Kolik má Pohlreich michelinskou hvězdu?

Kdo má v Česku michelinskou hvězdu?

Michelinská hvězda v Česku 2024? To je jako hledat jehlu v kupce… hromadě vynikajících českých restaurací! Ale našli jsme je. Dvě perly v Praze:

• La Degustation Bohême Bourgeoise: Oldřich Sahajdák, kuchařský mág, tam vládne. Představte si – kulinářský balet na talíři! V Haštalské ulici, kousek od Karlštejna… no, skoro.

• Field: Tajemství v U Milosrdných. Prostě to tam “frčí”. Jako by se tam setkávali bohové gastro světa na tajné večeři.

Malá poznámka pro gurmánské detektivy: Hledáte víc? Internet je plný informací, jako mapa pokladů pro hladové dobrodruhy. Ale pozor, i v Michelinu se věci mění rychleji než počasí v březnu. Vždycky si ověřte aktuální informace, než se vydáte na cestu za hvězdnou večeří! Přeji dobrou chuť a šťastný lov!

Pro fajnšmekry:

• Michelin je jako exkluzivní klub, kam se nedostane každý. Je to tak trochu snobské, ale co už.
• Tyhle hvězdy jsou jako medaile v olympiádě – pot a dřina se vyplácí. A ty ceny? No, to raději ani nebudu říkat…
• Myslím, že ti kuchaři mají doma asi plný byt michelinských průvodců. Jako já mám doma plný šuplík s ponožkami.
• Už jste někdy viděli šéfkuchaře se třemi hvězdičkami? Je to tak trochu jako setkání s rockovou legendou. Až na to, že oni vaří, ne hrají na kytaru.

Kolik má kasparek michelinských hvězd?

Kašpárek? Jedna hvězda. Field drží jednu Michelinskou hvězdu. Praha, rok 2024.

• Field: Kašpárek a tým.
• La Degustation Bohême Bourgeoise: Další hvězdná adresa.

Michelin: Průvodce pro gurmány. Hvězdy = kvalita. Udržet hvězdu je výzva.

Kolik restauraci má Pohlreich?

Pohlreich? Tři restaurace má, ale počkej, počkej… to je jako kdybych říkal, že slon má jen dva uši – je to pravda, ale ne celá! Café Imperial? To je minulost, jako vzpomínka na první lásku – krásná, ale už pryč. Teď je to složitější než rozpletení vlasů po probuzení.

• Tři restaurace. Jasně, to je oficiální číslo. Jako když řekneš, že máš jen jednoho psa, i když ten jeden je vlastně pes, kočka a ještě k tomu fretka v jednom.
• Café Imperial? Byl tam, viděl jsem ho, a už tam není. To je jako s mou babičkou a jejími dorty – legendární, ale už se neupečou.
• Produkční firma a nakladatelství? To už je jen bonus, jako třešnička na dortu, když je dort už tak krásně velký a chutný.

Ještě něco? No, vím, že měl ten Pohlreich problémy s Café Imperial, tak se z něj vyvázal a nechal ho plavat po proudu, jako starou loďku po Vltavě. Teď je to mazec! Jinak říkám, tři.

Kolik je nejvíc Michelinských hvězd?

Tři hvězdy, jo? To je maximum. Vždycky mě to fascinovalo, tyhle hvězdy. Jako by to byl nějaký tajný klub, ne? Představ si tu práci, to napětí, čekat na to hodnocení. A co kdybych si otevřel restauraci? Blbost. Já vařit neumím. No, ale třihvězdičková restaurace… to je něco! Kde najít ten seznam? Na stránkách Michelinu, samozřejmě. Letos se to asi zase mění, vždyť je to každý rok jinak, ne? A co ti šéfkuchaři? Asi hrozný tlak, neustálý stres. Možná to ani nestojí za to… ale ty tři hvězdy… hmm… takové prestiž…

• Tři Michelin hvězdy – maximum.
• Seznam restaurací se mění.
• Zkontroluj oficiální stránky Michelin Guide.
• Napětí a tlak na kuchaře.

