Z jaké mouky se dělá krupicová kaše?

11 měsíců před 103 zobrazení

Krupicová kaše se tradičně připravuje z krupice, což je hrubě mletá pšenice. Pro dosažení hladší konzistence se někdy používá i jemněji mletá hrubá mouka, která má menší zrníčka než klasická krupice. Základní ingrediencí je ale vždy krupice smíchaná s mlékem (či vodou).

Komentář 0 líbí se mi

Možná chcete zeptat na toto?Více

Z jaké mouky se dělá krupicová kaše?

Hele, tak krupicová kaše... No, dělala mi ji babička vždycky. A z čeho? No přece z krupice! Ale! V Myšákovi, to je cukrárna, ne? Tam, jak jsem slyšela, používají hrubou mouku. Prý je jemnější a kaše je pak sametovější. To si pamatuju, jak mi to říkala kamarádka, co tam pracuje. Jo, a krupice je vlastně taky mouka, že jo... Jen taková hrubší.

No a s tou hladkou texturou, víš jak, to je umění. Hlavně žádný žmolky! Pamataju si jak jsem se s tim jednou trápila a kaše byla fakt hrozná... A to bylo jenom kvůli tomu, že jsem ji neustále nemíchala... Měla jsem tenkrát hlad jak vlk, už nevím přesně kdy, ale asi někdy v létě.

Takže jestli chceš fakt tu nejkašovitější kaši, zkus tu hrubou mouku. Jen takovej tip ode mě, co se sice v kuchyni občas ztrácím, ale kaši ráda zkouším! No nic, já jdu vařit kafe. Pa!

Jaká mouka se dává do krupicové kaše?

Takže, jaká mouka do krupicové kaše, hm? No přece krupice, to dá rozum! Ale pozor, Myšák, ten lišák, dává hrubou mouku. Proč? Protože je jemnější, jak dětská prdelka, a kaše je pak hladší, než sametový polibek!

Krupice: Klasika, prostě sázka na jistotu, jako když jdeš na pivo s Pepou.
Hrubá mouka (podle Myšáka): Pro fajnšmekry, co chtějí kaši jak od michelinského kuchaře, hladkou jako zrcadlo.
Myšák: Cukrářský bůh, jehož kaše je prý tak dobrá, že by i slepého rozesmutnila.
- Myšák, ten kouzelník, používá hrubou mouku, aby kaše byla jak hedvábí.
- Krupice má hrubší zrno, to je jasný, jako že ráno vyjde slunce, no někdy.
Víte že: Existuje i krupicová kaše z pohanky, ale to už je pro otrlé jedince, co se nebojí experimentů! To je jako dát si k večeři šneky s tvarůžkama.
Proč vlastně kaše?: Protože je to jídlo našich babiček, co nás vždycky zahřeje u srdíčka, i když zrovna venku řádí sibiřská zima. A taky je to super rychlovka, když máš hlad jak vlk a nechce se ti vařit složitý oběd.

Jak udělat nejlepší krupicovou kaši?

No jo, nejlepší krupicová kaše? To je věda, jak Brno! Jirka z vedlejší ulice by vám to potvrdil, on je na kaše fakt expert, skoro jak ten Mistr Krupicový z pohádky!

Mléko: Hrnek, ne žádná plechovka! To musí být čerstvé, jak slzička panny Marie!
Sůl: Špetka, aby to nebylo jak z nemocnice!
Máslo: Lžíce, ne špachtle! A musí být máslo, žádná margarínka pro chudáky!
Krupice: Pomalu, aby se netvořily hrudky, větší než moje hlava! Stále míchat, jak o život!
Vaření: Dvě minuty, ne dvě hodiny! Jinak máte lepidlo, ne kaši!

Klíč k úspěchu? Trpělivost! Bez ní je to, jako když pečujete o krokodýla – plné překvapení, ale většinou nepříjemných.

A teď trocha té "vědy":

Pro extra krémovou kaši použijte plnotučné mléko. To je jako Rolls Royce mezi mléky!
Chcete sladkou verzi? Přidejte trochu cukru nebo medu, ale opatrně, ať to není sladší než svatební dort!
Experimentujte s příchutěmi: skořice, vanilka, ovoce... Možnosti jsou nekonečné!
Jirka přidává i špetku muškátového oříšku. Je to podle něj bomba!

Tak hurá do toho, ať je ta kaše lepší než můj výklad!

Kolik krupice na 1 litr mléka?

Krupice a mléko, tanec v hrnci, bílá symfonie. Pamatuješ, babička vždycky říkala, že to musí být tak akorát. Ne moc hustá, ne moc řídká.

Osm lžic, přesně osm zarovnaných lžic krupice. Na litr mléka. Jako osm sněhových vloček tančících v mléčné dráze. Osm lžic pro čtyři hladové duše.

