Co vařit k obědu z vepřového masa?

Co k obědu z vepřového masa?

Vepřové k obědu?

Koleno… ta kůrka, když praská pod nožem. Guláš, no jasně, s knedlíkem, jak jinak. Nebo panenka, taková jemná, s bylinkami.

Víš, někdy si říkám, jestli je to maso vůbec důležité. Spíš ty vzpomínky kolem toho, co?

• Pečené koleno: Křupavá kůrka, pomalé pečení.
• Vepřový guláš: S poctivou paprikou, s knedlíkem.
• Panenka: Bylinková omáčka, lehkost.

Kdybych měl volit, asi bych se rozhodoval mezi tím kolenem a gulášem. Ale teď, v noci? Ani jedno. Spíš bych si dal čaj. Černý. Silný.

Co uvařit z vařeného vepřového masa?

Jo, vařený vepřák… co s ním? Hmm…

• Rizoto! To je jasný. Rýže, cibulka, mrkev, hrášek, hotovo. 2023 je rok experimentování, tak tam klidně hodím i trochu chilli.

• Ale co kdybych chtěl něco jiného? No jo.

• Sekanou? Ne, to je moc práce.

• Bramboráky? S vepřovým? Zní to dost mastně. Ale s kysaným zelím by to mohlo jít.

• Včera jsem dělal guláš. Z hovězího. Ale s tímhle vepřovým by to šlo taky. Dala by se použít i ta stará šťáva z pečeného masa co zbyla z neděle.

• Hlavně, ať to není zase nudle s omáčkou. To už jsem jedl milion krát! A co třeba… salát? Ne, tohle je moc rychlé.

• Potřebuji něco vydatného. Ale ne moc složitého. Jsem líný.

• Aha! Vepřové na paprice! To by šlo! S knedlíkem, samozřejmě.

Klíčové body: Rizoto, vepřová na paprice, bramboráky.

Možnosti:

• Na nudličky, podusit, zelenina, rýže.
• Paprika, cibule, rajčata, knedlík.
• Bramboráky s kysaným zelím.

Osobní poznámka: Včera jsem snědl 3/4 kila toho pečeného masa. Dneska se musím krotit. Moje váha je už dost vysoká. 105 kg to už není sranda. Musím s tím něco udělat.

Co se dá uvařit z vepřové plece?

To víš, s tou vepřovou plecí, to je kapitola sama pro sebe! Vzpomínám si na loňské léto, na chalupě u babičky. Bylo horko, přes 30 stupňů, a babča grilovala. Vůně… bože, to byla nádhera! Grilovala tenkrát vepřovou plec, nakrájenou na pořádné plátky. Bylo to prostě úžasné, šťavnaté, křehké maso. Nic suchého, na rozdíl od té kýty, co nám jednou přinesl strýc Jirka z jeho "úžasného" grilování. To bylo fakt suché, jak podrážka od boty.

A co ještě? No jasně, špízy! To se mi vybaví ta dovolená v Chorvatsku v roce 2022. Byli jsme v malé restauraci blízko Splitu, kde dělali perfektní špízy z vepřové plece. Byly marinované v něčem bylinkovém, s rajčaty, paprikou… mňam! A co čevabčiči? To je taky bomba. Vídám je často v naší oblíbené řeznictví na rohu ulice Národní třídy.

• Špízy
• Ražniči
• Čevabčiči
• Grilované plátky

Klíčové body: Vepřová plec je šťavnatá, vhodná na grilování, špízy, ražniči i čevabčiči.

Co uvařit z vepřového boku?

Vepřový bůček? Tady máš.

• Pečený. Dlouho.
• Marinovaný. Pomalu.
• Nadívaný. Rychleji.
• Dvakrát pečený + jablka. Fajn kombinace.
• Roláda. Klasika.
• Sečuán & karamel. Zkus to.
• Med & pivo. Sladká tečka.
• Na chlebu. Jednoduše.

Bůček má grády. Tuk nosí chuť. Dobře propečený je základ.

Doplňující info:

• Pečení? 160-180 °C. Čas hraje roli.
• Marináda? Sójovka, česnek, zázvor. Nic nezkazíš.
• Nádivka? Zelí, houby, uzené. Co dům dá.
• Glazura? Med, hořčice, pivo. Slaď slanou chuť.
• Koření? Sečuánský pepř je must-have.

Proč bůček?

• Univerzálnost: Pečení, vaření, smažení. Všechno jde.
• Chuť: Intenzivní, bohatá. Tuk je nositelem chuti.
• Cena: Relativně levné maso.
• Konzistence: Křehké maso, křupavá kůže. Senzace.

Bonus: Zkus sous-vide. Výsledek je boží. Bůček se rozpadá na jazyku.

Na co se dá použít vepřová plec?

Vepřová plec? To je pořádná bestie! Ne, vážně, ten kus masa má potenciál, jako nevyužitý talent v populární skupině. Dlouho peče, dlouho se dusí, ale výsledek? Boží!

• Perkelt? Jasně! A to segedínský s tím zelím, to je klasika, jak stará fotka v rodinném albu.
• Ragú? Představ si to: vláčné maso, omáčka hustá jak med, perfektní na těstoviny.
• Guláš? To je jasná volba. Ať už s cibulí a paprikou, nebo s exotickými ingrediencemi, bude to pecka.
• Dušená? Hmm, na kmínu, houbách, česneku... vůně, co by probudila i mrtvého. Moje teta Zdena dělá takovou na pivě, to je pohádka.
• Pečená? Na tom kmínu, jako říkal jsem, nebo na kořenové zelenině... krásně se opeče, šťavnatá, křehká.
• Roláda? Ano, dá se i tak. Prostě ten plátek, náplň, a do trouby. Moje babička (Bohužel, už nežijící) dělávala roládu s švestkami, famózní.

Klíčové body: Dlouhá tepelná úprava, univerzální použití, výborná chuť. Představte si ji, jak se pomalu rozpadá na jazyku, plná chuti a šťávy. To je teprve symfonie chuti!

Moje teta Zdena by vám o vepřové pleci vyprávěla hodiny. A to nejen o vaření. Ona k tomu má i filozofické úvahy. Říkala, že vepřová plec je jako život: chce to čas, trpělivost, a pak se to odvděčí skvělým výsledkem.

A ještě dodatek: Ještě jsem zapomněl zmínit, že plec se skvěle hodí i na pomalé vaření v Crock-Potu. To je na téma dalšího článku, ale už teď vám můžu říct, že výsledek je úžasný. Vyzkoušejte třeba na vinném omáčce, nebo s jablky a brusinkami.

Jaký je rozdíl mezi kotletou a pečení?

Kotleta má kost, pečeně je vykostěná. Pečeně se taky říká karé, občas i přední části masa.

• Kotleta: Maso s kostí, typicky žebírková část. Představ si to jako takový kus "s držátkem." Kost dodává chuť, ale hůř se krájí.
• Pečeně: Vykostěný váleček masa, drží pohromadě. Karé je v podstatě vykostěná kotleta. Přední pečeně je z plece, zadní třeba z kýty.
• Karé: Vykostěná kotleta, jakoby "upgrade" kotlety. Snadno se krájí, univerzální.

Je to taková masitá alchymie. Z jednoho zvířete máš tolik možností! Záleží, co chceš dělat, jakou máš náladu. V mase je kus historie, tradice, prostě život. Člověk si u toho vaření i tak nějak uvědomí, odkud jídlo pochází, co myslíš?