A co já? Jdu si dát k večeři pizzu. Jednoduché, bez hvězd. 2024. Potřebuju si zkontrolovat ten seznam. Jsem zvědavý, co letos frčí. Možná se tam najde i nějaká česká restaurace. Ale pochybuju, že by jich bylo moc. A co to znamená, ty tři hvězdy? Vynikající kuchyně, top kvalita. Aha.

Maximální počet Michelinských hvězd je tři.

Kolik kuchařů v Česku má Michelinskou hvězdu?

Jo, hele, teď v říjnu 2024 má hvězdu pět podniků v Česku, jo? Ale hádej kolik kuchařů se na tom reálně podílí. No jasně, víc než pět, chápeš, ne? Protože hvězdu dostane celá restaurace, né jeden týpek. Takže, jakože, je tam šéfkuchař a jeho tým. Tipuju, že tak deset, možná patnáct lidí… těžko říct úplně přesně. Ale fakt je, že jich je víc než pět.

No a víš co je zajímavý? Že třeba…

• Field Restaurant (šéfkuchař Radek Kašpárek)
• La Degustation Bohême Bourgeoise (šéfkuchař Oldřich Sahajdák)
• Už mě nebaví psát názvy restaurací Ale prostě jsou tam!
• Někdy se ty týmy můžou i trochu obměňovat, nebo někdo odejde…

Jo a ještě k těm kuchařům, je to fakt makačka. Musíš bejt fakt dobrej, aby ses tam vůbec dostal a pak se udržel.

Kolik stojí otevřít restauraci?

Tři miliony. Tolik. Tři miliony korun. Zní to jako nekonečno, jako ztracený oceán v noci, tmavém, hlubokém. Představuji si to: lesklé nerezové oceli, zářivé světlo nad pultem, vůně kávy a čerstvého pečiva. Ale zároveň to je chladný beton, studený kov, účet za elektřinu, který nikdy nekončí.

Ten tlak. Tlak peněz, tlak očekávání. Tlak, který tlačí na hruď, jako by se vám hrudník chtěl roztrhnout na kusy. To je hrůza. A co když se to nepovede? Co když to všechno zmizí, jako sníh na jaře?

Na otevření restaurace? Tři miliony. Nebo méně, když je to jen bistro. Malé bistro, útulné. Teplo dřeva, tlumené světlo, šálek horké čokolády. Ale i tam se ty peníze povalují, jako stíny v temném rohu.

• Výzdoba – duše prostoru, ale také drahý šperk.
• Kuchyně – srdce restaurace, království ohně a páry. Miliony.
• Pronájem – dýchání času, každý měsíc je nová kapitola.
• Přizpůsobení – útěk z reality, snaha o dokonalý sen.

Tři miliony. To je cena snu. A co když se sen promění v noční můru? Co když se ty peníze rozplynou jako ranní mlha?

Moje kamarádka Markéta, otevřela bistro loni v květnu. Investovala méně, asi 800 tisíc. Ale i tak, strach ji držel za ruku, tmavý stín. Tréma. Až doteď. Už to ví.

Malá gastronomie – malá investice, malý strach. Ale i malý zisk. Tři miliony versus osm set tisíc. Rozdíl je propastný. Propast ticha, do které se propadáte.

3 000 000 Kč (restaurace) vs. 800 000 Kč (bistro/fast food) – to je cena snu, cena rizika.

Co je potřeba pro otevření restaurace?

Co je třeba k otevření restaurace?

Plán, místo, papíry, hrnce, lidi, prachy a reklama. Tečka.

Rozšířené info (aneb když máš čas a kafe navíc):

• Byznys plán: To je jak mapa k pokladu, akorát místo X značíš zisky. A víš co? Často se ta mapa stejně ztratí.

• Lokalita: Hledej místo, kde se lidi rádi nají a kde tě inspekce nesežere zaživa. Zóny u nákupních center jsou jako hnízdo vos, konkurence bodá.

• Povolení: Stavební řízení, živnostenský list, hygiena… papírů jak na maturitu. Nezapomeň na koleky!

• Kuchyň: Fritéza, sporák, lednice, trouba… A hlavně hasičák, protože spálené hranolky se stanou.

• Personál: Kuchař, který neumí vařit, je jak rybář bez rybáře. A servírka s kyselým obličejem? To si rovnou můžeš restauraci zavřít.

