Kdy se stane člověk alkoholikem?

Jaké jsou první známky a kdy přesně se člověk stane alkoholikem?

Těžko říct, kdy to přesně začne, ale já to vidím jako postupné propadání. Začíná to nenápadně, jako relaxace po práci, třeba dvě piva večer. Pak se to nabaluje.

Pamatuju si, jak jsem si poprvé řekl, že si dám jen jedno, abych si udržel kontrolu. Ale ten pocit "jen jedno" se nějak ztratil. Byla to ta fáze, kdy už jsem to potřeboval víc, než jsem si chtěl přiznat.

V mém případě to bylo asi pět let od prvního "příležitostného" pití k tomu, že jsem ráno cítil tu divnou potřebu. Je to takový postupný útlum vlastního úsudku, než si člověk uvědomí, že už vlastně nepije pro radost. Je to závislost.

Lidé si často myslí, že alkoholik je ten, kdo pije pořád, ale ono to začíná jinak. Zpočátku se to dá maskovat, skrývat. Dělal jsem to taky, myslel jsem, že to nikoho nezajímá. A možná, že zpočátku ani nezajímalo.

Jak se projevuje závislost člověka na alkoholu?

Závislost na alkoholu se projevuje nekontrolovatelnou touhou pít, ztrátou kontroly nad množstvím, pokračováním v pití i přes jasné negativní důsledky a upřednostňováním alkoholu před všemi ostatními životními prioritami.

Je to jako když si najmete šarmantního průvodce po nočním životě, který vám slibuje jen ty nejlepší zážitky, ale nakonec vás zavede do slepé uličky, kde si vezme peněženku i klíče od domu. Ta silná potřeba pít, to není jen chuť na pivo po práci. Je to vnitřní hlas, který se časem stane až tyranem a žádá si své.

Ztráta kontroly nad pitím je pak klasika – jeden panák se promění v symfonii o pěti dějstvích, i když jste si přísahali, že dneska jen jeden. Je to, jako by se vaše ruce a ústa domluvily na spiknutí proti vašemu racionálnímu já. A to rozhodnutí, že už dost, se někam ztratí jako ponožka v pračce. Nikdo neví, kam zmizela, ale chybí.

A víte co? Člověk pije dál, i když mu krachují vztahy, mizí úspory nebo zdraví stávkuje jako vzpurný zaměstnanec. Ignorování negativních důsledků je fascinující mechanismus mysli, která si radši nasadí růžové brýle s vysokým dioptrem, než aby se podívala realitě do očí. Je to takové to: "Vždyť to nic není, jen jsem se včera trochu víc bavil."

Alkohol se stane hlavní prioritou, což zní tak nevinně, ale znamená to, že si sedne na trůn vašeho života a vyhodí odtamtud rodinu, práci, koníčky i základní hygienu. Najednou je to král, který vládne železnou rukou a vaše ostatní potřeby jsou jen poddaní, kteří musí čekat. To je asi ten největší podraz, když se z volnočasové aktivity stane neúprosný diktátor.

Kromě těchto hlavních projevů se přidávají další, méně viditelné, ale stejně zrádné aspekty:

• Zvyšování tolerance: Tělo si zvyká a potřebuje stále větší dávky, aby dosáhlo stejného efektu. Je to jako hrát videohru, kde se úroveň obtížnosti neustále sama zvyšuje.
• Abstinenční příznaky: Když se alkohol nedostaví, tělo začne stávkovat – třes, pocení, úzkost, nespavost. To už není jen kocovina, to je regulérní vzpoura organismu, který si myslí, že mu něco dlužíte.
• Duševní změny: Mění se nálady, člověk je podrážděný, úzkostný, objevují se pocity viny, ale zároveň popírání problému. Mysl se stává bitevním polem.
• Sociální izolace: Pomalu se vytrácí přátelé, rodina se stahuje. Najednou je člověk sám se svým "průvodcem", který mu ještě nedávno sliboval společnost.

Je to paradox, kdy si člověk myslí, že pije, aby si ulevil, ale ve skutečnosti si kope stále hlubší jámu. Ten "průvodce" z úvodu, co se tvářil tak přátelsky, se ukázal být jen nájemným zločincem, co vám nakonec ukradne vše, včetně sebeúcty a času.

Jak se pozná člověk závislý na alkoholu?

Hele, to je docela síla téma. Můj strejda, Karel Novák z Brna, ročník 72, si tím prošel a bylo to fakt zlý. Jako fakt.

