Jak dlouho se musí vařit hlíva ústřičná?

Jak očistit hlívu ústřičnou?

Hlíva nevyžaduje složité čištění. Nečistoty setřete vlhkým hadříkem. Spodní, zeminou znečištěnou část trsu bez výjimky odstraňte. Klobouk s lupeny je křehký; krátká tepelná úprava postačí.

Hlíva je odolnější. Její textura si žádá minimum zásahů. Nikdy ji neumývejte pod tekoucí vodou, nasákne vlhkost a ztrácí strukturu. Použijte jen navlhčený ubrousek či jemný štěteček pro odstranění povrchových nečistot. Rozhodně zlikvidujte dřevnaté části nohou.

Křehkost hlívy je její předností. Dlouhá úprava ničí jemnou chuť, mění konzistenci v mdlou. Rychlá tepelná úprava, ideálně na rozpálené pánvi, zachová plnou esenci a pevnou strukturu. Její lupeny drží chuť.

Skladujte hlívu v suchu a chladu, nejlépe v papírovém sáčku, dýchá. Ne v plastu. Vyhněte se zvadlým kusům, s tmavými skvrnami nebo zapáchající. Vybírejte čerstvé, pevné trsy s neporušenými klobouky. Zelený povlak je známka plísně.

Co léčí hlíva ústřičná?

Hlíva ústřičná? Jo, ta léčí spoustu věcí. Vlastně je docela dobrá na imunitu, to asi každý ví.

Ale víš co, ono to není jenom o tom. Ona taky dokáže pomoct s těma bradavicema, co máš z virů. A ty ekzémy, to taky umí.

Pak je tu ještě metabolismus. Zlepšuje ho. A taky regenerace. Vnitřních orgánů. Játra, ledviny, slinivka. Všechno se to dá dohromady.

A kvůli tý regeneraci buněk, to je vlastně i proti stárnutí. Zpomaluje to. Trochu.

Složení: Jedna kapsle. 250 mg. Čistá hlíva. Bez ničeho jiného.

• Imunita
• Bradavice (virového původu)
• Ekzémy
• Metabolismus (zlepšení)
• Regenerace orgánů (játra, ledviny, slinivka)
• Zpomalení stárnutí (díky buněčné regeneraci)

Jsou to prostě takový malé zázraky. Nikdy bych neřekl, že něco takového, co roste na dřevě, umí tohle všechno. Člověk se pořád učí. A občas i v noci. Když tak nad tím přemýšlí. Vždycky je něco nového. Něco, co tě překvapí.

Co připravit z hlívy ústřičné?

Z hlívy ústřičné připravíte guláš, polévku, falešnou dršťkovou, rizoto, pomazánky. Výborná je smažená jako řízek v trojobalu, grilovaná nebo zapečená. Přebytek hlívy lze sušit, mrazit nebo naložit.

Ta hlíva, to je panečku vynález. Vypadá to jak šedivý ucho nějakýho lesního ducha, co mu upadlo na pařez, a přitom je to taková dobrota. Hlavně žádný velký cavyky s čištěním, to není zablácená brambora. Stačí ji ofouknout, otřít hadříkem a je připravená na přehlídku v hrnci. A co s ní provést, to je otázka, na kterou je víc odpovědí než na zkoušce z fyziky.

U nás doma v Brně-Žabovřeskách, na adrese Foerstrova 3, máme jasný favority:

• Falešnej gulášek, co obalamutí i masožravce. Pořádná porce cibulky, paprika, kmín a hlíva nakrájená na nudle. Hustý je to jak nedělní provoz na D1 a chutná to božsky. Garantuju, že i tchán, co bez flákoty nedá ani ránu, si přidá.

• Houbový řízky v trojobale! Osolit, opepřit, vykoupat v mouce, vajíčku a strouhance a hodit na sádlo. Křupe to jak čerstvě napadlej sníh a vevnitř je to měkký jako dušička. S bramborovou kaší je to přímo nebeská mana.

