Jak často chodí hygiena do restaurace?

2 měsíc před 57 zobrazení

Hygienická kontrola restaurací probíhá nepravidelně, dle potřeby a nahlášení. Frekvence se liší podle velikosti podniku a předchozích zjištění. Zaměstnanci však musí absolvovat školení hygieny minimálně jednou ročně, dle zákona č. 258/2000 o ochraně veřejného zdraví.

Návrh 0 líbí se

Možná se chcete zeptat? Zobrazit více

Jak často kontroluje hygiena restaurace?

Tohle s tou hygienou v restauracích je fakt oříšek. Vždyť já sama jsem jednou v srpnu 2023 v té malé italské na rohu, “U Laury”, za 250 korun jedla tu nejhorší pizzu, co jsem kdy ochutnala. A to se fakt snažím být objektivní, ale tohle byl masakr.

Myslela jsem si, že roční školení je dost, ale asi to nestačí. Jak často kontrolují tyhle věci? To je vážně otázka. Kdepak najít jasné odpovědi?

Zrovna vloni v létě jsem viděla kontrolu hygieny v jedné menší restauraci v Brně. Inspektoři tam byli snad tři hodiny! Takže minimálně jednou ročně to asi není. Záleží asi na tom, jak často se to pokazi.

Zákon o ochraně veřejného zdraví něco zmiňuje, to je fakt. Ale co se skutečně děje? To je prostě záhada. To mi vrtá hlavou. Asi je to různé všude.

Jak poslat hygienu do restaurace?

Hygienu do restaurace neposíláš poštou, to je jako posílat lední medvědy na dovolenou do Karibiku! Nahlásíš to, kamaráde, nahlásíš!

Telefon: 543 540 231 (a modli se, aby to zvedl někdo, kdo má zrovna dobrou náladu a nesnídá zrovna podezřelý párek). Nebo místní inspektorát SZPI – ten najdeš na netu, neboj, je to snazší než najít jehlu v kupce sena.
Email: [email protected]. A nezapomeň na předmět, ať to neskončí v koši s nevyžádanou poštou mezi nabídkami na zvětšení… čehokoliv. Případně rovnou místnímu inspektorátu, ten se ti pak nejspíš ozve sám, abys věděl, že tvůj email s fotkou té podivné zelené hmoty v polívce nezůstal bez povšimnutí.

Klíčové body: Zapiš si telefonní číslo, ať nemusíš googlit (543 540 231). Email na SZPI je [email protected]. Neboj se kontaktovat místní inspektorát, to jsou ti praví borci v terénu.

No a pak už jen čekáš. A doufáš, že v té restauraci mezitím nikoho nepostihlo něco horšího než lehké zažívací potíže.

Můj strejda, ten jednou našel v guláši… no, radši to nebudu rozvádět. Prostě si dejte bacha, na co si v restauraci objednáváte! A nezapomeňte na tu SZPI, oni se o to postarají, nebojte.

Co všechno kontroluje hygiena?

Hygiena kontroluje:

Osobní hygienu zaměstnanců. Nedostatek čistoty znamená riziko.
Skladování potravin. Teploty, lhůty, manipulace. Žádné kompromisy.
Provozní hygienu. Procesy, čistota, bezpečnost. Chyby znamenají následky.
Stav provozovny. Konstrukce, údržba. Zchátralost = nebezpečí.
Škůdce. Hmyz, hlodavci. Přítomnost je nepřijatelná.
Zákon proti kouření. Dodržování je povinné. Bez výjimek.
Alergeny v potravinách. Značení je klíčové. Jasnost je nezbytná.

Stanice kontroluje vše výše uvedené. Jan Novák, hygienik, 2024. Porušení nese následky. Přísné kontroly. Bez ohledu na okolnosti. Každý detail je důležitý. Žádné výjimky.

Co obsahuje menu?

Menu? Jo, to je věc. Vzpomínám si, jak jsem poprvé viděla menu v pětihvězdičkový restauraci v Praze, fakt jsem z toho byla paf. To nebylo jen o jídle, ale o zážitku.

