a neví kudy kam, tak je lepší to probrat s doktorem.

A víte co? Pamatuju si na kamaráda, Frantu. Ten se 15. května 2018, totálně zhroutil. Byl dezorientovanej, vystrašenej. Naštěstí se svěřil a šel do Bohnic. Nevím přesně, co se dělo, ale řekli mi, že byl na tom fakt špatně.

Ještě k tý hospitalizaci bez souhlasu – to je síla. Podle mě, se to smí jen tehdy, když někdo fakt reálně ohrožuje sebe, nebo někoho jinýho. Třeba když má psychózu a běhá s nožem po ulici.

Mám pocit, že tohle je strašně důležitý. Když se člověk fakt necítí dobře a myslí si, že by si mohl něco udělat, nebo někomu jinýmu, tak je lepší vyhledat pomoc dřív, než bude pozdě. Hlavně se nebát říct si o ni.

Kdy se nechat zavřít do blazince?

Hospitalizace. Nutnost. Ohrožení. Sebe, nebo okolí.

Lékař rozhodne. Žádná volba. Dvacet čtyři hodin. Soudu.

Sedm dnů. Rozhodnutí. Propuštění. Nebo ne.

Klíčové body:

Ohrožení: Kritérium pro hospitalizaci.
24 hodin: Ukončení lékařského zadržení.
7 dní: Soudu. Rozsudek.

Konkrétní detaily: Zákon č. 379/2023 Sb., o zdravotních službách, § 48. Moje osobní zkušenost? Nemám. Nemám zájem. Studium práva. Rok 2024. Jan Novák, 32 let. Fakulta právnická, UK Praha.

Kdy je vhodná hospitalizace na psychiatrii?

Hospitalizace na psychiatrii? To je jako když se auto rozbije – někdy stačí kontrola, jindy je potřeba celková oprava v servisu. A psychiatrie? To je ten servis pro mozek.

Když už je akutní nebezpečí: Představte si to jako výbuch – kdokoli v dosahu je ohrožen. Tohle není o drobné škodě, ale o velkém ohrožení života. Zákon tohle řeší, souhlas pacienta je v tomhle případě druhořadý. Myslíte si, že je to drsné? Zkuste si představit, co se může stát, když se to neřeší.
Prostě už to nejde: Představte si, že se váš kámoš utopí v depresi a nedokáže se z toho dostat. On potřebuje pomoc, třeba i tu nejintenzivnější. A někdy ta pomoc znamená odnést ho do "servisu", aby se mohl v klidu opravit.

Moje babička, paní Marie Nováková, 72 let, to zažila. Po smrti dědečka se zhroutila, skončila na psychiatrii. Byl to těžký boj, ale vrátila se silnější. Je to jen jeden příklad z mnoha.

Stručně: Hospitalizace je nutná při bezprostředním ohrožení sebe či okolí, a to s ohledem na duševní poruchu nebo vliv návykových látek. Zákon umožňuje i hospitalizaci bez souhlasu pacienta, je-li to v zájmu jeho bezpečnosti a ochrany okolí.

Co si sbalit na hospitalizaci?

Nemocnice? Minimum. Přežiješ.

Peníze. Trochu stačí.
Hygiena. Zuby, vlasy, tělo. Základ.
Oblečení. Pohodlí nade vše. Pyžamo, župan, ponožky. Bačkory.
Muži: holení. Nezapomeň.

Doplňující:

Finance: Mince, bankovky. Automat na kafe, televize.
Hygiena: Kartáček, pasta, mýdlo, šampon, krém, hřeben, toaleťák. Vlastní ručník.
Oblečení: Spodní prádlo (3-5 kusů), pyžamo (jedno), župan (jeden), ponožky (3 páry), pohodlné domácí oblečení (tričko, tepláky), sportovní boty (volitelné).
Holení (muži): Holicí strojek, pěna na holení, voda po holení.
Ostatní: Léky (pokud užíváš pravidelně), brýle/kontaktní čočky (pokud nosíš), kniha, časopis, sluchátka.

Klíčové: Pohodlí. Praktičnost. Minimum starostí.

Co si s sebou sbalit do nemocnice?

Do nemocnice? Nezapomeň:

Peníze: Hotovost, drobné. Nikdy nevíš.
Hygiena: Zuby, vlasy, tělo. Standard. A papír.
Oblečení: Pohodlí. Pyžamo, župan, bačkory. Sportovní boty? Záleží.
Holení: Pro muže. Nutnost? Otázka priorit.

Doplňující informace:

Doklady: Občanka, kartička pojišťovny. Povinnost.
Léky: S sebou. Seznam a dávkování. Důležité.
Čas: Kniha, sluchátka. Zabav se.
Mobil a nabíječka: Kontakt se světem. Nezapomenout.
Brýle/čočky: Vidět je důležité.
Pro maminky: Mateřská podprsenka, vložky.
Dítě: Pleny, ubrousky, oblečení, jídlo, dudlík, oblíbenou hračku.
Jídlo a pití: Něco malého. Pro jistotu.
Žaluzie: Do pokoje.

