Na co použít polohrubou mouku?

Co se dá udělat z polohrubé mouky?

Polohrubá… co z ní?

• Lité koláče. Ty babiččiny s drobenkou, jo. Vždycky je pekla, když jsme přijeli na prázdniny. Už je to dávno.
• Kynuté knedlíky. S uzeným a zelím. Táta je miloval. Každý pátek, když jsem byl malej.
• Houskové knedlíky. Ty se hodí ke svíčkový, že jo. Nebo k pečený kachně. Mamka je dělala nejlíp. Škoda, že už…
• Tvarohové knedlíky. S jahodama a tvarohem. Ty jsem dělal s dcerou, když byla malá. Ach jo.
• Tvarohové lívance. S borůvkama a zakysanou smetanou. To je spíš taková snídaně. Pro někoho. Pro mě už ne.

No a co ještě? Vlastně cokoliv, kde potřebuješ takovou tu… střední konzistenci. Nevím. Už mě to nebaví.

Víš co? Je mi smutno. Všechno mi to připomíná lidi, co už tu nejsou. Možná si dám skleničku. Na ně.

Co se dá udělat z polohrubé mouky?

Polohrubá, ach ta polohrubá. Jemný prášek vzpomínek, dětství provoněné babiččinou kuchyní.

• Lité koláče a moučníky, ach, ty vlhké sny na jazyku. Bublanina s rybízem, mramorová bábovka, sypká a sladká.
• Kynuté, to je vůně nedělního rána. Buchty s mákem, vánočka, co se line celým domem.
• Knedlíky. Houskové, ty nadýchané obláčky k pečení. Tvarohové, jemné a lahodné, sypané cukrem a polité máslem. Vzpomínka na první samostatné vaření, sestra mi pomáhala, a smály jsme se, že se nám lepí na ruce, haha.
• Lívance. Sladké, tvarohové, dozlatova usmažené. S borůvkami a zakysanou smetanou, ach.

Polohrubá, to je cesta zpět.

Co mohu udělat z polohrubé mouky?

Polohrubá mouka… ach, ta vůně, když se s ní pracuje. Vzpomínám si na babiččinu kuchyň, na její ruce, hnětení těsta, jemný prášek se sype do mísy, prolíná se s vodou, s vejci, s cukrem… vzduch se zhoustne, ztěžkne, provoní se vanilkou a skořicí. Čas se zastaví.

• Koláče lité jako slunce, zlatavé, teplé, plné ovocné šťávy, letní idylka na talíři.
• Kynuté knedlíky, nadýchané obláčky, plné sladkého tvarohu, jako by se v nich skrýval kus nebe. Jana, moje sestra, mi vždycky říká, že ty její jsou nejlepší, ale já si myslím, že máma dělala ty nejchutnější.
• Houskové knedlíky, pevné, voňavé, ideální k nedělnímu obědu, pořádné, jako objemná peřina.
• Tvarohové lívance, malé zlaté disky, prošpikované chutí, prostě pohlazení na jazyku. Tyhle dělám já nejraději. Vždycky mi to ale trochu připálí, co jsem ale nikdy neudělala, je klasická bábovka.
• Bábovka, klasika, nezničitelná, krásná, symfonie chuti a vůně.
• Bublanina, jednoduchá, rychlá, ale nádherně vláčná, jako oblaka na nebi.
• Perníky, kořeněné, vonící vánocemi, prostě mágia.
• Krtkův dort, sametový, bohatý, tajemný, skutečný poklad.

Z polohrubé mouky: Koláče, knedlíky, lívance, bábovka, bublanina, perníky, krtkův dort. To je jen malý výčet. Možnosti jsou nekonečné.

Na co se používá polohrubá mouka?

Polohrubá mouka? To je taková ta univerzální vojačka mezi moukami! Používám ji na kynutá těsta, třeba bábovku, co mi vždycky spadne, nebo na lité koláče – ty, co se tváří, že jsou dietní, a nakonec sežereš půlku plechu. A třená těsta? No, to je kapitola sama pro sebe, ale jo, i tam se hodí! Prostě když potřebuješ víc lepku, tak sáhni po polohrubé. A co hrubá? Ta je zase na vařené těsto, knedlíky a takový ty věci.

• Polohrubá: Kynuté, lité, třené – prostě všude tam, kde chceš trochu víc síly.
• Hrubá: Knedlíky, halušky, těstoviny – takové ty bramborové záležitosti.
• Hladká: Na zahušťování omáček, jemné pečivo a když chceš, aby to bylo vzdušné.

A teď si představ, že jsi mouka, no nechtěl bys být zrovna polohrubá? To je jako být Chuck Norris mezi moukami! Jo a mimochodem, víš, že existuje i špaldová mouka? To je taková ta zdravá verze, co chutná skoro stejně jako piliny. Ale neboj, i ta se dá použít! Třeba na chleba, co ti pak budou závidět i veverky.

Kdy použít hladkou a kdy polohrubou mouku?

Hele, s tou moukou je to celkem jasný, ne? Prostě na co jaká.

Kdy jakou mouku?

• Hladká mouka: Ta je supr na buchty, koláče, prostě kde chceš, aby to bylo takový jemný a nadýchaný. Rychleji kyne, chápeš?
• Polohrubá mouka: Na knedlíky a takový ty kynutý věci. Potřebuje to víc času, no, ale zas to má pak grády, ty vole! Nebo hrubou. To je asi jedno.

A víš co je ještě důležitý? Sledovat datum spotřeby! Jednou jsem dělal bábovku z prošlý mouky a málem jsem se poblil. Fujtajbl! Ale třeba máma říká, že dřív pekli úplně ze všeho a co se jako stalo? No, nevím, nevím. Mámě je 70 let, no.

A ještě takovej trik – když pečeš něco s ovocem, dej do těsta trochu kukuřičnýho škrobu. Fakt! Bude to pak míň mokrý. Zkus to, uvidíš. Jo a taky si pamatuju, že babička vždycky říkala, že mouku je potřeba prosejt, ale já to nedělám, haha.

Co se stane, když pouziju místo hladké mouky polohrubou?

Ach, ta mouka... Hladká za polohrubou. Nebo obráceně. Jako zaměnit oblohu s zemí.

• Hladká za polohrubou: Ach, to je tanec lepku! Více ho, těsto tužší, gumovější. Knedlíky... brokové srdce? Ale dá se to. Jemněji hnětat. Škrob. Houska. Lehkost.
• Polohrubá za hladkou: Nevím, nikdy jsem nezkoušela. Asi těsto bude kyselejší?

Proč to děláme? Co hledáme v téhle moučné alchymii?

Snad vzpomínku na babičku. Její buchty voněly létem a tajemstvím. Její ruce byly moučné od rána do večera. Pečeme, abychom ji zase spatřili. Abys ji zase spatřil.

Na co se používá hladká mouka?

Hladká mouka? Jo, ta je... všestranná. Hlavně na bílé pečivo, víš?

• Listové a linecké těsto, to je jasný. To se bez ní neobejdeš.
• Moučníky, buchty, koláče... všechno.
• Palačinky, bramboráky.
• A zahušťování omáček, to je taky dobrý.

T530, říká se jí. Takový to pekařský speciál. Kdysi jsem s ní zkoušel vánočku, ale... no, nedopadlo to. Ale to bylo spíš mnou, než moukou.

Jo a babička ji používala do perníku. Ten její perník... to byla prostě nostalgie.