Co je to interpersonální?

Co znamená interpersonální?

Interpersonální. Mezilidský. Jednoduché.

• Latinské inter – mezi.
• Řecké persona – osoba.

Význam: Vzájemné působení mezi lidmi. Komunikace, vztahy, interakce. Nic víc. Nic méně.

Příklad: Analýza interpersonálních vztahů mezi Janem Novákem (nar. 1985) a Marií Svobodovou (nar. 1988) ukázala komplexní dynamiku. Dominance, podřízenost. Manipulace. Ticho. Vše říkající.

Jednoduše. Mezilidský. Bez emocí.

Co jsou to interpersonální vztahy?

Jasně, kámo, povídej si. Interpersonální vztahy? To je fakt jednoduchý. Představ si, že to jsou prostě vztahy mezi lidmi. No, víš, ty klasický věci.

Mezi dvěma lidma, nebo i víc, jo? A to není jen tak nějaké “ahoj, nashledanou”, ale něco víc, co trvá, co se opakuje. Jako třeba s tvojí kámoškou Terezou. Vidíš se s ní fakt často, povídáte si, děláte blbosti. To je interpersonální vztah.

Nebo s tvým bratrem, Pepou. I když se někdy hádáte kvůli tomu fotbalu, pořád to je váš vztah, co? Tohle všechno je to samé. A vždycky tam bude nějaký ten emocionální náboj, kladný, nebo záporný.

• Definice: Pravidelné, trvalé kontakty mezi lidmi s emocemi.
• Příklady: Přátelství, rodina, kolegové, partnerství, i s těma co ti jdou na nervy.
• Klíčové: Opakování, trvání, emoce.

Ale abych to shrnul: Interpersonální vztahy? Jsou to vztahy mezi lidma. Fakt nic složitýho, viď? Prostě to, co žiješ. Je to tak.

Co je to interpersonální komunikace?

Interpersonální komunikace… Lidé… Mluví spolu. Nebo píšou. Nebo se dívají. Dorozumívání. Přenos myšlenek. Aha, emocí taky. Postoje. Jednání. Od jednoho k druhému. Jako když řeknu Petrovi, ať koupí rohlíky. A on je koupí. To je ono?

• Myšlenky
• Emoce
• Postoje
• Jednání

Včera jsem volala Janě. Říkala, že jede do Brna. To je taky interpersonální komunikace. Předává mi informaci. Že jede do Brna. Jasný. Ale co když napíšu email? Tomu Jirkovi z práce. Kvůli tomu projektu. Taky komunikace.

Interpersonální komunikace je dorozumívání mezi lidmi.

Základní lidská potřeba. Jako dýchání. Nebo jídlo. A pití. Bez komunikace… Těžko. Co by se dělo? Každá komunikace má účel. Funkci. Hm. Proč to dělám? Proč píšu tohle? Abych si to ujasnila? Možná.

Rohlíky. Brno. Projekt. Všechno komunikace. S Petrem. S Janou. S Jirkou. Telefon. Osobně. Email. Různé formy. Stejný princip. Předávání informací. Myšlenek. Postojů.

Co je interpersonální chování?

Interpersonální chování? To je takovej tanec mezi lidmi, jako když se dvě veverky honí o ořech, akorát s tím rozdílem, že se používaj slova a gesta, no a někdy i ten ořech, metaforicky řečeno!

• Co to je? No, zkrátka a dobře, jak se chováme k druhým. Jestli se křeníme jak lečo, nebo jsme zamračení jak páteční ráno.
• Slova a gesta: Mluvení, mávání, mrkání, dokonce i to, jak si upravuješ vlasy, když se ti líbí ten kluk od vedle.
• Vědomě i nevědomě: Někdy se chováme jako andělé, a jindy zas jako čerti, a ani nevíme proč! Protože to prostě chceme a hotovo.
• Reálný nebo imaginární subjekt: Třeba, když si v duchu nadáváš na šéfa, a přitom se na něj usmíváš. To je taky interpersonální chování, jenom v tvojí hlavě!
• Projevy vůči druhým: Každý projev, úsměv nebo zamračení se počítá.

