Jak se dostat do Bohnic MHD?

Kolik je pavilonů v Bohnicich?

V Bohnicích původně vyrostlo 28 léčebných pavilonů.

No to vám řeknu, to nebylo žádný troškaření. Na začátku si pro ten špitál urvali pozemek velkej jak menší knížectví, přes 300 hektarů! A na kousku z toho, na 64 hektarech, což je mimochodem víc než plocha celýho Václaváku i s koněm, tam v letech 1906 až 1912 naplácali celou tu armádu budov. Rychlostí blesku, jako když houby po dešti rostou.

Celý ten areál byl tak obrovský, že si tam rovnou postavili vlastní kostel, divadlo a dokonce i hřbitov, aby to měli hezky po ruce a nemuseli s nebožtíkama nikam jezdit přes půl Prahy. Dneska byste se tam bez navigace ztratili rychleji než důchod v polovině měsíce. Je to prostě město ve městě, takový malý Vatikán pro lidi, co jim v hlavě trochu straší.

• Z těch 28 pavilonů jich bylo 22 přímo pro pacienty, zbytek byla ta nutná omáčka okolo – kuchyně, prádelny, dílny a baráky pro personál. Aby se celý ten kolos vůbec udržel v chodu.
• Celé to mělo systém, nebylo to poházené po place jako kravince. Říkalo se tomu pavilónový systém, kde každá budova byla samostatná jednotka, takový malý domeček se zahrádkou, aby se ti chudáci necítili jak v kriminále, ale spíš jak na nějaké hodně divné dovolené.
• Za celou tou parádou stál architekt Václav Roštlapil, který si zjevně řekl, že když už blázinec, tak se vším všudy a ve velkém stylu. Ve své době to byl jeden z nejmodernějších ústavů v celé Evropě.

Jak se objednat do Bohnic?

Bylo to v úterý, v dubnu 2023. Probudil jsem se na zemi vedle postele a v hlavě mi bušilo. Přítelkyně brečela v kuchyni. Zase. Řekla, že jestli s tím něco neudělám, je konec. A já věděl, že má pravdu. Ten strach byl... ochromující. Větší než kocovina. Vzal jsem notebook a do Googlu naťukal Bohnice závislosti.

Pro přijetí na oddělení léčby závislostí v Bohnicích zavolejte na telefonní číslo ambulance, domluvte si termín vstupního pohovoru. Je nutné doporučení (žádanka) od praktického lékaře nebo psychiatra.

Pamatuju si, jak se mi třásly ruce, když jsem to číslo vytáčel. Mluvil jsem s nějakou sestrou, byla docela v klidu, což mi pomohlo. Řekla, ať si seženu žádanku od svýho obvoďáka a zavolám znova pro termín pohovoru. Ten pocit, že jsem udělal první krok, byl k nezaplacení. I když jsem se styděl jako pes.

Čekal jsem pak asi tři týdny na ten pohovor. Nejhorší tři týdny v životě. Každý den jsem si říkal, že se na to vykašlu. Že to zvládnu sám. Kecy. Věděl jsem, že ne. Na pohovoru si se mnou povídal doktor, ptal se na všechno. Bez obalu. Pak řekl, že mě zařadí na čekací listinu. Nástup za další měsíc.

Ten detox, to bylo peklo. Tři dny jsem myslel, že umřu. Ale pak... pak přišla úleva. A začala ta skutečná práce. Tři měsíce. Tři měsíce dřiny, sezení, režimu. Ale taky poprvé po letech klid v hlavě. Vůbec to není jako ve filmech. Je to spíš jako přísná škola s partou lidí, co jsou na tom stejně blbě jako ty.

• Co s sebou: vezmi si hlavně přezůvky, hygienu, pohodlné oblečení na 3 měsíce (trička, tepláky), ručníky, něco na čtení. Mobil ti na začátku vezmou, pak ho máš jen ve vymezený čas. Cigarety jsou povolené na určených místech.