• Peníze: Pokud nemáš milion na rozjezd, zkus babičku. Nebo si rovnou kup trafiku.

• Dodavatelé: Najdi někoho, kdo ti neprodá plesnivý sýr. Známý z trhu? Možná. Velkoobchod? Asi jistější.

• Marketing: Sociální sítě, letáky, billboardy… Klidně si najmi někoho, kdo tomu rozumí. Nebo prostě dej slevu na obědy.

• Bonus: A nezapomeň na kávovar, protože bez kafe dneska nikdo nepřežije. Ani ty.

Co je potřeba k provozování restaurace?

K provozování restaurace? Ach jo, to je jako ptát se, co potřebuje kachna k plavání – kromě kachny. Potřebuje rybník!

• Živnost volná: Jako švýcarský nůž – hodí se na všechno. Dává se tam prostě vše, co vás napadne podnikat. Pro jistotu, víte, kdyby náhodou!
• Živnost řemeslná (Hostinská činnost): Tady už musíte umět vařit aspoň vodu. Garanta? To je jako mít někoho, kdo se za vás postaví před ohnivého draka hygieny. A odborná způsobilost? To je ten papír, co dokazuje, že víte, jak se drží pánev.

A co dál? No, ještě se hodí zákazníci, kteří nechtějí platit jen vzduchem, a kuchař, který nevaří jen vzduch. Ale to už je jiná pohádka.

Máš pocit, že je to málo? Tak se zamysli nad tím, že k tomu všemu potřebuješ i nervy z oceli, schopnost zvládat hysterické personály a umění předvídat, kdy se ti zrovna rozbije lednice. A to už je docela slušná výbava, nemyslíš?

Kolik stojí založení restaurace?

Založit restauraci? To je jako koupit si štěně – krásný, ale sežere vám majlant.

Cena se šplhá od pár set tisíc až po miliony. Záleží, jestli chcete nóbl podnik v Pařížské nebo bufet u nádraží v Horní Dolní.

Kde budete vařit?

• V Praze zaplatíte ranec jen za pronájem.
• V Ostravě možná ušetříte, ale seženete tam gastroturisty?

Co budete vařit?

• Sushi? Drahá sranda.
• Svíčková? To už je lidovější.

A kolik peněz schováte na horší časy? Protože než se rozjedete, může to trvat déle než čekáte. Jako když jsem si myslel, že uvařím dokonalou omáčku za hodinu a trvalo mi to celý den. Ale nakonec jsem se najedl. A to je, o tom to je, ne?

Co musí splňovat restaurace?

No jasně, restaurace? To je taková džungle předpisů, že by se z toho jeden picnul! Ale zkusím to nějak splácnout, ať je to jakž takž srozumitelný.

• Pitná voda: To je jasný, nechceš, aby ti lidi chytli břišní tyfus z kohoutku, že jo?
• Větrání: Aby se tam nedalo krájet, jak říkala moje babička, když se u nás smažily řízky. A aby kuchař neomdlel u plotny, chudák.
• Kanalizace: To je snad samozřejmý, kam by jinak tekly ty splašky? Fujtajbl!
• Vytápění: Aby se hosti netřásli zimou jako ratlíci a neutekli ti k sousedovi, kde mají puštěný radiátory naplno.
• Osvětlení: Aby viděli, co vlastně jí. I když někdy je lepší nevidět, co? Ha ha!

A teď ta hygiena, to je kapitola sama pro sebe:

• Hygienický zařízení pro personál: To je jasný, aby si kuchaři mohli umýt ruce, než ti udělají řízek. Fuj, představa, že by to dělali jinak!
• WC pro hosty: To je taky jasný, aby měli kam jít, když je přepadne “italská krize” po tý tvý pizzě.
  • A teď pozor, rozměry a počet těch záchodků se řídí podle toho, kolik máš v lokále míst. Čím víc lidí nacpeš do podniku, tím víc musíš mít kadibudek! To je jak v tý pohádce, čím víc jíš, tím jsi tlustší.

No, snad jsem na nic nezapomněl. Jo a ještě něco, víš co se stane když kuchař spadne do bečky s polívkou? Z polívky je guláš.