Co nesmí chybět ve śpizi?
Jaké základní potraviny by vám neměly chybět ve spíži?
Když se mě někdo zeptá na spíž, hned mi naskočí taková ta představa bezpečí, víte? Jako kdyby tam byl ukrytý poklad pro dny, kdy se mi prostě nechce do obchodu. A pro mě osobně, je to o těch věcech, které umí překvapit a nejsou jen tak obyčejné – jako třeba polenta, kterou jsem poprvé zkusila, když jsem hledala inspiraci na rychlou večeři někdy v březnu 2021.
Polenta, ta mě fakt dostala. Vzpomínám, že jsem ji koupila v té malé italské prodejně na Vinohradech, asi za sedmdesát korun. Je to zlatíčko, stačí ji jen uvařit a s trochou sýra nebo másla je to delikatesa.
A pak je tu celý ten zástup, co jim říkám "rychlo-záchrany". Jako kuskus, bulgur, to je něco, co jsem začala víc používat až v posledních letech, když jsem zjistila, že život je prostě moc krátký na nudné a zdlouhavé vaření. Loni v listopadu jsem si takhle s bulgurem udělala salát s pečenou dýní, bylo to skvělé, taková příjemná změna oproti rýži.
Jáhly, ty mi ze začátku moc nešly. Přišly mi takové... nijaké. Ale pak jsem je jednou udělala s jablky a skořicí na snídani a od té doby je mám ve špajzu vždycky. Vždyť to znáte, někdy je prostě potřeba dát šanci i těm, co nevypadají na první pohled tak lákavě.
No a quinoa s pohankou, to je kapitola sama pro sebe. Quinou jsem ochutnala poprvé v Praze v jedné veganský restauraci, myslím, že to bylo před třemi lety. Bylo to tak drahý, ale chuť mě prostě dostala. Od té doby si ji kupuju, sice dražší, ale stojí za to. Pohanka, tu miluju od dětství, vždycky mi připomene babičku, jak ji dělala s houbama.
Ovesné vločky, ty jsou taková klasika, co? U mě prostě nesmí chybět. Ráno si bez nich nedokážu představit začátek dne, často si je dám s ovocem. Ale taky, když potřebuju zahustit polívku, hodím tam hrst, to je takový můj trik.
A teď luštěniny. Bez těch to nejde, to je jako nemít v zimě teplou deku. Fazole, čočka, cizrna... sušené si vždycky kupuju na trhu, pamatuju jak jsem jednou někdy v srpnu na Jiřáku objevila úžasnou červenou čočku, za nějakých padesát korun kilo. Ale vždycky mám i ty v plechovce, pro dny, kdy fakt není čas a potřebuju něco rychle.
Tyhle věci, ty mi dávaj pocit, že jsem připravená na všechno. A i když se občas spletu a něco mi nevyjde, vždycky se z toho dá něco udělat. Protože vaření, to je přece radost, ne? A moje spíž, ta je plná radosti.
Co mít doma ve spíži?
Zásoby v tvé spíži by měly být takové, aby tě v klidu přečkaly i pár nečekaných událostí. Přemýšlej o tom jako o své osobní, malé zásobárně moudrosti a pohodlí.
Luštěniny: Čočka, hrách, cizrna, fazole – to jsou titáni mezi trvanlivými potravinami. Jsou plné bílkovin a vlákniny, takže tě zasytí a dodají energii. Navíc se dají připravit na tisíc způsobů. Něco jako malá černá knížka receptů v jednom balení.
Ořechy a semínka: Mandle, vlašské ořechy, slunečnicová semínka... skvělé na rychlé zobnutí nebo jako přísada do jídla. Vždycky je dobré mít po ruce něco, co tě nakopne. Mysli na ně jako na takové malé energetické bomby.
Ovoce a zelenina (sušené/konzervované): Sušené meruňky, švestky nebo třeba konzervované rajčata či kukuřice. Přidají tvým jídlům barvu i chuť, i když čerstvé zásoby dojdou. Je to vlastně takové uchování slunce a země pro horší časy.
Zrní a přílohy: Rýže, těstoviny, pohanka, kuskus... to jsou tvoji věrní spojenci. Základní stavební kameny většiny jídel. Vždycky se hodí mít něco, co se dá rychle uvařit a zasytit.