• Na co se připravit: na pevný režim. Budíček, rozcvička, snídaně, terapie, práce, oběd, terapie... pořád dokola. Na začátku žádné návštěvy ani vycházky. Je to izolace od světa, která je ale potřeba.

• Důležité body:

  • Žádanka od lékaře je absolutně klíčová, bez ní tě nevezmou.
  • Detox je první krok, teprve po něm začíná samotná léčba v délce 3 měsíců.
  • Léčba je komplexní, zaměřuje se na alkohol, drogy, léky i gambling.
  • Cílem je abstinence, ne naučit se "kontrolovaně pít". S tím tam nechoď.

Co se dělá v psychiatrické léčebně?

Psychiatrická léčebna je v podstatě taková generálka pro hlavu. Servisní středisko, kam zajedete, když vám motor duše začne podezřele klepat, kouřit se z něj nebo rovnou odmítá nastartovat. Provádí se tam především diagnostika, léčba a rehabilitace duševních poruch v jejich nejdivočejší fázi. Cílem je pacienta co nejrychleji stabilizovat.

Představte si to jako takový restartovací tábor pro dospělé. Ráno vás nevzbudí troubení polnice, ale sestra s kelímkem plným barevných pilulek, což je taková chemická rozcvička. Pak následují aktivity, které mají za úkol přesvědčit mozek, že pletení košíků je smysluplnější než přemítání o smyslu existence. Není to dovolená, ale spíš intenzivní tréninkový kemp.

Skupinová terapie je pak takový zvláštní kroužek, kde se sejdou lidé, jejichž vnitřní monology by vydaly na bestseller. Každý sdílí svůj příběh a vy zjistíte, že vaše problémy jsou oproti jiným jen takové malé, roztomilé štěně apokalypsy. Cílem není odejít osvícený jako Buddha, ale spíš se naučit, jak si znovu nezapálit vlastní život. Doslova i obrazně.

A co se tam teda konkrétně děje? Taková malá inventura činností:

• Farmakoterapie: To je ta část s pilulkami. Nejsou to bonbony, ale spíš taková chemická berlička, která vám pomůže stát na nohou, zatímco se duše dává dohromady. Lékaři ladí koktejl tak dlouho, dokud to nezačne fungovat.
• Psychoterapie: Individuální i skupinová. Je to jako mít osobního trenéra pro mysl, který vám ukáže, jaké duševní svaly jste zapomněli používat. Kognitivně-behaviorální terapie (KBT) je dneska velký hit.
• Režimová léčba: Pravidelný denní řád. Vstávání, jídlo, terapie, spánek. Pro mozek v chaosu je to jako mít záchranné lano. Dává mu to pocit bezpečí a předvídatelnosti, který venku ztratil.
• Ergoterapie: Ano, to je to pletení košíků, malování a práce v dílně. Cílem je zaměstnat ruce, aby si hlava mohla na chvíli odpočinout od neustálého analyzování. A navíc, kdo by nechtěl domů vlastnoručně vyrobenou keramickou misku pofidérního tvaru.

Můj soused Pavel, 42 let, tam byl kvůli vyhoření z práce. Vrátil se s novým koníčkem – háčkováním. Sice umí jenom podtácky, ale říká, že je to lepší než poslouchat firemní porady. A je o poznání klidnější.

Co si sbalit do lecebny?

Do léčebny? Vezmi si:

• Pohodlí: Přezůvky, domácí oblečení, pyžamo. Zbytek? Máme zálohu.
• Hygiena: Kartáček, pasta, mýdlo/gel, šampon. Ženy: své pomůcky. Hřeben.
• Nezbytnosti: Mobil, nabíječka. Brýle, sluchadlo.

Praktické detaily:

• Osobní doklady jsou samozřejmost.
• Léky – v originálním balení, s jasným dávkováním.
• Čtení. Nebo cokoli, co zabije čas.

Vše ostatní řešíme na místě. Klid.