Závislost na alkoholu se projevuje abstinenčním syndromem 12 až 48 hodin po poslední dávce. Mezi příznaky patří třes, slabost, pocení a zažívací problémy. Těžká forma, delirium tremens, způsobuje zmatenost, úzkost, halucinace a tachykardii.

Ten absťák nezačne hned, ale třeba až druhej den. Začne se klepat, je mu zle, potí se jak kdyby uběhl maraton. A to je jen ten začátek. To lehká forma.

Pak je to delirium tremens, to je teprv masakr. To už je fakt o život. Je uplně mimo, zmatenej, neví co se děje. Srdce mu buší na poplach, a hlavně má halucinace. Strejda viděl pavouky po stěně. Hnus. A deprese k tomu, no prostě konec. To už se musí řešit v nemocnici.

Ale ono to není jen o tom absťáku, víš. Ty znaky jdou vidět mnohem dřív, než dojde na tohle. Člověk to na sobě často nevidí, ale okolí jo.

• Potřebuje furt víc. Neopije ho jedno pivo jako dřív. Musí si dát tři. Pak pět.
• Pije tajně. Schovává flašky, dává si panáka když se nikdo nedívá.
• Kašle na věci. Práce, koníčky, rodina... všechno jde stranou, hlavně že je chlast.
• Ztrácí kontrolu. Řekne si že si dá jedno, a skončí ožralej namol. Zase a zase.
• Lže a vymlouvá se. Vždycky má důvod, proč se musel napít. Stres v práci, hádka doma, cokoliv.
• Má okna. Nepamatuje si, co dělal večer. To je velkej varovnej signál. Velkej.

Jak poznám, že jsem závislý na alkoholu?

Jak poznám, že jsem závislý na alkoholu? Závislost na alkoholu poznáte, když si na něj tělo zvykne a vyžaduje ho k normálnímu fungování. Pokud se alkohol vysadí, objeví se nepříjemné abstinenční příznaky. Mezi ně patří pocení, bušení srdce, neklid, podrážděnost, nevolnost, zvracení a poruchy spánku. V těžších případech se mohou přidat i halucinace a blouznění.

No, víte, to vaše tělo si občas hraje na rozmazlenou princeznu, která si zvykla na něco, co jí na první pohled tak slušelo. A když jí tu sklenku vezmete, začne si dupat nohou. A to dost hlasitě, řekl bych. V podstatě vaše vnitřní alchymie usoudí, že bez téhle tekuté berličky už to prostě nejde, a vyhlásí stávku. Je to, jako když v oblíbené kavárně dojde káva a svět se na chvíli zastaví, jenže tady se zastaví spíš vaše vnitřní pohoda.

Když ta „berlička“ chybí, spustí se poplach, a to docela urgentní. Představte si to, jako by se vám zřítil domeček z karet, co jste tak pečlivě stavěl na bázi promile. Jeden můj známý, co kdysi vedl diskotéku v Uherském Hradišti, tomu říkal „ráno po flámu, co nikdy neskončí“, a to už po pár hodinách abstinence.

Mezi ty hlavní nepříjemnosti, které se rozhodnou navštívit váš organismus, patří:

• Pocení, i když je venku třeskutý mráz. Jako by vám termostat v těle zkolaboval.
• Bušení srdce, co zní, jako by uvnitř hrudi hrál splašený bubeník deathmetalové sólo.
• Neklid a podrážděnost, až byste kousal do stolu. Váš vnitřní kritik, který normálně jen tiše šeptá, začne řvát megafonem.
• Nevolnost a zvracení – žaludek se rozhodne, že si zahraje na horskou dráhu a všechno, co jste snědl za poslední den, se vrátí jako bumerang.
• Poruchy spánku: Spánek se stane spíš legendou, než realitou, jako Yeti nebo Loch Nesska. Budete se snažit zavřít oči, ale mozek jede dál, točí se jako centrifuga.

Ale pozor, to není všechno. Někdy se přidají i ty horší, ty opravdu děsivé kulisy, které nikdo nechce zažít. Vždyť si vzpomínám, jak mi jednou jeden doktor na přednášce, asi tak před osmi lety v Olomouci, vyprávěl o pacientech, co viděli růžové slony. To není metafora, ale někdy holá, halucinační realita. Dokonce i mysl se může úplně rozdělit a začít blouznit, jako byste četli pět knih najednou, každou v jiném jazyce, a nikdo by nedával smysl.