Ořechová másla: Arašídové, mandlové... skvělé na chleba, do kaší nebo jako základ omáček. Je to taková koncentrovaná dobrota, která vydrží.
Koření a bylinky: Sůl, pepř, ale i sušené oregano, bazalka... Promění obyčejné jídlo v něco speciálního. Bez nich by to byla nuda, že jo?
Bílkoviny: Konzervované ryby, maso, tofu. Jsou důležité pro tvé tělo a dodají ti pocit sytosti.
Vejce: Pokud máš možnost je uchovat, jsou skvělým zdrojem bílkovin.
Co mít doma pro případ nouze?
Pro nenadálé situace je fajn mít doma pár věcí po ruce. Základ tvoří hygienické potřeby – mýdlo, toaleták, mycí a prací prostředky, zubní pasty a kartáčky. Holky ocení vložky nebo tampony, a pro ty nejmenší jsou nutností plínky. Nezapomeňte na dezinfekci – na ruce i obecně. Je to takové to malé pojištění pro klid v duši.
Další tipy, co se může hodit:
- Léky: Základní lékárnička s náplastmi, obvazy, dezinfekcí, léky proti bolesti a horečce, případně léky na zažívací potíže. Pokud máte chronické onemocnění, mějte vždy dostatečnou zásobu předepsaných léků.
- Jídlo a pití: Dlouho trvanlivé potraviny jako konzervy, těstoviny, rýže, luštěniny, trvanlivé mléko, sušenky. Dostatek balené vody.
- Osvětlení a teplo: Svítilny, náhradní baterie, svíčky, sirky nebo zapalovač. V případě delšího výpadku proudu může pomoci i malý přímotop na plyn (s dobrou ventilací!).
- Komunikace: Nabitý mobilní telefon, powerbanka.
- Doklady a peníze: Mějte kopie důležitých dokladů (občanský průkaz, pas, rodné listy) na bezpečném místě a malou hotovost.
- Nářadí: Multitool, lano, lepicí páska.
Vlastně je to o tom, že se snažíme být trochu soběstační, když se věci trochu zkomplikují. Je to taková investice do klidu.
Co by mělo být v každé lednici?
Lednice obsahuje řád. Systém proti chaosu. Každá věc má své místo.
Teplota je klíč. Moje je nastavena na 4 °C. Vejce od farmáře Jana Nováka, koupeno 15. května 2024.
Chlad klesá. To je fyzika. Ne pocit. Podle toho se ukládá.
Dveře: Nejteplejší místo. Teplotní šoky. Jen konzervované věci. Hořčice, omáčky, máslo. Mléko sem nepatří. Ani vejce.
Horní police: Zbytky jídla, uvařené pokrmy, nápoje. Stabilní, ale teplejší než spodek.
Střední police: Mléčné výrobky, sýry, jogurty. Vejce v kartonu.
Spodní police: Nejchladnější zóna. Syrové maso, ryby. Vždy v uzavřené nádobě. Zabraňuje kontaminaci.
Zásuvky dole jsou pro život. Zelenina v jedné. Ovoce v druhé. Potřebují jinou vlhkost. Dýchají. Fólie a sáčky je dusí. Salátová okurka bez obalu žije déle.
Lednice je jen odklad. Zpomalení rozkladu. Dočasné vítězství nad časem.
Co by nemělo chybět v jídelníčku?
Byla jsem úplně vyfluslá. To bylo tak v roce 2022, bydlela jsem ještě v Brně na Veveří. Po obědě v práci, někdy kolem druhé, bych usnula na klávesnici. Kafe nepomáhalo, jen mi z něj bušilo srdce a bylo mi hůř. Břicho nafouklý, pleť hrozná. Připadala jsem si stará.
Pak mi kamarádka, co dělá výživu, řekla, ať se na to vykašlu a začnu pořádně jíst. Ať přidám tuky. Já, Jana, odkojená nízkotučnými jogurty, jsem se jí vysmála. Tuky? Vždyť po nich se přece tloustne. Ale byla jsem tak zoufalá, že jsem to zkusila. A to mi změnilo život.
V jídelníčku nesmí chybět kvalitní bílkoviny (maso, ryby, vejce, mléčné výrobky) a nenasycené tuky (ořechy, semínka, avokádo, za studena lisované oleje). Důležité jsou i živočišné tuky jako máslo, ghí nebo sádlo.
