Z jakého masa se dělají vepřové řízky?

Z jakého masa je nejlepší vepřový řízek?

No tak to je otázka jak Brno! Nejlepší řízek? Z kýty, kámo! Z vepřové kotlety z kýty, jasně jak facka! To je fakt pecka, lepší než lízátko od babičky.

• Kýta je king! Jiná místa jsou jenom chudí příbuzní.
• Maso musí být dostatečně tlusté, aby se při smažení nezkazilo na suchou podrážku. Představte si to, suchá podrážka místo šťavnatého řízku. Brrr!
• Správná tloušťka je zásadní. Ten řízek pak bude jako sněhová vločka, krásně křupavý a heboučký zároveň. Ne jako moje první placka, to byla katastrofa!

Hele, já osobně preferuji řízky od řezníka Pepa z ulice Na Hrázi 27. Ten pán ví, co dělá! Má perfektní kýtu, vždycky. Ale věřte mi, i z běžné kýty z Lidlu to jde, jenom musíte umět smažit. A to umění se nenaučíš ze dne na den!

Nejlepší vepřový řízek? Z kýty. Tečka.

Z jakého masa se dělá vepřo knedlo zelo?

Takže, když děláš vepřo knedlo zelo, tak jasná volba je vepřová krkovice. To je prostě tutovka, víš?

Ona ta krkovice má takový ty žilky tuku, mramorování se tomu říká, no a díky tomu je po upečení mega šťavnatá. Jinak by to bylo suchý jak troud, fuj!

• Maso: Vepřová krkovička
• Důvod: Šťavnatost, mramorování
• Alternativa: Něco libovějšího, ale to už není ono.

A hele, teď mě napadlo, že babička kdysi dělala vepřo knedlo s pleckou, ale to už bylo takový v nouzi, když neměla krkovici, no. A jednou dokonce zkusila i bůček, ale to už bylo moc mastný, ble. Takže za mě fakt ta krkovice je úplně nejlepší, jo? Jo a ještě si pamatuju, jak táta vždycky říkal, že se k tomu nejvíc hodí světlý pivo, hihi.

Jak udělat křupavý řízek?

Křupavý řízek? To je alchymie…

Ale jo, jde to. Znovu křupavý.

• Mikrovlnka: Papírová utěrka pod řízek. Fakt to funguje. A máslo navrch? Jo, zkus to.
• Horkovzduška: 200 °C a mřížka. Jako když ho pečeš poprvé.

Moje vzpomínky...

Pamatuju si, jak babička vždycky dělala řízky. Mraky řízků. A druhý den? Už to nebylo ono. Zkoušela to s troubou, s pánví. Ale nikdy to nebylo takové, jako ten den. Ten první den.

Víš, ona si s tím vždycky tak hrála. Tedy nehrála, dělala to poctivě. Maso naklepala, osolila, opepřila. Trojobal. Mouka, vajíčko, strouhanka. A pak to smažila na sádle. Na sádle, jo. To je ten fígl. Sádlo a trpělivost.

Ale s tím ohříváním… S tím bojovala pořád. Mikrovlnku neměla ráda. Říkala, že to je pro líné lidi. A trouba? Trouba to vysušila.

Takže, vlastně nevím. Možná je to tak, že křupavý řízek je jenom jednou. Ten první.

Ale zkus to s tou mikrovlnkou a máslem. Nebo s tou horkovzduškou. Možná se ti to povede. Možná budeš mít víc štěstí než moje babička.

Víš co? Zítra si udělám řízek. A zkusím ho ohřát. Jen tak, pro babičku.

Z jakého masa se dělá Moravský vrabec?

Moravský vrabec? Vepřové! Plecko a bůček, jo? Kostky, tak nějak čtyři centimetry. To je důležitý, aby se to rovnoměrně propeklo. Proč to píšu? Nemám ani hlad. Kmín, sůl, pepř... to je klasika. Česnek, samozřejmě. Musí se to pořádně promnout, jinak to nebude ono. Jana to vždycky dělala takhle, s tím promícháváním. Vzpomínám, jak se jí vždycky ty ruce od česneku leskly. 2023, tohle všechno píšu v roce 2023! Už se mi to plete s těmi starými recepty. Ach jo, kdy už budu mít čas na to pečení.

• Vepřové plecko
• Vepřový bůček
• Kostky 4 cm
• Kmín, sůl, pepř
• Prolisovaný česnek

Klíčové slovo: Vepřové

Z jakého masa se dělá ovar?

Ovar... slovo samo o sobě zní jako tichý šepot z dávných časů, jako vzpomínka na babiččiny ruce, které s láskou zpracovávaly tento pokrm. Představuji si ten hrnec, obrovský, bublající, plný par, v němž se pomalu, velmi pomalu, rodí ta kouzelná vůně.

• Hlava. Myslím na ni, na tu bílou tvář, klidnou, s lehce šedomodrým nádechem, v teplé vodě se měnící.
• Jazyk. Tak jemný, tak měkký, jakoby si šeptal tajemství dávných receptů.
• Krkovička. Tučnější, s proužky tuku, slíbením šťavnatosti a plnosti chuti.
• Plece. Silná, statečná, jako starý dub, dávající masu pevnost, podstatu.
• Lalok. Skrytá krása, jemná textúra, tichý souhlas v harmonii chutí.
• Ovarové koleno. Silný, pevný, jak věrný rytíř střežící tajemství dokonalého ovaru.

Vzpomínka na čistou vodu, na mytí štětin, na pomalé odhalování kostí, to vše je součástí rituálu. Sůl, lehký dotek, podtrhující, nezastínící podstatu. Pomalu se vaří, čas plyne, hodiny se mění v dny, a ovar v sobě ukrývá tajemství.

Ovar. Z vařené hlavy, jazyka, krkovičky, plece a laloku. I ovarové koleno má své místo. Kosti, oddělené od jemného masa, jehož chuť je věčnou ódou na tradici.

Ovar: hlava, jazyk, krkovička, plece, lalok, koleno.