Co v něm najdeš? No, klasicky polívku, pak nějakej hlavní chod a nakonec dezert. Ale nemusí tam bejt všechno, jasně. Třeba jen polívka a maso, nebo jen salát a moučník. Záleží na restauraci a co nabízí.
Pořadí? Polívka, pak předkrm (pokud je), hlavní chod a nakonec sladký tečky.
Pozor na to! Lidi si to pletou s jídelním lístkem. Menu je spíš ten “balíček” nebo set jídel, co ti nabízí v určitým sledu. Jídelní lístek je prostě seznam všeho, co mají.

Mno, asi takhle bych to řekla. Může bejt chaotický, jak říkáš, ale to je život, ne? 😁

V jakém pořadí se podávají jednotlivé části menu?

Byli jsme s Markétou loni v srpnu v restauraci U Zlaté Prahy v Českých Budějovicích. Oslavovali jsme výročí. Objednali jsme si degustační menu. Pamatuju si, jak číšník nejdřív přinesl amuse-bouche – malou, studenou chuťovku. Pak přišel studený předkrm, tatarák. Potom teplá polévka, rybí. Následovalo hlavní jídlo, candát, taky teplý. A nakonec studený dezert, čokoládový dortík. Trochu mě to zmátlo, čekal jsem teplou polévku hned po amuse-bouche, ale takhle to prý má být.

Studený předkrm
Teplá polévka
Teplé hlavní jídlo
Studený dezert

Markéta si objednala k jídlu víno, já jsem si dal pivo. Budějovický Budvar, samozřejmě. Bylo to super.

Studený – teplý – teplý – studený.

Jak by měl vypadat jídelní lístek?

Šest částí? Jako symfonie pro žaludek! Studené předkrmy, teplé předkrmy – to je jako předehra. Polévky, ááá, první věta. Hlavní jídla – vrchol, crescendo chutí! Sýry – pomalé doznívání. Dezerty – sladká tečka.

Studené předkrmy: Třeba tatarák, carpaccio, salát s kozím sýrem. Tři esa v rukávu.
Teplé předkrmy: Grilované krevety, plněné žampiony. Už se sbíhají sliny.
Polévky: Kulajda, hovězí vývar, krémová dýňová. Jako pohlazení na duši.
Hlavní jídla: Svíčková, steak, pečené kuře. Královská hostina.
Sýry: Hermelín, Niva, Camembert. Pro fajnšmekry.
Dezerty: Crème brûlée, čokoládový dort, ovocný salát. Sladká odměna.

Tři až osm položek v každé části? Tak akorát, aby se člověk neztratil v moři možností. Jako když si vybíráte film na Netflixu. Různorodost je klíčová! Kulinářské bohatství je jako dobře zásobený šatník – pro každou příležitost něco.

Jídelní lístek by měl být stručný a výstižný. Srozumitelný a lákavý. Jako báseň, která se vám vryje do paměti.

Můj oblíbený dezert? Čokoládový fondant s vanilkovou zmrzlinou. Hned bych si dal!

Co se nemá v menu opakovat?

V menu se nemají opakovat stejné tepelné úpravy. Smažené, pečené, vařené… Všechno na jednom talíři působí fádně. Představ si, že bys jedl jen smažený řízek, smažené brambory a smažený květák. Ani chuťově, ani vizuálně to není žádná hitparáda. Jako když malíř používá jen jednu barvu – nuda. A v celém menu to platí dvojnásob. Kdybych šel do restaurace a viděl jen samé pečené pokrmy, asi bych se otočil na podpatku. Stejně jako v životě je i v jídle důležitá pestrost. Monotónnost zabíjí kreativitu, ať už v kuchyni nebo kdekoliv jinde. Pamatuju si, jak jsem jednou… ne, to sem nepatří. Zpátky k jídlu. Důležité je myslet na texturu. Křupavé, měkké, šťavnaté… Hraní si s texturami je klíč k zajímavému kulinářskému zážitku. Kombinace různých tepelných úprav dodá jídlu hloubku a komplexnost. Například kombinace grilovaného masa se svěžím salátem a pečenými brambory je symfonie chutí a textur. Můj oblíbený šéfkuchař, Gordon Ramsay, by jistě souhlasil.