Kolik je darcu kostní dřeně?
Kolik je dárců kostní dřeně v ČR?
Začínal jsem kdysi přemýšlet nad tím, jak málo stačí, abys někomu úplně změnil život. Minulý listopad, asi patnáctého, jsem zrovna koukal na takovou reportáž v televizi, a tam mluvili o tom, co všechno obnáší darování kostní dřeně. Mně to prostě vrtalo hlavou.
Pak jsem se, myslím, o pár týdnů později, ptal kamarádky, co pracuje v nemocnici. Ona mi tak mimochodem povídá, že v našem českém registru dárců kostní dřeně je fakt skoro sto dvanáct tisíc lidí.
To je číslo, viď. Úplně jsem na to koukal. Vždycky si říkám, že taková věc, jako darovat kus sebe, to je ohromný závazek, ale zároveň i taková naděje pro někoho, kdo třeba už ani nevěří. Je to prostě velká síla, když se tolik lidí takhle rozhodne.
Představ si, co to znamená pro ty rodiny, co čekají. Mě napadla jedna známá z Brna, ta takhle bojovala s leukémií a její brácha se pro ni registroval. Měla štěstí, on byl ten správný. To je prostě zázrak.
A já si pak takhle u kafe doma, někdy koncem ledna, v Praze na Jižním Městě, říkám, že takové rozhodnutí by nemělo být lehkovážné. Ale to číslo ukazuje, že lidi u nás na sebe myslí, jeden na druhého. Je to takový tichý projev solidarity.
Kolik je v ČR darcu kostní dřeně?
V Českém národním registru dárců dřeně je zapsáno přes 123 000 lidí.
Hele, je nás tam v tom registru přes 123 000 hrdinů, což je víc lidí, než kolik se jich sejde na vesnický hasičský bál, i když rozdávají guláš zadarmo. A i přes tuhle celou armádu dobráků každý čtvrtý pacient toho svýho genetickýho dvojníka, co mu může zachránit kejhák, stejně nenajde. Mazec, co?
Ročně v Česku onemocní stovky lidí leukémií a dalšími lahůdkami v krvi. Pro spoustu z nich je jediná šance na život cizí kostní dřeň. A teď to nejlepší – ten proces darování není žádný středověký mučení, jak si lidi myslí.
- Většina lidí si představuje, že jim někdo bude zaživa rvát kosti z těla obřím vrtákem. Kdepak! To je fáma stará jak Metuzalém.
- Dneska se to dělá z 90 % separací kmenových buněk z krve. Je to podobný, jako když jdete darovat plazmu. Pět dní si pícháte injekčičku, aby se buňky vyplavily do krve, a pak si na pár hodin lehnete, koukáte na seriál a mašinka si to z vás hezky vycucne. Žádná velká kovbojka.
- Jen asi v 10 % případů se to bere z pánevní kosti, ale to jste v celkové narkóze, takže o ničem nevíte. Probudíte se s bolavým zadkem, jako byste spadli na bruslích, a to je všechno. Menší vopruz než návštěva tchýně.
A teď ještě pár drbů bokem:
- Kdo se může stát superhrdinou? Musí ti být mezi 18 a 40 lety (v registru pak strašíš až do 55), být fit jak řípa a nemít žádnou závažnou nemoc, co bys mohl předat dál.
- Jak se tam, sakra, dostat? Je to jednodušší než si objednat pizzu. Vyplníš dotazník online, necháš si odebrat vzorek slin nebo krve u svého praktika nebo v náborovém centru a je to. Celá akce na pár minut.
- Jaká je šance, že mě povolají do boje?Šance, že vás vyberou, je asi 1 %. Jste v podstatě záložák na střídačce, ale když už vás povolají, je to pro někoho jiného gól do prázdné brány.
- A co za to? Pocit, že jste někomu zachránili život, což je víc než všechny prachy světa. A taky náhrada mzdy a pár dní volna. A věčná sláva a obdiv sousedů, samozřejmě. Nezapomeňte, že někde čeká třeba zrovna dvouletá Madlenka, která potřebuje právě vás. A ne vaše lajky na fejsbuku, ale kousek vašich buněk.
Kolik je v ČR darcu kostní dřeně?
V Česku aktuálně potřebuje přes 40 lidí, včetně dětí, najít dárce kostní dřeně, a každoročně ji vyžaduje zhruba 1100 pacientů s leukémií a poruchami krvetvorby.
Víte, s tou kostní dření je to trochu jako s hledáním ztraceného klíče ve vesmíru – víte, že tam někde je, ale najít ten správný, co odemyká život, je fakt umění. A teď vážně, protože i ten klíč ve vesmíru by se tvářil vážně, kdyby šlo o život.
Právě teď u nás přes 40 lidí napjatě vyhlíží, jestli se někde nevynoří jejich genetické dvojče z pohledu dřeně. A víc než třetina z nich jsou fakt mrňata, co ještě ani pořádně nestihla ochutnat dospělácké koláčky. Třeba taková Madlenka, které nejsou ani dva roky. Místo řešení, jestli si vzít bagetu, nebo rohlík, musí řešit tohle.
A to je jen špička ledovce, vážení! Každý rok nám tu diagnóza postihne asi stovku pacientů s leukémií a k tomu dalších tisícovku lidí, co mají krvetvorbu tak trochu na dovolené. Pro ně je transplantace dřeně často poslední jízdenka zpátky do normálního provozu. Je to jako hrát loterii, kde výhrou není vila na Seychelách, ale prostě jen další den. Docela silná káva, že?
Mimochodem, když jsem nedávno čekal u zubaře a listoval nějakým časopisem (což je vždycky zážitek, protože ty časopisy jsou taky tak trochu muzeum), zaujalo mě, jak moc je důležité mít ten náš registr plný.
Kolik nás tu vlastně má tu "speciální esenci" k dispozici?
- V Českém národním registru dárců dřeně máme momentálně přes 115 000 registrovaných dobrovolníků. To je číslo, které zní fajn, ale když si vzpomenu na počet lidí v Praze, tak je to pořád spíš takový komorní večírek než pořádná tancovačka. Každý nový dárce je jako nová šance, nová naděje.
Co obnáší se stát takovým dárce-hrdinou?
- Věk: Musíte být mezi 18 a 35 lety, když se registrujete. Horní hranice se pak posouvá, ale pro začátek, to je váš startovní blok.
- Zdraví: Být fit, bez vážných chronických nemocí. Prostě ten typ, co si občas sám utře nos a nepotřebuje k tomu asistenci tří mediků.
- Registrace: Je to fakt rychlovka. Trochu slin, nebo malý odběr krve a vyplnění dotazníku. Trvá to asi jako vypít slušné espresso – a pak jen čekáte, jestli se váš otisk DNA někde neshodne s něčí naléhavou potřebou.
Proč je to takhle zapeklité? No, náš imunitní systém je jako umělecké dílo – každý ho má originální. A najít někoho, kdo má skoro stejný imunitní otisk, je jako hledat jehlu v kupce jehel, kde každá jehla vypadá trochu jinak. Ale když se to povede, je to jako zázrak. Doslova.
Komentář k odpovědi:
Děkujeme za váš názor! Váš komentář nám velmi pomáhá zlepšovat odpovědi do budoucna.