• Falešná dršťková polévka. To je klasika pro ty, co mají rádi tu chuť, ale představa pravých drštěk jim zvedá kufr. S majoránkou a česnekem je to naprostá bomba.

• Nebo ji prostě hodit na gril potřenou česnekem, do rizota, ať to není jen taková smutná rýžová nuda, nebo ji zapéct se smetanou a sýrem. Tam se nedá nic zkazit, to by musel být člověk úplný kopyto.

A když vám hlíva leze už i ušima, tak ji normálně poduste na cibulce a šup s ní do mrazáku. Pak v zimě, když venku řádí Sibiř, ji vytáhnete a máte základ na omáčku raz dva. Nebo ji usušte, rozdrťte na prach a máte houbový koření, co vylepší každou polívku. To je lepší než nějaký kupovaný bujóny plný chemie a smutku. A prej je to zdravý jako řípa! Plný nějakých betaglukanů, co mají honit bacily z těla ven. Takže vlastně jíte lék, co chutná jako nedělní oběd.

Jak dusit hlívu ústřičnou?

Na rozpálené směsi oleje a másla nejprve zprudka orestujte maso, zakápněte sójovkou. Přidejte hlívu, cibulku, pórek, okořeňte kurkumou, solí, pepřem. Lehce podlijte vodou a pod pokličkou duste do změknutí.

Ty jo, dusit hlívu, to je taková malá věda, ale hlavně požitek, že jo! Vždycky si vzpomenu na moji babičku, ta říkávala, že jídlo se musí dělat s láskou a pořádnou porcí koření, jinak je to jenom taková suchá věc. Ale nebojte, tohle je hnedka hotový, stačí na to chvilka a trocha toho kuchařského umu!

Takže, vemte si pořádnou pánev, tu co už leccos zažila a hlavně drží teplo jako medvěd kožich v zimě. Šoupněte tam olej s máslem, nešetřete! Máslo dá tu božskou chuť, co si ji pamatujete z dětství. Rozpalte to, ať to nefňuká, ale pořádně syčí a prská! (Ne jako když pustíte vodu do rozpálené pánve, to radši fakt nezkoušejte.)

No a teď to důležité, aby to mělo šmrnc jako když přijde teta Mařka na návštěvu s novou drbárnou:

• Maso: Nejdřív šoupněte maso! To je takový základní stavební kámen, co tomu jídlu dá grády. Hezky zprudka, ať se zatáhne ze všech stran, aby všechna ta dobrota zůstala uvnitř. Jako když balíte dárek, taky ho nechcete mít roztrhaný dřív, než ho předáte, že jo.
• Sójovka: Pak rychle zakápněte sójovkou. To je jako tajná zbraň kuchařů, co tomu dodá takový ten šmrnc, že si pak budete myslet, že jste někde na dovolené v Japonsku, a ne ve své kuchyni. Jen bacha, ať to nepřelijete, ať to není slaný jak moje sestra po rande naslepo.
• Hlíva a spol.: No a pak hurá na hlívu! Ta je tam za královnu. Spolu s ní přidejte cibulku a pórek, to je takové trio snů, co se prostě musí sejít. Cibulka to krásně rozvoní a pórek tomu dodá takovou tu svěží eleganci, co by jeden nečekal.
• Koření: A hurá na koření! Kurkuma – to je jako sluníčko v hrnci, co to krásně obarví a dodá takový ten nádech exotiky. Sůl a pepř – to je jasný, s tím se musí opatrně, ať to není pálivý jak ďábelská omáčka od souseda Franty, co s ní straší každou grilovačku. Vždycky raději méně, přidat se dá vždycky.
• Dušení: Malinko podlijte vodou, fakt jen maličko, ať to není polívka, ale spíš taková relaxační lázeň pro hlívu. Pak poklička, a duste. A duste, dokud to nebude měkké, až se to bude rozpadat na jazyku jako ranní sen po dobré večeři. A hotovo!