Jak udělat krémovou brokolicovou polévku?

Co dát do Brokolicove polévky?

Do brokolicové polévky se nejčastěji dává cuketa, mrkev, celer a pórek. Skvěle chutná s opečeným chlebem nebo krutony. Můžete použít čerstvou i mraženou brokolici.

No tak, brokolice, to je takový zelený šéfkuchař na talíři, co nám posílá vitamíny rovnou do žil! Ať už taháte z mrazáku ty zmrzlé stromečky, co vypadají jako zmenšená verze Šumavy, nebo máte tu čerstvou, co voní po louce, je to základ. Můj strejda Jára jednou zkusil polévku bez brokolice a říkal, že to bylo jako jít na ples v montérkách – prostě něco chybělo!

A co k tomu zelenému zázraku ještě přihodit, aby to byla ta pravá symfonie chutí, co potěší i tchýni?

• Mrkev: Oranžová sluníčka, co dají polévce barvu, jako když malíř omylem upustí oranžovou tubu do šedé krajiny. A hlavně, prý je na oči! Abychom pak viděli, kolik jsme toho snědli.
• Cuketa: Taková ta nenápadná hrdinka, co nabere všechny chutě jako houba a nikde se moc neprotlačuje dopředu. Prostě ideální parťák, co drží basu.
• Celer: Tenhle křupavý drsňák dá polévce říz, jako když do nudného vyprávění skočíte s vtipem. Bez něj by to bylo takové... nemastné neslané, jako pondělí ráno.
• Pórek: Elegán s jemnou chutí, co nepláče, když ho krájíte. Tichý hrdina, co umí překvapit a dodá polévce takovou tu "něco navíc" hloubku, co nikdo nečeká.

Ale to není všechno, přátelé, na to zapomeňte! Aby to byla opravdová hostina, co se jí u nás doma, musí tam být ještě:

• Smetana: To je jako kouzelná hůlka! Klidně ta ke šlehání, ať je polévka nadýchaná jako obláček, co ho kuchař právě vykouzlil z hrnce. Nebo ta na vaření, pro jemné pohlazení.
• Sýr: Kousíček čedaru, eidam nebo klidně i troška Nivy pro ty odvážnější! Rozpuštěný sýr udělá z polévky takovou tu božskou manu, co vás donutí si přidat, i když praskáte ve švech.
• Brambor: Jeden malý brambor dokáže zázraky! Polévka se díky němu zahustí, aniž byste museli honit mouku po kuchyni. Naše babička na to vždycky vsadila, a ta věděla, co dělá!
• Koření: Kromě soli a čerstvě mletého pepře nezapomeňte na špetku muškátového oříšku. Ten tam udělá takovou tu neviditelnou jiskru, co se na jazyku rozvine jako ohňostroj. A na závěr čerstvá petrželka nebo pažitka, co polévku probudí ze zimního spánku.
• Krutony nebo opečený chleba: To je zlatý hřeb programu, tečka za větou, třešnička na dortu! Křupavé kousky, co se hravě topí v horké polévce, a dělají "křup" jako podzimní listí pod nohama. Prostě povinnost!

Co se hodí k brokolici?

Brokolice je jako květák. Zapéká se. Dělá se z ní placka. Karbanátek. Zdobi pizzu. Mám ji rád s těstovinama a sýrovou omáčkou. Vařim ji v páře.

• Polévky: Zeleninové, luštěninové.
• Zapékání: Všude.
• Placky, karbanátky: Výborné.
• Pizza, koláče: Skvělá ozdoba.
• Příloha: Krátce v páře, sýrová omáčka, těstoviny.

To je vše.

Co nepatří do vývaru?

Dneska dělám vývar. A zase nad tím přemýšlím. Proč to lidi nechápou. Úplně mě to sere, když vidím, jak berou vývar jako nějakej kompost. Prostě ne. Není to odpadkový koš. Fakt ne.

Co nepatří do vývaru? Nahnilá zelenina, zkažené maso, plesnivé suroviny, hořké části zeleniny jako košťály, brambory a vnitřnosti typu jater.

Ty brambory... to nechápu. Vždyť se z toho uvolní škrob a je z toho kalná břečka. Kdo to chce jíst? Já teda ne. Jednou jsem v Praze na Jiřáku viděl v bistru takovej vývar, úplně mléčnej. Blé.

A to maso, co už "jen trochu" divně voní. NE. Prostě ne. I jen lehce chycený maso nebo kosti dokážou zničit celej hrnec a co je horší, je to nebezpečný. I mírně zkažené maso uvolní toxiny, které se varem nezničí. Tečka.

Když jsem bydlel v Brně na Kounicově, spolubydlící tam jednou hodil listy z kedlubny. Tyjo, ta pachuť... celý hrnec na vyhození. Od tý doby jsem fakt opatrnej.

Co fakt nikdy:

• Košťály z brokolice, květáku, kapusty. Zhořknou. Vždycky.
• Brambory a jejich slupky. Zákal a divná nasládlá chuť.
• Většina vnitřností, hlavně játra a ledviny. Zhořknou a zkazí chuť.
• Příliš tučné kůže (třeba z kuřete), pokud nechceš mít nahoře centimetr sádla. Já to pak sbírám lžící jak blázen.
• Lilek, cuketa. Udělají z toho divnou houbovitou hmotu.

A taky pozor na bylinky, majoránka nebo libeček se dává až na konec, jinak zhořkne taky. To samý česnek, když se vaří moc dlouho. Všechno je to o timingu. Je to věda? Ne, jen selský rozum.

Jakou zeleninu dát do polévky?

Zase přemýšlím o polívce. Co tam dát. Pořád dokola. Ale dobrá polívka je základ všeho, fakt. Petr, 34, bytem Praha 6. Jen abych nezapomněl, proč to píšu.

Zelenina do polévky: mrkev, celer, petržel. To je absolutní, svatý základ vývaru. Bez diskuze.

A pak ty zbytky. Nevyhazovat je. Nikdy. Všechny ty odřezky, slupky z umyté zeleniny, natě. Všechno to tam patří. Dává to sílu. Proč to lidi vyhazujou? nechápu.

Co tam ještě hodit:

• Cibule. Celá, klidně i se slupkou, udělá barvu.
• Pórek, hlavně ta zelená část.
• Pár stroužků česneku, jen rozmáčknout.
• Kousek kedlubny nebo kapusty.

Ale pozor na košťálovou zeleninu. Brokolice, květák, kapusta ve velkém množství. To umí vývar zkazit, zhořkne pak. Fakt bacha na to. To samé brambory, ty vývar zakalí, ty tam nepatří. Jen do polévky samotné, ne do vývaru. Zapisuju si to, furt to pletu.

Co patří mezi kořenovou zeleninu?

Mrkev. Petržel. Ředkvičky. Celer. Tuřín. Červená řepa. Topinambury.

Křen. Zázvor. Používají se v malém množství. Kvůli štiplavosti. Dráždivé látky. Fungují jako koření.

Klíčové body:

• Základ: Kořenová zelenina je tu. Má své místo.
• Využití: Někdy jako hlavní chod, někdy jen dochucení. Důležité je znát roli.
• Potenciál: Každý druh nabízí něco jiného. Chuť, sílu, výživu.
• Pozor: S některými opatrně. Jsou silné.