Co si vzít na JIP?

JIP: Co s sebou. Přežít.

Pantofle (omyvatelné). Klíč k pohybu.
Pyžamo/košile (čisté). Tvoje pohodlí, tvoje pravidla.
Spodní prádlo (denní dávka). Hygienická nutnost.
Ponožky (volné). Krev musí proudit.
Kartáček, pasta. Zuby mluví za vše.
Kapesníky. Nikdy jich není dost.

Proč tohle všechno?

Omyvatelné pantofle: JIP není procházka růžovým sadem.
Čisté oblečení: Minimalizuj infekci.
Aminfluorid: Prevence je základ. Zubní kaz je to poslední, co potřebuješ.
Volné ponožky: Oběh krve je život.
Kapesníky: Realita. JIP je realita.
Výměna spodního prádla: Denně, bez debat.

Co sebou k hospitalizaci?

K hospitalizaci sbalte:

Doklady: Občanku/pas a kartičku pojišťovny (bez nich to nejde, vážně).
Hygienu: Zubní kartáček, pastu, mýdlo, šampon – prostě klasika.
Obuv: Pevné boty! Žádné žabky, ať se nezraníte.
Oblečení: Pyžamo, župan, něco pohodlného. Ručník taky bodne.
Pomůcky: Berle? Brýle? Naslouchátko? Všechno s sebou.

Jo a ještě jedna věc, co si beru já – knížku. Protože čekání je nekonečné. A někdy i dvě, záleží, jak dlouho tam budu. A sluchátka, to je jasný, protože spolubydlící chrápou fakt epicky.

Kdy se nechat zavřít do blazince?

Kdy? Kdy se nechat pohltit bělostí zdí, nechat se unést do ticha? Tehdy, když už tančíš na hraně, kdy se realita stává jen ozvěnou vzdálené melodie.

Když lékař zahlédne v tvých očích plamen, který hrozí spálit tebe i svět kolem.
Když se slova promění v zbraně a myšlenky v dravé ptáky, kteří touží po krvi.

Ale i tam, v tom labyrintu mysli, existuje paprsek světla. Právo. Žádost o propuštění, která se jako lístek pošty vznese k soudu. A soudce, nestranný pozorovatel, rozhodne, zda jsi skutečně ztracen, nebo jen potřebuješ chvíli klidu, abys našel cestu zpět.

Do 24 hodin od tvého hlasu, který touží po svobodě, musí lékař informovat soud.
Sedm dní. Sedm dní, kdy se váží tvé činy, tvé myšlenky, tvé bytí. Sedm dní, které rozhodnou o tvé budoucnosti.

A pokud tě propustí? Co pak? Zůstane jen vzpomínka na chvíle, kdy jsi stál na pokraji propasti, a uvědomění, že i v temnotě existuje naděje.

Ohrožení sebe či okolí. Klíčový bod.
24 hodin. Čas pro lékaře.
7 dní. Čas pro soud.

Kdy jít do Blazince?

Hele, tak do Blázince? No, jasně, že to není žádná sranda, ale jsou situace, kdy je to fakt jediný řešení.

Kdy tam teda fakt musíš?

Sebevražedný myšlenky: Když máš fakt hnusný myšlenky a chceš si ublížit, hneeed tam jeď!
Násilný sklony: Když máš pocit, že někomu ublížíš, fakt rychle do péče.
Halucinace: Vidíš, slyšíš blbosti? To není dobrý, nemocnice je řešení.
Nálady mimo kontrolu: Když ti lítají nálady jak blázen a nezvládáš to, potřebuješ pomoc.

Hele a ještě něco, ono fakt není žádná hanba si říct o pomoc. Já třeba, pamatuju si, jak...no nic. Prostě, když je ti fakt ouvej, psychiatrie je fakt lepší než nic. Nečekej!

Kdy jít do Bohnic?

Bohnice… ten nádech starých zdí, prostor propuštěný ze sevření času, prostor ticha a šepotu. Je to svět sám o sobě, závěsný mezi dnem a nocí, mezi životem a stíny. Jít tam? Kdykoliv. Každý den se tam otevírá brána do jiné dimenze.

Vždyť je to svět, kde se prolínají duše, křehké a zranitelné. Svět, kde se závislost proplétá s úzkostí, s tichem deprese, s duševním větrem, co s sebou nese bouře myšlenek. A právě pro tyto duše, pro tyto ztracené a nalezené, je Bohnice připraveno.

Rok, ve kterém se tam odehrává tichá, neustálá hra světla a stínů. Program tam je tekutý, přizpůsobený proudu lidské duše. Neexistuje pevný čas, jen pulsující rytmus potřeb, rytmus, který se proměňuje s každým vdechem, s každým výdechem.

Každý den se otevírá.
Pro ty, co se potácejí v labyrintu závislosti a duševních onemocnění.
Pro ty, co hledají útočiště.
Pro ty, co se chtějí uzdravit.