Jak se nazývají svaly v obličeji?

Svaly v obličeji? Dvě hlavní kategorie k objevování

Poznání, jak fungují svaly v obličeji, přináší mnoho výhod pro pochopení lidského těla a zdraví. Správné povědomí o této problematice pomáhá předcházet nedorozuměním a chrání váš celkový přístup k péči o vzhled. Zjistěte další podrobnosti o tomto tématu a získejte užitečné informace pro každodenní život.

Co jsou svaly v obličeji a jak se dělí?

Svaly v obličeji se dělí na dvě hlavní anatomické skupiny: mimické svaly a žvýkací svaly. Přičemž mezi ty vůbec nejvýznamnější patří čelní sval, kruhový sval oční a okružní ústní sval. Tyto svaly nám umožňují vyjadřovat širokou škálu emocí, srozumitelně mluvit a bez problémů přijímat potravu.

Při běžném úsměvu zapojíme zhruba 12 svalů, zatímco počet svalů zapojených při mračení se liší podle výrazu a nelze jej obecně stanovit jako 43.^[1] Znalost jejich funkcí vám pomůže pochopit, proč se tvoří specifické vrásky nebo proč vás občas večer bolí čelist. Většina lidí bere fungování svého obličeje jako samozřejmost.

To je velká chyba. (4)

Většina běžných průvodců se zaměřuje jen na to, jak svaly vypadají na statickém obrázku. Ale je tu jeden skrytý faktor - velmi často přehlížený odborníky i laiky - který může způsobovat ranní bolesti hlavy u části dospělé popula^[2] ce. K tomuto fenoménu se podrobně dostaneme v části o žvýkacích svalech níže.

Mimické svaly v obličeji: Jazyk našich emocí

Mimické mimické svaly v obličeji jsou z anatomického hlediska absolutní unikát. Na rozdíl od drtivé většiny ostatních svalů v lidském těle, které spojují dvě různé kosti, se tyto svaly upínají přímo do kůže. Právě tento zdánlivý detail je důvod, proč můžeme krčit nos, zvedat obočí nebo se široce usmát.

Zní to příliš složitě? Není. (5)

Upřímně řečeno, když jsem se poprvé učil latinské názvy obličejových svalů, chtěl jsem to po hodině vzdát. Vypadalo to jako nekonečný seznam nesrozumitelných slov. Pak mi ale došlo, že stačí pochopit logiku jejich umístění.

Seznam obličejových svalů pro mimiku

Pojďme si přehledně představit ty nejdůležitější aktéry vaší denní komunikace: Čelní sval (musculus frontalis): Tento sval zvedá obočí a tvoří horizontální vrásky na čele. Je to přesně ten sval, který automaticky používáte při silném překvapení nebo údivu. Kruhový sval oční (musculus orbicularis oculi): Zavírá oko a pomáhá nám mrkat. Mimo jiné také tvoří ty drobné vrásky smíchu (vějířky) kolem vnějších koutků očí. Okružní ústní sval (musculus orbicularis oris): Zavírá rty a umožňuje jejich špulení. Je naprosto nezbytný pro artikulaci, mluvení i obyčejné pískání. Lícní svaly (musculi zygomatici): Táhnou koutky úst při smíchu směrem nahoru a ven.

Dříve jsem si myslel, že vrásky jsou jen nevyhnutelnou záležitostí stárnoucí a méně pružné kůže. Po letech studia anatomie mi však došlo, že hluboké vrásky jsou vlastně jen mapou toho, jaké seznam obličejových svalů za svůj život nejčastěji používáme a přetěžujeme.

Žvýkací svaly: Skrytá síla, o které nevíte

Nyní k tomu slíbenému odhalení. Zde je ten skrytý faktor, o kterém jsem mluvil na začátku: žvýkací svaly.

Zatímco jemná mimika řeší úsměvy a mračení, žvýkací svaly dělají tu skutečně těžkou fyzickou práci. Žvýkací sval (musculus masseter) je hlavní sval pro zavírání úst a razantní kousání. Tento sval dokáže vyvinout sílu kousnutí na stoličky v řádu desítek kilogramů.^[3] Je to zcela objektivně nejsilnější sval v lidském těle v poměru ke své celkové velikosti.

A to je jádro pudla. (6)

Spousta lidí v noci pod vlivem stresu nevědomky zatíná zuby. Tento enormní a neustálý tlak přetěžuje spánkový sval (musculus temporalis) i křídlové svaly (musculi pterygoidei), které jinak běžně umožňují jemný pohyb čelisti do stran. Výsledkem jsou ty nevysvětlitelné ranní bolesti hlavy, které mylně připisujeme špatnému polštáři.

Inervace obličejových svalů: Jak mozek ovládá obličej

Otázka, jaké jsou svaly v obličeji, úzce souvisí s tím, jak je vlastně ovládáme. Nervový systém zde hraje naprosto klíčovou roli, kterou nelze ignorovat.

Mimické svaly jsou inervovány sedmým hlavovým nervem - lícním nervem (nervus facialis). Naproti tomu žvýkací svaly ovládá pátý hlavový nerv - trojklaný nerv (nervus trigeminus). Tohle rozdělení je nesmírně důležité z klinického hlediska.

Proč na tom záleží? (4)

Protože při poškození lícního nervu dojde k ochrnutí poloviny obličeje (nemožnost zavřít oko nebo se usmát), ale pacient stále může bez problémů kousat potravu. Příroda tyto dva kritické systémy - přežití a komunikaci - chytře oddělila do různých řídících center.

Srovnání: Mimické vs. Žvýkací svaly

Abychom si v tom udělali definitivní jasno, pojďme si obě hlavní skupiny svalů v obličeji porovnat vedle sebe. Každá plní diametrálně odlišnou roli.

Mimické svaly

- Začínají na kosti a upínají se přímo do hlubokých vrstev kůže

- Neverbální komunikace, vyjadřování emocí a otevírání/zavírání očí a úst

- Čelní sval, kruhový sval oční, okružní ústní sval

- Lícní nerv (nervus facialis)

Žvýkací svaly (Doporučeno sledovat při bolestech hlavy)

- Spojují kosti lebky s dolní čelistí (pevné upnutí na obou koncích)

- Pohyb dolní čelisti, zpracování potravy a mluvení

- Žvýkací sval (musculus masseter), spánkový sval

- Trojklaný nerv (nervus trigeminus)

Cesta k odstranění ranních bolestí hlavy

Jana, čtyřiatřicetiletá manažerka z Prahy, trpěla každé ráno tupou bolestí hlavy. Byla naprosto frustrovaná - myslela si, že je to jen běžný stres z práce a možná špatný krční polštář.

Nejprve zkusila drahé masáže krční páteře a vyměnila matraci za ortopedickou. Výsledek byl téměř nulový, bolest se vždy do rána vrátila v plné síle. Trvalo jí tři měsíce, než konečně zašla k zubaři, protože se jí začaly lámat plomby na stoličkách.

Zlom nastal v zubařském křesle. Zubař si všiml obroušených zubů a vysvětlil jí, že v noci extrémně zatíná musculus masseter (žvýkací sval). Její čelist pracovala naplno, zatímco ona spala, což přetěžovalo celý spánkový sval.

Jana začala na noc nosit speciální nákusnou dlahu a před spaním provádět pětiminutové uvolňovací cviky na čelist. Po třech týdnech ranní bolesti hlavy ustoupily o 80 procent. Naučila se, že problém často leží úplně jinde, než kde cítíme samotnou bolest.