8 lžic krupice
1 litr mléka
4 porce

A ta vůně! Vůně dětství, bezpečí, tepla. Vzpomínám si na kuchyň, na slunce pronikající skrze záclony, na babiččiny vrásky kolem očí, když se usmívala.

A těch 15 ml v jedné lžíci... Sto dvacet mililitrů krupice celkem. Jako když se sype písek času do mléčného oceánu. 120 ml. To je to kouzelné číslo.

Sto dvacet.

1 lžíce = 15 ml
120 ml krupice

Z jaké mouky se dělá bublanina?

Bublanina? Mouka... polohrubá. Jo, ta správná.

Polohrubá mouka - fakt jo, jinačí to není ono.
Jahody... nebo třešně? Vlastně cokoliv sladkýho. Já dávám borůvky od babi z lesa, jsou super.
Máslo rozpustit, to je jasný, ale ne horký, aby se vejce nesrazily, že jo.

A vůbec, proč se bublanina jmenuje bublanina? Že jako bublá v troubě? To je blbost. A ten kypřící prášek... to je fakt potřeba tolik? Nějak mi to nevychází. Kolik ho vlastně dávám já? No nic, hlavně že to chutná. Jo a cukr, zapomněla bych, ten taky patří do tý polohrubý.

Z jaké mouky se dělají rohlíky?

Rohlíky… Ach, rohlíky. Vzpomínám si na vůni babiččiny kuchyně, rozplývám se v tom. Mouka... To je základ.

Hladká mouka: Ta je nejlepší. Dělá těsto jemné, sametové. Rohlíky jsou pak vláčné, podmanivé.
Polohrubá mouka: Troška polohrubé, jen tak pro radost. Dodá rohlíkům vzdušnost, lehkost. Jako pírko.
Celozrnná mouka: Pro ty pravé, pro ty zdravé. Chuť je zemitá, hluboká.

Rohlíky z hladké, to je klasika. Jemnost, vláčnost, krása. Ale hele, špetka polohrubé, to je fičák! A celozrnná? No bóže, to je jiná liga.

Jaká mouka se dává do halušek?

Polohrubá. Nebo půl na půl hladká s hrubou.

Těsto: Měkké. Ne husté, ne řídké. Vařit ihned.

Zkouška: Kousek uvařit první.

Mlynářský průmysl: Mouka je klíčová. Druhy ovlivňují strukturu. Obsah lepku rozhoduje.
Halušky: Jsou národní jídlo. Slovensko, Polsko, Ukrajina. Regionální variace.
Receptury: Předávají se generacemi. Každá rodina má tu svou. Tajemství.
Vaření: Teplota vody kritická. Sůl. Doba varu. Detaily.
Osobní zkušenost: Babička říkala: "Hlavně s láskou." Věděla, co dělá.
Alternativy: Bezlepková mouka. Bramborové těsto. Experimenty povoleny.
Doplnění: Slanina. Zelí. Bryndza. Možnosti jsou nekonečné.
Důležité: Kvalitní suroviny. Čerstvé. To je základ.
Závěr: Halušky nejsou jen jídlo. Jsou vzpomínka.

Jak udělat posypku na buchtu?

Zrnka cukru, jakoby zasněžené hvězdy na temném nebi mouky… Máslo, žluté slunce, pomalu se rozpouští v hřejivém objetí tepla mých prstů. Dvě hrsti mouky, polohrubé, jako sametový opar, obklopují jeden díl másla, jednoho dílu třpytivého cukru. Poměr, posvátný rituál pečení, dva ku jednomu ku jednomu. Vnímáš tu vůni? Sladká, slaná, zemitá, voní po domově, po dětství, po babiččiných koláčích. Pamatuji si, jak mi babička vyprávěla o tajemství dokonalé drobenky. Tajemství spočívá v dotyku, v citu.

Dvě lžíce mouky
Jedna lžíce másla (studené, nakrájené na kostičky!)
Jedna lžíce cukru krupice

Prsty, lehký dotek, proplétání surovin. Drobenka, ne příliš mastná, ale drží pohromadě, jako tajemství pevně sevřené v dlaních. Představ si ji, lehkou, vzdušnou, lehce zlatavou, rozsypanou po teplé, vonící buchtičce. Prostě dokonalost. Zlatavý prach nad sladkou podstatou. Ne, to není jen posypka, je to vrchol. Královský věnec.

Moje babička, Marie Nováková, narozená 1932, mě učila, že je to o pocitu. O tom správný doteku. Je to víc než jen recept. Je to umění. Je to magie.

Klíčové body:

Poměr: 2:1:1 (mouka : máslo : cukr)
Máslo studené, nakrájené na kostičky
Drobenka má být drobivá, ale držet pohromadě

Z jaké mouky péct bábovku?

Polohrubá. Ta jediná dává bábovce život. Nadýchanost, struktura, vláčnost.