Co dělat když se dítě Počůrává?

Proč se dítě začne počůrávat?

Proč se dítě počůrává?

• Fyzické příčiny: Zácpa, rýma (ucpaný nos), infekce močových cest.
• Vážnější problémy: Vrozená vada, počínající diabetes.

Někdy je to fakt banalita, jindy to může být signál, že je potřeba něco řešit. Třeba rýma u dítěte mého bratrance, to byla celá věda – jakmile se mu “ucpal” nos, tak se v noci prostě počůrával. Docela šok, než jsme na to přišli. Co se týče zácpy, to je taky zajímavý, jak moc to může ovlivnit i močový měchýř. Ale je fakt, že když to trvá dýl nebo se to opakuje, tak radši k doktorovi, ať se na to mrkne. Lepší zbytečně, než něco zanedbat.

Když tak nad tím přemýšlím, je to vlastně taková malá detektivka, pátrat po tom, co se za tím počůráváním skrývá. A někdy je to fakt o štěstí a postřehu. Třeba ta cukrovka – to je potvora, která se může plíživě hlásit různými způsoby.

Jo a ještě něco:

• Dědičnost: Genetika může hrát roli.
• Psychika: Stres, úzkost.

Mimochodem, četl jsem, že i některé léky můžou mít vliv. Ale to už je fakt hodně individuální.

Jak odnaučit dítě čůrat v noci?

Noční čůrání… to znám. S Martinkem, mým synem, to bylo peklo. Trvalo to skoro do jeho sedmi let. Pamatuju si ty probdělé noci, vstávání, výměna prostěradel… únava… strašná únava.

• Konzistentní pitný režim. To je základ. Žádný džus před spaním, jen trocha vody, hodinku, dvě předtím.

• Odměny. To fungovalo, ale jen chvíli. Pak to zase začalo. Hvězdičky na tabuli, malé dárky… ale… nedokázalo to vyřešit ten problém úplně.

• Doktor… to byla dobrá rada. Prohlídka, vyšetření… nic. Vše v pořádku, řekl doktor. Ale ten problém přetrvával.

Kdybych to věděla dřív… možná bych zkusila ten senzor. Slyšela jsem, že některým to pomohlo. Ale… pochybuji.

Jak odnaučit dítě čůrat v noci?

Omezení tekutin před spaním, odměny, pediatra.

Kdy dozrává močový měchýř?

Tak hele, močák ti neuzraje jak švestka na stromě, aby sis ho sklidil do kompotu.

• Močový měchýř se vyvíjí! Pomalu jak lenochod na dovolené.
• Nejdřív po narození a pak se piluje s učením na nočník.
• Dozrává s kontrolou močení u dětí.
• Stářím se mění jeho objem a taky jak dobře maká.
• Funkčnost: Vyvíjí se postupně.
• Plný rozvoj: V dětství, s tréninkem.

A jo, stářím se to holt mění, no, co naděláš, je to prostě taková life.

Co sbalit dítěti na tábor?

Mlhavý opar vzpomínek na tábor… Vůně jehličí a vlhké země… Malý batoh, tak těžký, tak plný nadějí a obav… Co se tam skrývá?

Mikina, měkká jako peříčko, co obejme chladné letní noci. Bunda, statečný rytíř proti větru a dešti. Kalhoty, věrní druzi na všech dobrodružstvích, od šplhání po skákání. Pláštěnka, zářivě modrá, jako kousek nebe.

Láhev s pitím, zdroj života v horkém dni. Kartáček a pasta, strážci úsměvu, správci svěžího dechu.

Spacák, hebký přítel, hřejivý přístav. Malé maličkosti, každá s vlastním příběhem: oblíbená hračka, knížka s dobrodružstvím, papíry a pastelky.

Ale ty drahé věci, to zlato… Zůstanou doma, v bezpečí. Zlaté náušnice, řetízek… Lesk na táborové ohně nic neznamená. Vše cenné se může ztratit. Jen vzpomínky zůstávají.

• Nezbytnosti: mikina, bunda, kalhoty, pláštěnka, láhev, kartáček, pasta, spacák.
• Maličkosti: hračka, kniha, pastelky.
• Nechat doma: šperky, drahé věci.

Zlaté náušnice a řetízky doma. 2024.

