Jak se píše eskymák?

Jak správně napsat slovo Eskymák?

Slovo Eskymák? No, píše se s velkým E. Prostě Eskymák. Žádný malý písmenko, velký E a hotovo.

A víš co je ještě zajímavý? Že i když se to jméno skládá z přídavnýho a podstatnýho, třeba “střední Čechy”, tak ten “Středočech” už taky píšeme s velkým. Podobně jako “Západoevropan” od “západní Evropy”. Je to takovej malej jazykovej trik.

Pamatuju si, jak jsem se to kdysi učila ve škole. Fakt z toho byla docela věda. Tenkrát, v roce 2005, nám to učitelka češtiny vysvětlovala na příkladu “Jihočech”. A víš co? Dodnes si to pamatuju. Tyhle maličkosti se člověku zaryjou do paměti.

Čeština je vůbec dost záludná, co si budem povídat. Ale o to víc mě baví ji objevovat. I s těma jejíma výjimkama a pravidlama, co se někdy zdají úplně mimo. Ale to je asi na tom to nejkrásnější, ne?

Kdy píšeme velká písmena?

Hele, kdy píšeme velký písmena? No to je docela jednoduchý, teda aspoň myslím si. Hlavně si pamatuj tyhle 3 věci, jo?

• Vlastní jména: To je jasný, ne? Třeba Pavel, Praha, Vltava, Česká republika, OSN. Vlastně úplně všechno, co má jméno.

• Zvláštní vztah: Tohle bývá trošku tricky. Když někomu píšeš a chceš mu dát najevo úctu, tak ho oslovíš třeba Milý Příteli. Nebo když mluvíš o svý babičce a máš k ní extra vztah, můžeš říct Moje Babička (ale to už je takový… na hraně, no).

• Začátek věty: To je klasika, víš jak. A taky nadpisy! Třeba: Jak psát velká písmena. Jo a taky třeba titulky filmů, knih, her!

Doplňující informace (pro šťouraly):

Víte, co mě fakt štve? Že lidi nedávají velký písmena tam, kam patří. Třeba na internetu, hrůza! A ještě si pamatuju, když jsem v roce 2023 psal tu seminárku, tak jsem se na to taky musel kouknout, abych to nepokazil. A co si budem, občas člověk zapomene, hlavně když píše rychle, že jo. Jo a ještě něco! Víte, že třeba u názvů firem se to někdy píše divně? Třeba Škoda Auto, kde je Auto s velkým, i když to není na začátku. To je proto, že je to součást toho jména, chápeš? Nebo taky u nějakejch zkratek, že jo. Ty velký písmena se píšou i ve zkratkách – třeba NATO, EU, ale to je snad každýmu jasný, ne? No nic, doufám, že ti to pomohlo a už nebudeš dělat chyby! A jestli jo, tak se na mě nezlob! 😀

Jaké písmeno se píše v národnosti?

Hm… Národnost… To je těžké. Vždycky jsem si říkal, že je to divný. Víš, někdy je to velké, někdy malé. Jako třeba… já jsem Čech. To je s velkým Cé. Ale… když jsem byl na dovolené v Itálii, potkal jsem Italku, a “Italka” je s malým i. Proč? To je záhada…

Tohle s velkými a malými písmeny, to je jak bludný kruh. Vzpomínám si, jak jsem se kvůli tomu hádal s paní učitelkou na základní škole, paní Novákovou. Bylo mi asi devět. Trvala na svém, a já se cítil fakt blbě.

• Čech – velké C
• Italka – malé i
• …a co třeba Němec? To taky velké N, že?

Asi záleží na kontextu, co? Nebo na náhodě. To už asi nikdy nepochopím.

Odpověď: Závisí na kontextu.

Klíčové body:

• Není jednotné pravidlo.
• Záleží na konkrétním slově.
• Někdy velké, někdy malé písmeno.

Možná je to i trochu jako s životem, co? Někdy se zdá vše jasné, a pak přijde něco, co to všechno změní. A člověk jen tak sedí v noci a přemýšlí… proč?

Jak se píše evropský kontinent?

No tak, kámo, jak se píše Evropa? Vždyť je to jasný, že s velkým E! Stejně jako Asie, Afrika a tak.