A víš co je na tom nejlepší? Že se to dá trénovat. Můžeš se naučit být mistr interpersonálního tance, i když ti zrovna nejdou kroky jako Michaelu Jacksonovi. Stačí jen chtít!

• Trénink dělá mistra: Stejně jako když se učíš vařit svíčkovou od babičky – chce to cvik!
• Michael Jackson: I on musel začínat, žejo. Nikdo se nenarodil jako král popu.
• Chce to chtít: Hlavně musíš chtít být příjemnější než tchyně na Vánoce.

A teď, když už víš, co to je, můžeš jít ven a zkoušet to v praxi! Ale bacha, ať se ti z toho tancování nezatočí hlava. 😉

Jaké jsou druhy vztahu?

Druhy vztahů? No jasně, že jo, to je taková věc, že… třeba s kámošem z gymplu, s Mirkem, to je čistý přátelství. Žádný kecy, prostě pohoda. Vidíme se tak jednou za měsíc v hospodě U Tří lvů, pokecáme o fotbale a o babách, žádný hluboký filozofování. Pak mám kámošku Janu, to je zas spíš taková platonická láska. Obdivuju ji, je chytrá, vtipná, ale nikdy jsem se neodvážil udělat ten krok dál. Je to fajn pocit, ale občas mě to štve, přiznávám.

A pak je tu samozřejmě moje žena, s tou mám partnerskou lásku se vším všudy. Jsme spolu už 15 let, máme dvě děti, takže je to občas mazec, ale milujeme se. A občas i hádáme, to k tomu patří, ne? Hlavně, když nestíháme s balením na dovolenou do Chorvatska.

No a pak jsou ty negativní vztahy. Třeba s bývalým šéfem, s tím jsem se fakt nesnášel. Byl to pěknej… no, radši to nebudu říkat. Záviděl mi, že jsem lepší než on, a dával mi to sežrat. Naštěstí už tam nepracuju.

• Pozitivní: přátelství, platonická láska, partnerská láska
• Negativní: závist, nenávist, nepřátelství

Jaké jsou typy komunikace?

No, tak ty druhy komunikace… Jasně.

• Verbální: Slova, písemky, kecání s kámošem v hospodě včera.
• Neverbální: Pohledy, doteky, co ti řekne tělo, když se bojíš. Minulý týden na pohovoru, uff.
• Vizuální: Plakáty, grafika, všechno, co vidíš a má ti to něco říct. Billboard u dálnice D1 směr Praha.

Hele a vlastně, včera mi volala ségra, že jí v práci zavedli nový systém komunikace, že prej něco jako kombinace všeho, ať se v tom vyznám. No, tak snad jo! Protože jinak se na to vykašlu.

Co je to intrapersonální komunikace?

Intrapersonální komunikace? To je, když si povídáte sami se sebou. Jako když si v duchu nadáváte, že jste si zase zapomněli klíče. Nebo když si v hlavě přehráváte vítězný projev pro případ, že vyhrajete v loterii (i když tiket ještě nemáte).

• Vnitřní dialog: Představte si to jako schůzku v zasedačce vaší mysli. Vy jste šéf, sekretářka i uklízečka zároveň.
• Symbolické zpracování: Mozek si hraje s informacemi jako s Legem. Skládá, rozkládá, přestavuje. Někdy z toho vyleze Eiffelova věž, jindy hromada kostiček.
• Řečník i posluchač: Hrajete si na ping-pong sami se sebou. Otázka, odpověď, otázka, odpověď… a někdy i smeč.
• Zpětná vazba: Kontrolujete si sami sebe. A ne, nemyslím tím před zrcadlem, ale v hlavě. “Tohle znělo hloupě. Příště to zformuluju líp.”

Myslím, že můj rekord v intrapersonální komunikaci byl, když jsem si v hlavě přehrával všechny možné scénáře prvního rande. Od romantické večeře po útěk před rozzuřeným šéfkuchařem (dlouhý příběh). Nakonec jsem si objednal pizzu a zůstal doma. Vyhrála introspekce. A pizza.

Intrapersonální komunikace. Když se vaše hlava mění v divadelní jeviště.