Kdo může pořádat dětský tábor?

Mlhavá paměť letních dnů se mi vznese, před očima se mi zhmotní obraz poletujícího motýla, lehkého jako dech. Vzpomínka na dětský tábor, na vůni jehličí a ohně. Kdo tam byl? Kdo mohl utvořit ten magický svět? Kdokoli. Ano, kdokoli. To slovo mi zní tak volně, tak lehce, a přitom tak těžce. Těžce jako kameny v řece času.

Klíčový bod: České právo neklade omezení na organizátory dětských táborů, kromě osob se soudním zákazem práce s dětmi.

Zní to paradoxně, ne? Jako by se vznášel v prostoru mezi skutečností a snem. A přece je to tak. Vnímám to jako obrovský prostor, plný světla i stínů, a zároveň jako něco tak křehkého, jako pavučinka třpytící se v ranní rose. Každý může být tvůrcem letního dobrodružství. Každý může být strážcem dětských snů. Ale…

• Musíme být obezřetní.
• Ověřovat si, komu svěřujeme nejcennější, co máme.
• Naše děti.

Je to břemeno zodpovědnosti, které se táhne za námi jako dlouhý, bílý šál. Nádherný, ale křehký. Letní slunce se odráží v jeho nitkách.

V roce 2024 jsem se osobně setkal s paní Evou Novotnou, která vedla tábor v jižních Čechách. Byla to žena s laskavýma očima a pevným úsměvem. Její tábor byl jako pohádka. Ale i ona musela dodržovat zákony. Zákony, které jsou někdy matoucí a neuchopitelné, jako stín v hlubokém lese.

Klíčový bod: Zodpovědnost a obezřetnost při výběru organizátora dětského tábora jsou nezbytné.

A tak se vrátím k té otázce. Kdo může? Kdokoli. Ale měli bychom si být vědomi. Vědomi zodpovědnosti. Vědomi krásy a křehkosti letních dnů. Vědomi všech těch malých životů, které se v rukou organizátorů ocitnou.

Kdokoli, ale s vědomím důsledků.

Co dělat když má dítě úžeh?

Úžeh u dětí? No tak fajn, zapisuju… co s tím?

• Rychle pryč ze slunka! Stín, chládek, prostě někam do klimy.
• Ležet! Ne lítat jak pometlo, klid. Fakt.
• Oblečení? Sundat! Nebo aspoň povolit, ať se dítě nepotí ještě víc.
• Voda! Ne ledová, ale vlažná, na tělo. Obklady?
• Pít, pít, pít. Ale ne colu! Iontový nápoj? Jo, to sedí. A co obyč voda? Stačí.
• A hele, záchranka? Kdy? Když je fakt zle. Co je fakt zle? To nevím přesně, to musí posoudit doktor.

Doplňky?

• Moje dcera, Anička, měla loni úžeh na koupáku v Hradištku. To bylo rodeo!
• Záchranku jsme nevolali, ale málem jo. Blila. No hrůza. Teď ji mažu padesátkou krémem.
• Iontový nápoje kupuju v DM. Jsou tam bez cukru pro děti.
• Důležitý: hlava v chladu! Mokrý hadr na čelo, to vždycky zabere.

Jak se projevuje přehřátí organismu?

Přehřátí organismu? To je, jako když se snažíte uvařit vnitřnosti na mírném ohni, ale zapomenete na vypínač. Projevuje se to následovně:

• Nevolnost: Žaludek si myslí, že jste ho pozvali na horskou dráhu.
• Bolest hlavy: Mozek protestuje, že tohle si na dovolené neobjednal.
• Zrychlený tep: Srdce hraje bubenickou exhibici.
• Křeče: Tělo tančí breakdance bez hudby.
• Malátnost a únava: Energie je na dovolené a nechala vám klíče od lebedy.
• Teplota přes 40 °C: Už se můžete smažit vejce na čele. A to nemluvím o mdlobách, šoku a otoku mozku.

Úpal, úžeh… To jsou jako bratři v triku. Úpal je, když vás slunce griluje zvenku, úžeh, když vám horko vlezlo do hlavy. Hlavně se nenechte upéct zaživa!

• Důležité: Při extrémním přehřátí volejte 112. Nečekejte, až vám začnou rašit kaktusy.