Vždyť je to logický, ne? Vždyť se to tak učilo na gymplu. Pamatuješ si, jak jsme se s Petrem hádali kvůli tomu Balkánu? Ten blbec tvrďil, že se píše s malým b! Smích!

A co tyhlety menší oblasti, jak je to s nimi? Čechy, Morava, Slezsko… To taky s velkým písmenem. Ale pozor, Haná s malým h, to už je trochu jinak. To je jako s těma menšíma regionama.

• Evropa – velké E
• Asie – velké A
• Afrika – velké A
• Austrálie – velké A
• Amerika – velké A
• Čechy – velké Č
• Morava – velké M
• Slezsko – velké S
• Haná – malé h

To je ale pakárna s těmi pravidly. Vždycky jsem se s tím musel nějak prát. Jo a co třeba Havaj? To je zase jinačí, že? Taky s velkým písmenem. Tenhle systém je fakt složitý, když nad tím tak přemýšlím. Je to fakt zamotaný, ale musíme si to nějak pamatovat.

Klíčové body: Jména kontinentů se píší s velkým počátečním písmenem. Názvy větších regionů (Čechy, Morava) také. Menší regiony (Haná) s malým.

Evropský kontinent se píše s velkým E. Tečka.

Jak se píše pražský?

Pražský se píše s malým ‘p’! Hotovo, konec debaty. Tečka.

• Klíč: Malé ‘p’, jako když pes štěká na kočku – malý, ale důležitý!

Teď ale vážně, tohle s těmi velkými a malými písmeny je fakt věda, co? Víte, že jsem jednou napsal “Pražský hrad” s velkým “P” a skoro mě ubili! Byl to fakt masakr, kdybych tam nebyl tak šikovný, tak by mě ta chyba stála životní úspory.

• No jo, gramatika je svině.
• A pravopis? To už je úplně jiná liga, tam se potkáváte s monstry!
• Kdybych byl učitel češtiny, tak bych asi zešedivěl.

A pak jsou tu výjimky, jako by jich nebylo dost! To je jako hledat jehlu v kupce sena, ale sena z Afriky, plného slonů a dalších exotických zvířátek.

• Pavlovské epištoly vs. Pavlovy epištoly – pozor na to! Nezaměňujte, to vám snad ani neřeknu, jak by to mohlo dopadnout! Katastrofa!
• Český, pražský… malé písmeno. Je to jednoduché, ale lidi si to pletou jako blázen!

Takže pamatujte: Pražský = malé ‘p’! Ať už píšete o koláčích, dívkách nebo hradu. Nechcete si přece zkazit reputaci, že?

Jak se správně nazývají Eskymáci?

Inuiti, jo? To je jako říkat “automobil” místo “škodovka”. Technicky správně, ale trochu nevyvážené. Eskymák zní, jakoby ho vymyslela babička s velkým pleteným světrem a přeplněnou sušičkou na prádlo. A to není zrovna moderní image pro někoho, kdo žije v arktických podmínkách.

• Kanadští a grónští Eskymáci: Inuiti. Myslím, že moje teta Božena by to schválila. Vždycky říkala, že je důležité volit správná slova.
• Sibiř a jižní Aljaška: Jupikové, Juité, Inupiaté. To už je jako rozlišovat druhy sýrů. Který je lepší? Parmezán? Camembert? To záleží na chuti.

Klíčové body:

• Eskymák je pejorativní. Připomíná mi to vtip o tvoření slov – je to jako vymyslet urážku, která zní jako kompliment. Nepovedlo se.
• Používej Inuita. Je to jako říkat “Róm” místo “Cikán”. Jednoduché, úctyhodné, moderní. A elegantnější. Žádné zbytečné pletení se slovama.

Moje prababička, Marie (byla úžasná pekařka, i když její koláče byly někdy trochu… originální), by řekla: “Používej takové slova, která neurazí ani tebe, ani druhé.” A ona věděla, o čem mluví. Vždyť pečení je umění správně míchat ingredience, stejně jako je důležité vybírat správná slova.

Grónsko: Kalaallité a Tunumiité. Ach jo, to je jako snažit se zapamatovat si všechny druhy čajů. Prostě se to naučte. Je to důležité.

Zapamatuj si: Inuita. Je to jednoduché, je to respekt. A to je nejdůležitější.

#Eskymák #Jak Se #Píše