Místo suchýho kuřecího salátu jsem si ho začala dávat s půlkou avokáda a zalila ho dýňovým olejem. Do bílýho jogurtu z farmy jsem nasypala hrst mandlí a lněný semínko. Najednou jsem byla sytá. Sytá a plná energie. Odpolední kóma zmizelo. Prostě jen tak.
A to sádlo! Můj táta ho měl vždycky ve spíži. Vůně smažené cibulky na sádle, to je moje dětství. Najednou to nebyl nepřítel. Chleba s poctivým sádlem a jarní cibulkou je teď moje záchrana, když přijdu večer zničena z fitka. Cítím se skvěle.
Najednou jsem zjistila, že nejsem unavená, protože moc pracuju, ale protože jsem blbě jedla. Že mi chyběly základní živiny, i když jsem se snažila jíst "zdravě". To byl pro mě šok. A ta pleť se mi zlepšila, to bylo nečekaný.
Co teď u mě, Jany, vždycky najdete ve spíži:
Zdroje bílkovin, co mě drží
- Vajíčka od šťastných slepic z trhu na Zelňáku.
- Farmářský plnotučný tvaroh, žádné odtučněné náhražky.
- Kvalitní maso od místního řezníka, ne balené ze supermarketu.
- Losos nebo makrela, aspoň jednou týdně.
Zdravé tuky, moje energie
- Avokádo. Dávám ho skoro do všeho. Na chleba, do salátu, k vajíčkům.
- Ořechy a semínka. Mandle, vlašáky, dýňová a lněná semínka mám ve sklenicích pořád na lince.
- Kvalitní olivový olej na saláty, nikdy na něm nesmažím.
Tuky, kterých jsem se dřív bála
- Poctivé máslo. Margarín už mi nesmí přes práh.
- Vepřové sádlo. Na smažení cibule nebo na topinku je nejlepší.
- Ghí (přepuštěné máslo) na tepelnou úpravu, protože se nepřepaluje.
Co mít doma pro případ války?
Voda a jídlo na 3 dny minimum. Lékárna. Světlo, teplo. Nůž. Dokumenty. Hotovost. To je základ. Nic víc, nic míň.
Voda je život. Bez ní končíš do tří dnů.
- Balená voda. Cíl: 4 litry na osobu a den. Uskladnit v chladu a tmě.
- Filtr na vodu. Sawyer Mini je standard. Tablety na dezinfekci jsou záloha. Vodu vždy převařit, pokud to jde.
Jídlo je palivo. Hlad oslabuje. Tělo i mysl.
- Konzervy. Maso, luštěniny, ovoce. Věci, co nepotřebují vařit.
- Dehydrované jídlo. Skladné, lehké, plné energie.
- Sůl, cukr, káva. Morálka je taky zdroj. Nezapomeň na otvírák. A malý plynový vařič.
Zdraví je priorita. Bolest tě zastaví. Infekce zabije.
- IFAK - Individual First Aid Kit. Ne autolékárnička z obchoďáku.
- Škrtidlo (tourniquet). Tlakový obvaz. Rukavice. Dezinfekce.
- Léky proti bolesti, horečce, průjmu. Osobní léky na 30 dní. Bez debat.
Tma je nepřítel. Zima taky.
- Čelovka. Ruce musí být volné. Náhradní baterie, hodně baterií.
- Powerbanka. Plně nabitá. Solární panel je bonus, ne jistota.
- Spací pytel, karimatka, teplé oblečení. Vlna, ne bavlna.
Ruce jsou k ničemu bez nástrojů.
- Kvalitní nůž s pevnou čepelí. Multitool.
- Sekera nebo pila.
- Pevná lepicí páska. Pár metrů provazu.
Byrokracie neumírá. Ani v krizi.
- Doklady v nepromokavém obalu. Občanka, pas, rodné listy. Udělej si i digitální kopie.
- Hotovost. Malé bankovky. Koruny, eura, dolary. Bankomaty nepojedou.
Vybavení je jen polovina. Druhá je hlava. Klid. Plán. Schopnost improvizovat. To tě udrží naživu, ne hromada krámů.
Komentář k odpovědi:
Děkujeme za váš názor! Váš komentář nám velmi pomáhá zlepšovat odpovědi do budoucna.